Anfisa Anatoljevna Rezcovová
Anfisa Rezcovová s vnukem v roce 2009
Datum narození	16. prosince 1964
Místo narození	Jakimec, Sovětský svaz
Datum úmrtí	19. října 2023 (ve věku 58 let)
Děti	Darja Virolajnenová Kristina Rezcovová
Sportovní informace
Sport	biatlon běh na lyžích
Ukončení kariéry	2002
Světový pohár v běhu na lyžích
Debut	13. prosince 1984
Nejlepší umístění	2. (1986/87)
Medaile v běhu na lyžích
Olympijské hry	1 – 1 – 0
Mistrovství světa	3 – 2 – 0
Světový pohár v biatlonu
Debut	1990
Velký glóbus	2 (1991/92, 1992/93)
Medaile v biatlonu
Olympijské hry	2 – 0 – 1
Mistrovství světa	0 – 1 – 0
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Běh na lyžích na ZOH
zlato	1988 Calgary	štafeta 4×5 km
stříbro	1988 Calgary	20 km volně
Biatlon na ZOH
zlato	1992 Albertville	sprint
zlato	1994 Lillehammer	štafeta 4×7,5 km
bronz	1992 Albertville	štafeta 3×7,5 km
Mistrovství světa v klasickém lyžování
zlato	1985 Seefeld	štafeta 4×5 km
zlato	1987 Oberstdorf	štafeta 4×5 km
zlato	1999 Ramsau	štafeta 4×5 km
stříbro	1987 Oberstdorf	5 km klasicky
stříbro	1987 Oberstdorf	20 km volně
Mistrovství světa v biatlonu
stříbro	1992 Novosibirsk	štafeta 4×7,5 km

Anfisa Anatoljevna Rezcovová (rusky Анфиса Анатольевна Резцова), rozená Romanovová (16. prosince 1964 Jakimec, Vladimirská oblast, Sovětský svaz – 19. října 2023, Dolgoprudnyj, Moskevská oblast)^[1] byla sovětská a ruská biatlonistka a běžkyně na lyžích. Reprezentovala postupně Sovětský svaz, Společenství nezávislých států a Rusko. Na ZOH 1988 v Calgary získala jako reprezentantka Sovětského svazu v běhu na lyžích zlato ze štafety na 4×5 km a stříbro v závodě na 20 km volně. Na ZOH 1992 v Albertville reprezentovala Společenství nezávislých států v biatlonu a vybojovala zlato ve sprintu a stříbro ve štafetě na 3×7,5 km. Na ZOH 1994 v Lillehammeru přidala již v dresu Ruska ještě další zlato ze štafety na 4×7,5 km.

Zlatem z biatlonového sprintu na ZOH 1992 se stala první a na delší dobu poslední ženou, která vybojovala na zimních olympijských hrách dvě zlaté medaile ve dvou různých sportech (další byla až Ester Ledecká v roce 2018, které se podařilo vybojovat dvě zlata ve dvou různých sportech dokonce během jedněch her).

Byla rovněž dvojnásobnou vítězkou celkového hodnocení Světového poháru v biatlonu, v celkovém hodnocení Světového poháru v běhu na lyžích skončila nejlépe na 2. místě.

Kariéra

Úvodní část kariéry věnovala běhu na lyžích. Ve Světovém poháru v běhu na lyžích debutovala v sezóně 1984/85, ještě pod dívčím jménem Romanovová. 14 února 1985 poprvé stála v individuálním závodě na stupních vítězů, když v německém Klingenthalu obsadila 3. místo v běhu na 10 km klasicky. O několik dní později obsadila 2. místo v závodě na 5 km klasicky v Novém Městě na Moravě. Vzestup dovršila na MS 1985 v rakouském Seefeldu, kde jako finišmanka dovezla sovětskou štafetu ke zlatu. Ve své úvodní sezóně ve Světovém poháru obsadila 6. místo v celkovém hodnocení, což je dodnes jeden z vůbec nejúspěšnějších debutů.

V sezóně 1985/86 stála ve Světovém poháru 3× na stupních vítězů v individuálních závodech, celkově skončila na 15. místě.

Sezóna 1986/87 byla nejúspěšnější sezónou Rezcovové mezi lyžařkami-běžkyněmi. V individuálních závodech se sice nedočkala vítězství, ale skončila 5× druhá, z toho dvakrát na mistrovství světa. Na MS 1987 v německém Oberstdorfu skončila stříbrná v závodech na 5 km klasicky a 20 km volně, k tomu přidala zlato se štafetou. V celkovém hodnocení světového poháru skončila druhá za Finkou Marjo Matikainenovou.

