A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Alois Podhajský | |
---|---|
Alois Podhajský v roce 1929 | |
Narození | 18. února 1864 Blatná Rakouské císařství |
Úmrtí | 24. prosince 1946 (ve věku 82 let) Praha Československo |
Národnost | Česká |
Choť | Josefina Podhajská |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | Armádní generál |
Doba služby | 1881–1933 |
Sloužil | Rakousko-Uhersko Československo |
Složka | Císařsko-královská zeměbrana Československá armáda |
Války | I. světová válka |
multimediální obsah na Commons |
Alois Podhajský (18. února 1864 Blatná[1] – 24. prosince 1946 Praha) byl rakousko-uherský polní podmaršálek a později československý armádní generál.
Život
Za první světové války bojoval na srbské, ruské a italské frontě, po válce složil přísahu nově vzniklé Československé republice. V jejích službách pak bojoval proti maďarským bolševikům a potlačil oslavanské povstání.[2]
Byl jediným synem četnického strážmistra Františka Podhajského a Anny Tiché. Rané dětství prožil v Jablunkově, kde navštěvoval německou základní školu. V deseti letech jej otec přihlásil na kadetku v Sankt Pölten, ale zranění jej vyřadilo z přijímacích zkoušek. Ve studiu pak pokračoval na německém gymnáziu v Těšíně, ale po incidentu s profesorem zpěvu musel školu v tercii opustit a nastoupil jako telegrafista ke dráze. Jako šestnáctiletý se přihlásil na pěchotní kadetku v Košicích, pak přešel do Prešpurku a po 4 letech ukončil školu jako nejlepší v ročníku. Pak nastoupil k pěšímu pluku č. 98 a postupoval v hodnostech přiměřeně meziválečné době. Jako poručík byl vyslán na Válečnou školu ve Vídni a po dvou letech byl přidělen ke generálnímu štábu. Ve třiceti byl určen k mapovacímu oddělení vojenského zeměpisného úřadu generálního štábu a otevřela se před ním kariéra vysokého štábního důstojníka.
Generální štáb opouštěl Alois Podhajský jen když byl pověřen povinnou praxí u jednotek, jinak vyučoval v kursu štábních důstojníků zeměbrany a shodou okolností byl velitelem zeměbranecké pěší brigády č. 42 v Praze, když jej v hodnosti plukovníka zastihla světová válka. Po mobilizaci byla jeho brigáda vyslána v sestavě VIII. sboru 5. armády na srbskou frontu. Úspěšně překročila řeku Drinu, ale po oslabení fronty byli Rakušané nuceni ustoupit. Podhajský se vyznamenal jako velitel zadního odřadu a jeho zásluhou se dostaly zbytky ustupujících vojsk do bezpečí. Obdobně vynikl i při ústupu za řeku Sávu. Roku 1915 byl Podhajský vyslán na ruskou frontu a počátkem června 1917 se s celou divizí přesunul na frontu italskou. Až v srpnu 1917 byl konečně poslán na zdravotní dovolenou a v září téhož roku obdržel hodnost polního podmaršálka. Na italské frontě bojoval až do konce války, v říjnu 1918 dokonce i proti vojskům britského XIV. sboru u Cimetty.
Od prosince 1918 do roku 1927 byl zemským vojenským velitelem pro Moravu a Slezsko, v letech 1927–1933 generálním inspektorem československé branné moci.[3]
Když generál Syrový působil jako ministr národní obrany v druhé Černého vládě, byl zastupován třemi generály. Jedním z nich byl Alois Podhajský, který tuto prestižní pozici zastával krátce, od 1. září do 14. (18.) října 1926. Šlo však spíše o náhodu, protože mu přitěžovalo to, že nebojoval v legiích.
Obsazení míst klíčových generálů bylo v předválečném Československu spíše výsledkem politických her, a proto byl uvnitř ozbrojených sil připuštěn boj mezi legionáři a nelegionáři, což Podhájského po celou jeho kariéru poškozovalo. 31. prosince 1933 odešel jako generální inspektor čs. branné moci do výslužby. Dne 12. 5. 1945 byl zatčen a obviněn z kolaborace spočívající v údajné spolupráci s agrárníky, pobírání protektorátní penze pro rakousko-uherské vysloužilce a v členství v Českém svazu válečníků. Zemřel na Štědrý den roku 1946.[4][3]
Je pochován na Malvazinkách.[5]
Vyznamenání
Vojenský služební odznak, II. třídy pro důstojníky | |
Řád koruny, II. třídy | |
Vojenský záslužný kříž, III. třídy | |
Vojenský služební odznak, III: třídy pro důstojníky | |
Vojenský záslužný kříž, III. třídy | |
Řád Leopolda, V. třídy – rytíř | |
Železný kříž, II. třídy | |
Řád červené orlice, II. třidy s meči | |
Vojenská záslužná medaile, bronzová | |
Vojenský záslužný kříž, II. třídy | |
Řád železné koruny, II. třídy | |
Železný kříž, I. třídy | |
Řád Leopolda, III. třída – komtur | |
Řád italské koruny, II. třídy – velkodůstojník | |
Řád čestné legie, III. třídy – komandér | |
Řád svatého Sávy, II. třídy – velkodůstojník | |
Řád rumunské hvězdy, II. třídy s meči | |
Řád svatého Sávy, I. třídy – velkokříž | |
Řád tří hvězd, I. třídy – komandér velkého kříže | |
Řád velkonížete Gediminase, II. třídy – velkodůstojník |
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Josef Fučík: Osmadvacátníci – Spor o českého vojáka 1. světové války, Mladá fronta 2006, vydání první. Kapitola VII. Legenda, či nezměnitelný fakt?, str. 402–403
- ↑ a b FUČÍK, Josef. Generál Podhajský. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2009. 344 s. ISBN 978-80-7185-962-8. S. 333.
- ↑ PERNICA, Bohuslav. Alois Podhajský. www.researchgate.net . . Dostupné online.
- ↑ PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526–1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2. S. 370.
Literatura
- FUČÍK, Josef. Generál Podhajský. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2009. 344 s. ISBN 978-80-7185-962-8.
- PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526–1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.
- ŠEBOR, Miloš. Alois Podhajský, voják. Řím: Křesťanská akademie, 1983.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Podhajský na Wikimedia Commons
- Ecce Homo – Alois Podhajský (Český rozhlas Brno)
- Polní podmaršálek Alois Podhajský (1864-1946)
- válka.cz, Podhajský Alois armádní generál
- Internetová encyklopedie Brna, armádní generál Alois Podhajský
- www.researchgate.net
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk