Antonín Procházka
Antonín Procházka (1903)
Narození	24. června 1849 Záběhlice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	26. září 1903 (ve věku 54 let) Královské Vinohrady Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání	sochař a učitel
Děti	Milan Procházka
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Procházka (24. června 1849 Záběhlice^[1] – 26. září 1903 Královské Vinohrady^[2]) byl český sochař myslbekovské generace a restaurátor.

Život

Narodil se v Záběhlicích, tehdy součásti okresu Karlín^[3]. Vystudoval sochařství na akademii v Praze. Se svou manželkou Albertinou Homolovou měl čtyři děti. Zemřel roku 1903 na srdeční vadu a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Byl především figuralistou. Autorsky často (ne vždy) spolupracoval se svým přítelem Františkem Hergeselem mladším, se kterým sdílel společný ateliér v Praze na Vinohradech. Byl členem Umělecké besedy a Krasoumné jednoty.

Dílo

Je především autorem monumentálních soch, pomníků, alegorických sousoší, ale také bust nebo figurálních reliéfů. Vyšel z akademismu a dopracoval se k realismu levicového smýšlení.

Samostatné

• pískovcová výzdoba oltáře v kostele sv. Jiljí v Milevsku z roku 1883
• výzdoba několika novorenesančních budovː
• Trojice národních buditelů či spisovatelů k dekoraci průčelí školních budov
• Alegorie Pilnosti a ušlechtilosti na fasádě budovy Národního muzea (1890)
• pro Jubilejní zemskou výstavu 1891 vytvořil spolu s Františkem Hergeselem alegorické sousoší nad tympanonem hlavního portálu Průmyslového paláce, které zobrazovalo okřídleného Génia, ženskou postavu symbolizující Zemědělství a mužskou postavu symbolizující Průmysl.^[4]
• Podílel se na výzdobě Městské spořitelny pražské v Rytířské ulici od arch. Antonína Wiehla a Osvalda Polívky. 536/I v Praze 1, Rytířská 2, 22, 29 (1892 - 1894)^[5]
• poprsí Jana Husa do Pantheonu Národního muzea (1899), odstraněno 1937)
• poprsí Tomáše Štítného do panteonu Národního muzea
• socha sv. Vojtěcha pro kostel sv. Ludmily na Vinohradech

Společně s Františkem Hergeselem

• pomník Václava Beneše Třebízského v Třebízi (1892), získali 2. cenu v soutěži na pomník bratranců Veverkových;
• Hákování (Chléb náš vezdejší), nejúspěšnější sousoší s pracovní tematikou, oceněno roku 1900 na Světové výstavě v Paříži (dnes ve sbírce Národní galerie v Praze).

Restaurátorské práce

Jako restaurátor – kopista barokních kamenných soch- vytvořil například s Čeňkem Vosmíkem kopii Platzerova Souboj gigantů pro vstupní bránu Pražského hradu.

Odkazy

Reference

Literatura

• Prokop H. Toman, Nový slovník čsl.výtvarných umělců, díl II. Praha 1949
• Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1995. 1103 s. ISBN 80-200-0536-6. S. 1014. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Procházka na Wikimedia Commons