Armand Salacrou
Narození	9. srpna 1899 Rouen
Úmrtí	23. listopadu 1989 (ve věku 90 let) Le Havre
Alma mater	Lékařská fakulta v Paříži (1917–1919) filozofická fakulta (1919–1921)
Povolání	dramatik, tvůrce reklam a scenárista
Zaměstnavatelé	L'Humanité
Ocenění	velkodůstojník Řádu čestné legie komandér Řádu umění a literatury komandér Řádu akademických palem důstojník Řádu za sportovní zásluhy
Funkce	prezident (SACD; 1965–1973) prezident poroty Filmového festivalu v Cannes
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Armand Salacrou, celým jménem Armand Camille Salacrou (9. srpna 1899 Rouen – 23. listopadu 1989 Le Havre), byl francouzský dramatik.

Život

Narodil se v Rouenu, ale většinu svého dětství strávil v Le Havru a v roce 1917 se přestěhoval do Paříže. Jeho první díla ukazují vliv surrealistů.

Byl majitelem ziskové reklamní firmy, ale prodal ji, aby se mohl věnovat psaní her. Povzbuzen Charlesem Dullinem psal v široké škále stylů a od poloviny 30. let se těšil velkému úspěchu. Jeho pozdější práce je obvykle spojována s prací existencialistů. Ve 20. letech koketoval s komunismem a kritizoval kapitalismus ve své hře Boulevard Durand. Během nacistické okupace Francie se účastnil tajného francouzského odboje, tuto zkušenost popsal v Les Nuits de la colère.

Byl členem Académie Goncourt, knihovna v jeho rodném městě je pojmenována po něm.

Dílo

• 1923 : Magasin d'accessoires, Histoire de cirque, Le Casseur d'assiettes, Les Trente Tombes de Judas
• 1924 : La Boule de Verre
• 1925 : Le Pont de l'Europe
• 1925 : Tour à terre
• 1927 : Patchouli, ou Les Désordres de l'amour
• 1929 : Atlas-Hôtel, Les Frénétiques
• 1931 : La Vie en Rose
• 1933 : Une femme libre, Poof
• 1935 : L'Inconnue d'Arras
• 1936 : Un homme comme les autres
• 1937 : La terre est ronde
• 1939 : Histoire de rire
• 1941 : La Marguerite
• 1944 : Les Fiancés du Havre
• 1945 : Le Soldat et la sorcière
• 1946 : Les Nuits de la colère
• 1946 : L'Archipel Lenoir, ou Il ne faut pas toucher aux choses inutiles, Pourquoi pas moi?
• 1950 : Dieu le savait, ou la Vie n'est pas sérieuse
• 1952 : Sens Interdit, ou Les Âges de la Vie
• 1953 : Les Invités du Bon Dieu
• 1953 : Une femme trop honnête, ou Tout est dans la façon de le dire
• 1954 : Le Miroir
• 1959 : Boulevard Durand
• 1964 : Comme les Chardons
• 1966 : La Rue Noire

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Armand Salacrou na anglické Wikipedii.

Literatura

• J. van den Esch. Armand Salacrou, dramaturge de l'angoisse. Paris, 1947
• David Looseley. A Search for Commitment: the Theatre of Armand Salacrou. University of Exeter, 1985.
• Juris Silenieks. Themes and Dramatic Forms in the Plays of Armand Salacrou. University of Nebraska, Lincoln, 1967.
• Fiorenza di Franco. Le théâtre de Salacrou. Gallimard, Paris, 1970.
• Annie Ubersfeld. Armand Salacrou. Seghers, Paris, 1970.
• Philippe Bébon. Salacrou. Éditions universitaires, Paris, 1971.