Alfred Rohm von Hermannstädt
Erb rodu Rohmů
Zástupce ministra války
Ve funkci: 1917 – 1917
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní zbrojmistr (1915), polní podmaršál (1911), generálmajor (1906)
Narození	26. března 1858 Sibiu
Úmrtí	29. listopadu 1925 (ve věku 67 let) Vídeň
Titul	rytíř
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfred Emanuel rytíř Rohm z Hermannstaedtenu (německy Alfred Emanuel Ritter Rohm von Hermannstädten) (26. března 1858 Sibiu – 29. listopadu 1925 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Kromě služby u různých vojenských posádek působil v letech 1897–1905 v císařské vojenské kanceláři (Militär Kanzlei Seiner Majestät des Kaiser und Königs). Za první světové války dosáhl v c. k. armádě hodnosti polního zbrojmistra a v roce 1917 byl zástupcem ministra války.

Životopis

Narodil se jako prostřední ze tří synů vojenského lékaře Josefa Rohma (1810–1890) povýšeného v roce 1873 do šlechtického stavu s titulem rytíř (predikát von Hermannstaedten je německou verzí názvu města Sibiu, kde rodina žila).^[1] Studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni a v roce 1878 nastoupil jako poručík k 2. ženijnímu pluku. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a v roce 1884 byl jako nadporučík přidělen ke generálnímu štábu. V roce 1888 byl povýšen na kapitána a od roku 1894 byl šéfem štábu 10. pěší divize v Josefově. V letech 1897–1905 působil ve vojenské kanceláři císaře Františka Josefa, kde byl v roce 1900 povýšen na plukovníka.^[2][3]

V roce 1906 dosáhl hodnosti generálmajora, poté byl velitelem pěšího pluku č. 94 a následně velitelem 28. pěší brigády v Šoproni.^[4] Od roku 1910 byl sekčním šéfem na ministerstvu války^[5] a téhož roku získal hodnost polního podmaršála. V říjnu 1914 obdržel čestnou hodnost polního zbrojmistra, k datu 1. května 1915 mu byla tato hodnost potvrzena v aktivní službě.^[6][7] V roce 1916 získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[8] Od května do listopadu 1917 byl zástupcem ministra války. Koncem roku 1917 odešel do výslužby a v armádě byl formálně penzionován k datu 1. ledna 1919.^[9] Od té doby žil v soukromí ve Vídni.

Tituly a ocenění

Během vojenské kariéry obdržel řadu ocenění. Byl nositelem Řádu železné koruny III. třídy (1903), rytířem Leopoldova řádu (1905), držitelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Během několikaleté služby v císařské vojenské kanceláři patřil k blízkým spolupracovníkům Františka Josefa a díky tomu získal také několik vyznamenání při návštěvách cizích panovníků ve Vídni. Byl nositelem pruského Řádu červené orlice II. třídy, komandérem belgického Leopoldova řádu s meči, rytířem saského Albrechtova řádu, velkodůstojníkem srbského Řádu Takova, nositelem perského Řádu lva a slunce I. třídy, meklenburského Domácího řádu vendické koruny, siamského Řádu thajské koruny a komandérem norského Řádu sv. Olafa s meči.^[10] Za první světové války získal komandérský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915) a Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1917).^[11]

Jeho starší bratr Josef Franz Rohm (1855–1922) působil v diplomacii a naposledy byl generálním konzulem v Anconě. Mladší bratr Rudolf Rohm (1866–1945) působil ve státních službách a byl sekčním šéfem na ministerstvu vnitra.

Odkazy

Reference

Literatura

• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2017; Praha, 2012; s. 334–336 (heslo Rohm z Hermannstaedtenu) ISBN 978-80-904241-8-0

Externí odkazy

• Alfred Rohm von Hermandstaedten in: Österreichisches Biographisches Lexikon