V olympijské sezóně 1987/88 zůstala poněkud za očekáváním. V celkovém hodnocení Světového poháru se nevešla do první desítky, na ZOH 1988 v Calgary zářily především její reprezentační kolegyně Tamara Tichonovová a Vida Vencienė. Rezcovová se však na olympiádě neztratila: vybojovala své první olympijské zlato jako členka štafety na 4×5 km a přidala stříbro ze závodu na 20 km volně.

Nenaplněné ambice během olympijské sezóny vedly k rozkolu mezi Rezcovovou a trenérským štábem, což jí dovedlo k radikálnímu rozhodnutí: přestoupit k biatlonu. V roce 1989 se jí narodila dcera Darja, od roku 1990 závodila ve Světovém poháru v biatlonu.

V debutové sezóně 1990/91 se jí příliš nedařilo, potýkala se především se špatnou střelbou. V celkovém hodnocení skončila na 48. místě.

Sezóna 1991/92 znamenala velký průlom. Získala svůj první Velký křišťálový glóbus za vítězství v celkovém hodnocení Světového poháru, na ZOH 1992 v Albertville vybojovala zlatou medaili ve sprintu na 7,5 km a bronz se štafetou, na MS pak stříbro v závodě týmů. Dominovala především zásluhou vynikajícího běhu, kde měla často takovou převahu nad konkurencí, že si mohla dovolit i několik chybných zásahů na střelnici. Například v individuálním závodě v norském Holmenkollenu zvítězila i přesto, že na střelnici 7× minula terč.

V sezóně 1993/94 její dominance vs Světovém poháru pokračovala, podruhé získala Velký křišťálový glóbus. Na mistrovství světa se jí ovšem nedařilo, se štafetou skončila na 5. místě, v individuálních závodech pak dvakrát na 11. místě.

Sezóna 1994/95 znamenala výrazný ústup ze slávy. Ve Světovém poháru se v žádném závodě nevešla do desítky nejlepších. Na mistrovství světa skončila na 20. místě ve sprintu a na 6. místě se štafetou. V ruském biatlonovém týmu došlo ke konfliktu mezi Rezcovovou a hlavním trenérem Leonidem Gurevem, který předznamenal odchod Rezcovové z biatlonu.

Po narození druhé dcery Kristiny v roce 1996 se rozhodla vrátit k běhu na lyžích.

V sezóně 1998/99 skončila ve Světovém poháru v běhu na lyžích na 9. místě v celkovém hodnocení, přičemž obsdila 8. místo jak v hodnocení sprintů, tak v hodnocení distančních závodů. Na Mistrovství světa v klasickém lyžování 1999 v Ramsau dopomohla ruské štafetě ke zlatu.

V sezóně 1999/00 skončila v celkovém hodnocení až na 32. místě. Silná konkurence v reprezentaci a nástup mladých talentovaných závodnic přiměl Rezcovovou po sezóně 2001/02 ukončit kariéru.

O dopingu

V interview z roku 2009 přiznala použití nepovolených podpůrných přípravků v sezóně 1999/2000.^[2]

Osobní život

Narodila se v dělnické rodině: otec byl stavitelem, matka pracovala v chemičce. V rodině byli kromě Anfisy tři bratři.

V roce 1985 se provdala za biatlonistu a později biatlonového trenéra Leonida Rezcova. Mají spolu čtyři dcery, Darju, Kristinu (obě jsou biatlonistky, Darja je známější pod manželovým příjmením jako Darja Virolainenová), Vasilisu a Mariju. Manželství se však rozpadlo.

Smrt

Zemřela 19. října 2023 ve věku 59 let. Poslední dny strávila na jednotce intenzivní péče v nemocnici nedaleko Moskvy, kam byla 15. října převezena v bezvědomí. 20. října měla být převezena do jiné nemocnice, olympijská vítězka však den předtím zemřela, aniž by nabyla vědomí.^[3][4]

Před několika měsíci prodělala infarkt. V březnu 2023 omdlela ve svém domě ve Vladimirské oblasti, poté byla převezena do nemocnice. Bývalá sportovkyně si také často stěžovala na nízkou hladinu hemoglobinu. Opakovaně dostávala krevní transfuze.^[5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Резцова, Анфиса Анатольевна na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anfisa Anatoljevna Rezcovová na Wikimedia Commons
• Anfisa Rezcovová v databázi Mezinárodní lyžařské federace (anglicky)
• Profil Anfisy Rezcovové na stránkách IBU (webový archiv)
• Profil Anfisy Rezcovové na www.biograph.ru (rusky)
• Anfisa Anatoljevna Rezcovová v databázi Olympedia (anglicky)