A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Anton baron von Schönfeld | |
---|---|
Generální inspektor rakousko-uherské armády | |
Ve funkci: 1895 – 1898 | |
Předchůdce | arcivévoda Albrecht |
Nástupce | Ludvík Josef Windischgrätz |
Velitel 2. armádního sboru ve Vídni | |
Ve funkci: 1889 – 1894 | |
Předchůdce | Gustav von König |
Nástupce | Alexandr Uexküll-Gyllenband |
Velitel 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci | |
Ve funkci: 1888 – 1889 | |
Předchůdce | Franz Kuhn von Kuhnenfeld |
Nástupce | Vilém Mikuláš Württemberský |
Velitel 12. armádního sboru v Sibiu | |
Ve funkci: 1883 – 1888 | |
Předchůdce | Ferdinand von Bauer |
Nástupce | Anton Szveteney de Nagy-Ohay |
Náčelník generálního štábu rakousko-uherské armády | |
Ve funkci: 1876 – 1881 | |
Předchůdce | Franz von John |
Nástupce | Friedrich von Beck-Rzikowsky |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | polní zbrojmistr (1886), polní podmaršál (1875), generálmajor (1870) |
Rodné jméno | Anton Maria Emmerich Wilhelm von Schönfeld |
Narození | 3. července 1827 Praha |
Úmrtí | 7. ledna 1898 (ve věku 70 let) Vídeň |
Příčina úmrtí | plicní edém |
Titul | svobodný pán (1870) |
Choť | Georgiana Nevill (1851–1890) |
Děti | Antonia von Schönfeld |
Příbuzní | Wenzel von Schönfeld[1][2] (sourozenec) Irma von Gise[3][4] (vnučka) |
Alma mater | Tereziánská vojenská akademie (1838–1845) |
Profese | voják |
Ocenění | Řád železné koruny 3. třídy (1849) rytíř Císařského řádu Leopoldova (1864) Vojenský záslužný kříž 3. třídy (1866) Řád železné koruny 2. třídy (1870) čestné občanství (1879) … více na Wikidatech |
Commons | Anton von Schönfeld |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antonín svobodný pán von Schönfeld (německy Anton Maria Emmerich Wilhelm Freiherr von Schönfeld) (3. července 1827 Praha – 7. ledna 1898 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V armádě sloužil od roku 1845 a zúčastnil se několika válečných konfliktů druhé poloviny 19. století. V letech 1876–1881 zastával funkci náčelníka generálního štábu, poté byl velitelem několika armádních sborů na různých místech Rakouska-Uherska. Mezitím byl v roce 1870 povýšen na barona a v armádě dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1886). V aktivní službě zůstal až do smrti, nakonec vykonával funkci generálního inspektora armády (1895–1898).[5]
Životopis
Pocházel ze staré rodiny Schönfeldů povýšené v roce 1594 do šlechtického stavu, narodil se jako starší syn důstojníka a státního úředníka Johanna von Schönfelda (1795–1841) a jeho manželky Kathariny Kollerové, po otci byl vnukem známého pražského nakladatele Johann Ferdinanda Schönfelda. Od roku 1838 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, v roce 1845 vstoupil v hodnosti poručíka do rakouské armády. Během revolučních let 1848–1849 v Itálii. Byl zraněn v bitvě u Novary (1849) a v Itálii sloužil i nadále pod maršálem Radeckým. V roce 1854 dosáhl hodnosti kapitána, ve válce se Sardinií byl povýšen na majora (1859). V roce 1862 dosáhl hodnosti podplukovníka, byl štábním důstojníkem 3. husarského pluku, poté několik let působil na ministerstvu války a u generálního štábu.[6] Během prusko-dánské války v roce 1864 byl generálním ubytovatelem rakouských jednotek v severním Německu, následně se zúčastnil také diplomatických mírových jednání s Dánskem.
V roce 1865 byl povýšen na plukovníka a od roku 1869 velel 13. pěší divizi, s níž se téhož roku zúčastnil bojů proti povstání v Dalmácii. V roce 1870 dosáhl hodnosti generálmajora a poté byl velitelem v Budapešti. Věnoval se výcviku pěchoty a v roce 1873 byl přidělen jako doprovod perskému šahovi Nassredinovi při jeho návštěvě Vídně (Schönfeldův deník z té doby byl později vydán tiskem). V roce 1874 byl rakousko-uherským zástupcem na mezinárodní konferenci, která byla v důsledku prusko-francouzské války svolána do Bruselu a věnovala se úpravě vojenské legislativy v mezinárodních konfliktech. V roce 1875 byl povýšen na polního podmaršála a v letech 1876–1881 zastával funkci náčelníka generálního štábu. Zároveň byl v roce 1876 jmenován c. k. tajným radou.[7] Ve funkci náčelníka štábu se podílel na organizaci okupace Bosny a Hercegoviny v roce 1878, vypracoval také první plány na tažení proti Rusku a Itálii, použité v modifikované podobě později za první světové války.
