A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Alexandr Ivanovič Osterman-Tolstoj | |
---|---|
Narození | 2. srpna 1772 Petrohrad |
Úmrtí | 12. února 1857 (ve věku 84 let) Le Petit-Saconnex |
Povolání | diplomat a voják |
Ocenění | komandér Vojenského řádu Marie Terezie Řád sv. Ondřeje zlatá zbraň Za chrabrost Řád sv. Jiří 3. třídy Řád sv. Jiří 4. třídy … více na Wikidatech |
Rodiče | Ivan Matvějevič Tolstoj a Agrafena Iljinična Bibikovová |
Rod | Tolští |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Alexandr Ivanovič Osterman-Tolstoj (rusky Александр Иванович Остерман-Толстой, 2. srpna 1772 – 12. února 1857 Le Petit-Saconnex) byl ruský šlechtic, generál a hrdina, který se proslavil za napoleonských válek a v rusko-turecké válce.
Život
Kníže Alexandr Ivanovič Osterman-Tolstoj byl synem generála Ivana Matvějeviče Tolstého (1746–1808) a jeho ženy Agrafěny Iljiničny, rozené Bibikové.
Do vojenské školy byl zapsán již jako desetiletý chlapec, ve čtrnácti letech již byl členem proslulého Preobraženského pluku a měl vojenskou hodnost praporčíka. Do činné vojenské služby vstoupil v období šesté rusko-turecké války v letech 1787–1791. V roce 1796 carevna Kateřina II. povolila, aby mu jeho dva bezdětní prastrýcové, Fjodor a Ivan Ostermanové, bratři jeho babičky z otcovy strany, předali rodové příjmení a knížecí titul.
Ve vojenské kariéře Osterman rychle stoupal, vyznačoval se odvahou, rychlostí a promyšlenou strategií boje. Již roku 1798 dosáhl hodnosti generálmajora a roku 1805 byl za zásluhy povýšen na generálporučíka. V bojích proti Napoleonovi se v prosinci 1806 bil u Golymina před Varšavou a byl poprvé raněn do nohy v únoru 1807 v bitvě u Jílového, kde bojoval pod velením generála Bagrationa. Zde zabránil prolomení ruské bitevní sestavy, stlačené téměř do pravého úhlu. Po krátké pauze znovu převzal velení pěší divize r.1812, kdy se bil v ústupových bitvách u Ostrovna a Smolenska, dále u Borodina a za Kutuzovovy protiofenzívy; to už vedl 4. sbor. Podruhé byl zraněn v dubnu 1813 v bitvě u Budyšína, kulkou do pravého ramene, ale po léčbě v Praze pokračoval v čele svého vojska, poté mu ještě 29. srpna 1813 v bitvě u Chlumce (nedaleko Ústí nad Labem) dělová koule rozbila levou paži, kterou mu nadvakrát amputoval český chirurg Kuklovský. Za to byl vyznamenán rakouským Řádem Marie Terezie II. stupně a stal se pobočníkem cara Alexandra I. Za další vojenské zásluhy a hrdinství byl vyznamenán celkem 12 vojenskými řády.
Účastnil se všech bitev ruské armády proti Napoleonovi v letech 1805–1814. Po skončení války se již do Ruska nevrátil. Roku 1815 byl krátce v diplomatické službě v Paříži. Roku 1817 jako generál velel infanterii. Ve službě zůstal do roku 1826, po smrti cara Alexandra I. byl penzionován a začal cestovat po Evropě a blízkém Východě ve společnosti pedagoga, orientalisty a bavorského veterána Jakuba Filipa Fallmerayera. Roku 1831 se stal vojenským konzultantem Ibrahima paši v Egyptě a zúčastnil se akcí proti Turkům.
Do Ruska se nevrátil z důvodů represí v době pronásledování děkabristů. Pohyboval se hlavně mezi Itálií a Švýcarskem. Miloval dobrodružství, akce, žerty a podle současníků byl nezapomenutelnou originální osobností. Roku 1799 se oženil s princeznou Jelizavetou Alexejevnou Golicynovou (1779–1853), jednou z nejbohatších nevěst tehdejšího Ruska. Manželství zůstalo bezdětné a Osterman žil nezávisle na manželce s milenkami. Přátelil se s diplomatem a básníkem Fjodorem Ťutčevem, který jej seznámil s jistou Italkou z Pisy, se kterou měl dva syny a dceru, provdal ji za svého podřízeného. Osterman-Tolstoj se nakonec roku 1837 usadil ve Švýcarsku u Ženevského jezera v Le Petit-Saconnex, kde o dvacet let později zemřel a byl pohřbem. Již 5. května 1857 byly jeho ostatky vyzvednuty a převezeny do rodinné hrobky Ostermanů v Trojickém chrámu ve vesnici Krasnoje v Rjazaňské oblasti.
Manželka Jelizaveta se sužována mnoha nemocemi vrátila do Moskvy, kde žila v paláci Ostermanových a je pohřbena v Donském monastiru.
Literatura
- Dagmar STARÁ, Alexandr Ivanovič Ostermann–Tolstoj a Čechy, in: Časopis Národního muzea, CLXI, řada A, 1992, s. 37–48.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Ivanovič Osterman-Tolstoj na Wikimedia Commons
- Ostermanniana (stránky o Ostermannovi) (rusky)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk