A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Andrew Martindale | |
---|---|
Narození | 1932 |
Úmrtí | 1995 (ve věku 62–63 let) |
Povolání | historik umění |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Andrew Henry Robert Martindale (19. prosince 1932 Bombaj – 29. května 1995 Norwich) byl v době své náhlé smrti ve věku pouhých 62 let profesor výtvarného umění na University of East Anglia.[1] Patřil k průkopníkům výuky dějin umění jako akademické disciplíny a patřil k zakládajícím členům Asociace historiků umění. Byl také velmi uznávaným medievistou, specializujícím se na období pozdní gotiky a rané renesance a vydal řadu publikací. Jeho kniha The Rise of the Artist (Vzestup umělce) z roku 1972 je velmi ceněná, často citovaná[2] a je označována za „brilantní studii o hierarchiích ve středověkém mecenášském systému“.[3]
Mládí
Andrew Martindale se narodil 19. prosince 1932 v Bombaji jako syn Henryho Martindalea, duchovního anglikánské církve, který byl v letech 1927–1933 v tomto městě arciděkanem, a Augusty Martindaleové. Navštěvoval sborovou školu Christ Church Cathedral School v Oxfordu, poté Westminster School a pak studoval historii na New College v Oxfordu. Jeho postgraduální kvalifikace na Courtauldově institutu umění, kde studoval nebo pracoval po boku předních osobností světové historie umění, jako byli Anthony Blunt, George Zarnecki, Peter Kidson, Brian Sewell a Christopher Hohler,[4] ho přivedla k celoživotní kariéře historika umění a akademika.[3] Byl oceňován jako „dokonalý historik umění“.[5]
Profesní působení
Po roční spolupráci s Nikolausem Pevsnerem na sérii Buildings of England, konkrétně v hrabství Surrey a Norfolk, byl Martindale v roce 1959 Anthony Bluntem jmenován lektorem na Courtauldově institutu. Studium dějin umění se v Británii etablovalo ve 30. letech 20. století po otevření Courtauldova institutu v roce 1932, od 60. let 20. století se zájem o dějiny umění jako akademického oboru zvyšoval a na nových univerzitách (včetně univerzit ve Východní Anglii, Essexu a Sussexu), na polytechnických školách (například v Middlesexu) a dalších institucích vyššího a dalšího vzdělávání vznikaly katedry dějin umění.[6] Jak uvedl John Onians v nekrologu svého kolegy pro The Independent: „Martindale byl příkladnou osobností, jejíž aktivní role byla významná při stanovování standardů a určování směru při zavádění a popularizaci studijního oboru dějiny umění. Ve své funkci poradce komise pro univerzitní granty pro dějiny umění byl horlivým mluvčím tohoto oboru a je chválen za to, jak se vypořádal se zásadním primárním hodnocením výzkumu“.[1]
Martindale přednášel dějiny středověkého a renesančního umění na Courtauldově institutu až do roku 1965, kdy ho Peter Lasko požádal, aby přešel na katedru výtvarného umění a hudby, která byla založena na nové University of East Anglia (UEA); ta se měla stát akademickým centrem dějin umění, jež se odklonilo od tradice studia pouze západního umění a architektury. Zprvu se vyvinula ve Školu světových uměleckých studií a muzeologie, na což Martindale dohlížel, později se stala známou jako Škola uměleckých, mediálních a amerických studií.[7] V roce 1965 byl Martindale jmenován docentem, v roce 1971 děkanem a v roce 1974 převzal po Laskovi funkci profesora výtvarného umění.[3] V těchto posledních funkcích se úzce podílel na vytvoření Sainsbury Centre for Visual Arts,[5] které mělo sloužit k uložení sbírky více než tří set uměleckých prací z 20. stol. a etnografických předmětů, které univerzitě v roce 1973 věnovali Sir Robert Sainsbury a lady Lisa Sainsburyová spolu s dotací na budovu, kterou navrhl Norman Foster.[8] Budova, v níž sídlila také Škola světových uměleckých studií a muzeologie, byla otevřena v roce 1978 a později byla rozšířena o přístavbu, kterou rovněž financovali Sainsburyovi. V roce 2012 se stala památkově chráněnou budovou II. stupně.[9]
Rukopisy a fotografie ze sbírky Andrewa Martindalea jsou uloženy ve fotografické sbírce UEA v Sainsburyho centru pro vizuální umění.[10] V době svého působení na Courtauldově institutu Martindale také přispěl fotografiemi do Conwayovy knihovny, jejíž archiv snímků architektury se digitalizuje.[10]
Veřejné působení a ocenění
Jako zakládající člen Asociace historiků umění Martindale spolupořádal její výroční konference a stál především u zrodu jejího časopisu Art History, který poprvé vyšel v roce 1978. Téměř třicet let působil v Radě pro péči o církve a také ve Výboru pro univerzitní granty a ve fakultním výboru. Byl také zvolen členem Londýnské společnosti starožitníků.[5][11]
Když profesor George Henderson, zakládající člen Harlaxtonského středověkého sympozia, odešel do Skotska,[12] převzal jeho funkci profesor Martindale. Sympozium v roce svého úmrtí měl svolat on. Z příspěvků přednesených na konferenci v onom roce se stal sborník na jeho počest s názvem England and the Continent in the Middle Ages: studies in memory of Andrew Martindale.[13][14] V roce své smrti byl také prezidentem Ecclesiastical History Society.[15]
Po Martindaleově smrti přispěli jeho přátelé a kolegové do pamětního fondu, z něhož byl financován každoroční cyklus Martindaleových přednášek.[16]
Osobní život
V roce 1959 se Martindale oženil s Jane Brookeovou,[1] kolegyní medievalistkou a emeritní pracovnicí Východoanglické univerzity, která publikuje pod jménem Jane Martindaleová. Martindale byl nadaný klavírista a celý život hrál na cembalo a klavír; hudební dovednosti získal už jako chlapec ve sboru. Zemřel 29. května 1995 v Norwichi po krátké nemoci na nádor na mozku.