Ze zdravotních důvodů rezignoval v roce 1881 na funkci náčelníka generálního štábu. Stal se velitelem v Terstu, pod toto velitelství spadala také Istrie, Gorice a Gradiška.[8][9] Zde setrval jeden rok (1881–1882), poté se stal velitelem 12. armádního sboru v Hermannstadtu a zemským velitelem pro Sedmihradsko.[10] Od roku 1888 byl velitelem 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci[11] a nakonec od roku 1890 2. armádního sboru ve Vídni.[12] Mezitím byl 1. listopadu 1886 povýšen do druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra.[13][14] Nakonec zastával v letech 1895-1898 funkci generálního inspektora rakousko-uherské armády.[15]
Zemřel ve svém bytě ve Vídni 7. ledna 1898 na následky srdečních komplikací po operaci kyčle. Jeho pohřbu ve vídeňském Votivním kostele Božského Spasitele se zúčastnil mimo jiné i císař František Josef I. Poté byly jeho ostatky uloženy do rodinné hrobky v Bad Vöslau. V Bad Vöslau pobýval často od roku 1880, později zde vlastnil vilu v ulici Hügelgasse 34, jeho druhá manželka později nechala postavit další vilu v ulici Schlumbergerstrasse 8 (Vila Schönfeld).[16]
V roce 1870 získal titul Barona (svobodný pán), do té doby užíval titul rytíře udělený jeho předkům v roce 1814. Během své kariéry získal řadu ocenění. Již v roce 1849 obdržel Řád železné koruny III. třídy, během války s Dánskem získal rytířský kříž Leopoldova řádu (1864), po prusko-rakouské válce se stal nositelem Vojenského záslužného kříže (1866). V rámci Řádu železné koruny získal II. třídu (1870) a I. třídu (1879). V roce 1889 obdržel velkokříž Leopoldova řádu a v roce 1892 Vojenskou záslužnou medaili.[17] S ohledem na své působení v nejvyšším velení rakousko-uherské armády a diplomatické aktivity byl dekorován také řadou ocenění od zahraničních panovníků. Ve spojeneckém Německu obdržel velkokříž Řádu červené orlice a pruský Řád koruny. Dále byl nositelem velkokříže srbského Takovského řádu a Řádu rumunské hvězdy, velkodůstojníkem perského Řádu slunce a lva a francouzské Čestné legie. Další vyznamenání získal od různých panovníků německých zemí.[18] Od roku 1883 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 82.
Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1851 s Angličankou Georgianou Nevill (1826–1890). Po ovdovění se v roce 1896 oženil podruhé s Francouzkou Héloise de Marion (1854–1933). Z prvního manželství se narodily tři děti, všechny ale zemřely ještě před otcem.
Jeho mladší bratr Wenzel (Václav) (1830–1901) byl též důstojníkem rakousko-uherské armády a dosáhl hodnosti podplukovníka (1878).
Odkazy
Reference
- ↑ Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Rakouská akademie věd. Dostupné online. .
- ↑ Geni.com. Dostupné online. .
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Geni.com. Dostupné online. .
- ↑ Ottův slovník naučný, 23. díl; Praha, 1905 (reprint 2000); s. 37 (heslo Schönfeld Antonín) ISBN 80-7185-338-0
- ↑ Militär Schematismus des Österreichisches Kaiserthumes für 1863; Vídeň, 1863; s. 132 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1897; Vídeň, 1897; s. 187 dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1882; Vídeň, 1881; s. 94 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 24 dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1883; Vídeň, 1883; s. 102 dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1889; Vídeň, 1888; s. 96 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1890; Vídeň, 1889; s. 96 dostupné online
- ↑ Služební postup Antona von Schönfelda in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 167 dostupné online
- ↑ Seznam generálů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1898; Vídeň, 1897; s. 88 dostupné online
- ↑ Villa Schönfeld na webu Městského muzea Bad Vöslau dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1897; Vídeň, 1897; s. 67, 80 dostupné online
- ↑ Anton von Schönfeld na webu valka.cz dostupné online
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Maria ze Schönfeldu na Wikimedia Commons
- Anton von Schönfeld in: Österreichisches Biographisches Lexikon dostupné online
- Anton von Schönfeld in: Allgemeine Deutsche Biographie dostupné online
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk