Alexandr Petrovič Izvolskij
Ministr zahraničních věcí Ruského impéria
Ve funkci: 11. května 1906 – 27. září 1910
Panovník	Mikuláš II.
Předchůdce	Vladimir Lamsdorf
Nástupce	Sergej Dmitrijevič Sazonov
Narození	18. března 1856 Moskva
Úmrtí	16. srpna 1919 (ve věku 63 let) 16. pařížský obvod
Choť	Margarita Karlovna Tolová
Rodiče	Pjotr Alexandrovič Izvolskij a Jevdokija Grigorjevna Geželinská
Děti	Jelena Alexandrovna Izvolská
Příbuzní	Pjotr Petrovič Izvolskij (bratr)
Alma mater	Alexandrovo lyceum Imperátorské lyceum v Carském Selu
Profese	diplomat a politik
Ocenění	rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského Řád sv. Vladimíra 2. třídy Řád Serafínů Řád sv. Stanislava 1. třídy Řád sv. Anny 1. třídy … více na Wikidatech
Commons	Alexander Izvolsky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Petrovič Izvolskij (rusky Алекса́ндр Петро́вич Изво́льский; 18. března 1856, Moskva – 16. srpna 1919, Paříž)^[1] byl ruský státník, diplomat, ministr zahraničí carského Ruska v letech 1906–1910. Pocházel ze šlechtické rodiny polského původu.^[2]

Jeho bratrem byl oberprokurátor Pjotr Petrovič Izvolskij.^[1]

Bosenská krize

Ve dnech 15.–16. září 1908 Izvolskij navštívil buchlovický zámek, kde vedl tajná jednání s rakousko-uherským ministrem zahraničí Aloisem Aehrenthalem. Izvolskij se pokoušel získat souhlas Rakousko-Uherska s volnou plavbou ruských lodí Úžinami (Dardanely a Bospor) výměnou za ruský souhlas s připojením Bosny a Hercegoviny k Rakousko-Uhersku. Jednání vyústila v ústní dohodu (tzv. Buchlovickou dohodu), kterou Izvolskij chápal tak, že Rakousko-Uhersko vyčká s anexí Bosny a Hercegoviny do doby, kdy Rusko získá souhlas velmocí se změněným režimem v Úžinách. To se však nestalo, Rakousko-Uhersko anexi vyhlásilo již 6. října 1908. Náhlá změna mocenských poměrů na Balkáně vyústila v Bosenskou krizi.

Diplomatický neúspěch vyvolal v Rusku vlnu kritiky, k nejdůraznějším odpůrcům patřili Pavel Miljukov a Sergej Sazonov. Již v květnu 1909 byl z funkce odvolán Nikolaj Čarykov, blízký Izvolského spolupracovník, a pověřen diplomatickou misí v Konstantinopoli. Jeho místo na ministerstvu zaujal Sergej Sazonov, Stolypinův vrstevník a člověk jemu blízký. Za půl roku poté byl Izvolskij odeslán na post velvyslance v Paříži a ministrem zahraničních věcí se stal právě Sazonov.

Reference

Literatura

• (anglicky) Izvolsky, A.P. Recollections of a Foreign Minister. 1920
• (rusky) Извольский А. П. Bоспоминания. 1924

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Petrovič Izvolskij na Wikimedia Commons
• Entente Cordiale

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.