Bibliografie (výběr)
- Man and the Renaissance, London: Hamlyn, 1966 (česky Člověk a renesance, přeložil Jiří Kropáček, Artia, Praha 1972)
- Gothic Art, London: Thames and Hudson, 1967
- The Complete Paintings of Giotto, úvod Andrew Martindale, poznámky a katalog Edi Baccheschi, London: Weidenfeld and Nicolson, 1969, ISBN 0297761420
- The Complete Paintings of Mantegna, úvod Andrew Martindale, poznámky a katalog by Niny Garavaglia, London: Weidenfeld and Nicolson, 1971, ISBN 0297761463
- The Rise of the Artist in the Middle Ages and Early Renaissance, London: Thames and Hudson, 1972, ISBN 0500560064
- The Triumphs of Caesar by Andrea Mantegna in the Collection of Her Majesty the Queen at Hampton Court s předmluvou Sira Anthony Blunta, London : Harvey Miller, 1979, ISBN 090520316X
- Simone Martini, Oxford: Phaidon, 1988, ISBN 0714823953
- Heroes, Ancestors, Relatives and the Birth of the Portrait, The Hague: Gary Schwartz/SDU, 1988, ISBN 9061790697
- Painting the Palace: Studies in the History of Medieval Secular Painting, London: Pindar Press, 1995, ISBN 0907132901
Martindale také napsal heslo o italském gotickém malíři fresek Simone Martinim v Grove Art Online[17] a přispěl do hesla "Western Sculpture" v Encyclopædia Britannica[18]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrew Martindale na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c OBITUARY:Professor Andrew Martindale . 2011-10-23 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 May 2022. (anglicky)
- ↑ Google Scholar . . Dostupné online.
- ↑ a b c Andrew Martindale . Dostupné online.
- ↑ Obituary: Christopher Hohler . 2011-10-23 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 May 2022. (anglicky)
- ↑ a b c EVANS, Mark L. Andrew Martindale (1932–1995). Renaissance Studies. 1997, s. 305–307. Dostupné online. ISSN 0269-1213. JSTOR 24412658.
- ↑ Art History - Articles - Making History . . Dostupné online.
- ↑ School of Art, Media and American Studies - About - UEA . . Dostupné online.
- ↑ WWW.FOSTERANDPARTNERS.COM, Foster + Partners /. Sainsbury Centre for Visual Arts | Foster + Partners . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sainsbury Centre, attached walkway, underground loading bay, and retaining walls to loading bay access road at the University of East Anglia, Non Civil Parish - 1409810 | Historic England . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b About the Collection - Library - UEA . . Dostupné online.
- ↑ HESLOP, T.A. Obituary Andrew Martindale online. Dostupné online.
- ↑ Pamela Tudor-Craig, Lady Wedgewood | Harlaxton Medieval Symposium online. cit. 2020-12-27. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MITCHELL, John; ENGLAND AND THE CONTINENT IN THE MIDDLE AGES. England and the Continent in the Middle Ages: studies in memory of Andrew Martindale : proceedings of the 1996 Harlaxton Symposium. Stamford: Shaun Tyas, 2000. Dostupné online. ISBN 978-1-900289-43-6. OCLC 473155008 (English)
- ↑ TUDOR-CRAIG, Pamela. The Origins of the Harlaxton Symposium online. Dostupné online.
- ↑ Past Presidents – Ecclesiastical History Society online. cit. 2020-12-28. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Martindale Lecture - Sainsbury Institute for Art UEA online. cit. 2020-12-28. Dostupné online.
- ↑ MARTINDALE, Andrew. Martini, Simone online. 2003 cit. 2020-12-26. Dostupné online. ISBN 978-1-884446-05-4. DOI 10.1093/gao/9781884446054.article.T054737. (anglicky)
- ↑ Western sculpture | History, Artists, & Facts online. cit. 2020-12-28. Dostupné online. (anglicky)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk