Al-Fárábí
Narození	870 Otrar
Úmrtí	950 (ve věku 79–80 let) Damašek
Povolání	filozof, fyzik a hudební teoretik
Nábož. vyznání	islám
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Abú Nasr Muhammad ibn al-Farach al-Fárábí (známý také jako Alfarabius, Farabi, Abunaser, turecky Farabi; 870 Fáráb, Turkestán – 950, Damašek, Sýrie), arabský učenec zřejmě turkického původu, je první z významných představitelů arabské středověké filosofie; vynikl v mnoha oborech, zejména v logice, politické filosofii či teorii hudby.

Život

O jeho životě máme velmi málo zpráv; otázkou také zůstává, byl-li turkického či perského původu. Po roce 900 studoval v Bagdádu, kam tehdy prostřednictvím syrských křesťanů pronikly překlady Aristotela; jeho učiteli byli nestoriáni (Juhanná ibn Hajlán, Abú Bišr Mattá); al-Fárábí si osvojil aristotelismus a zejména logiku natolik, že byl zván „Druhým mistrem“^[1][2] (rozuměj: po Aristotelovi). V Bagdádu Fárábí setrval 40 let. Pozdní léta prožil převážně v Halábu, zemřel roku 950 v Damašku.

Dílo a myšlení

Al-Fárábího myšlení představuje originální syntézu aristotelské logiky s platónismem (zejména v politické filosofii), resp. novoplatónismem. Neklade myšlení dvou největších řeckých filosofů do kontrastu, naopak usiluje o jejich sladění (viz spis Kniha sladění názorů dvou myslitelů, božského Platóna a Aristotela), zejm. v kosmologii (teorie deseti separovaných intelektů)^[3] a gnoseologii. V politické filosofii nacházíme u al-Fárábího vzácnou konvergenci teoretického a praktického snažení (Názory obyvatel ctnostné obce, Státníkovy aforismy); ve spise Platónova a Aristotelova filosofie rozlišuje na základě Platónovy Ústavy metodu Sókratovu a Thrasymachovu, přičemž uznává, že k přesvědčování a formování lidu je vhodnější Thrasymachova; filosof a vládce má pak ovládat obě.^[4] Al-Fárábí ovlivnil většinu pozdějších arabských myslitelů, včetně Avicenny, který mu vděčí za pochopení Aristotelovy Metafyziky.^[5]

Náboženství

Al-Fárábí překvapuje dodnes svým pohledem na náboženství. Vyznával totiž, že na světě je jen jedno jediné náboženství a veškeré náboženské systémy jsou pak jeho projevy. Všechna náboženství jsou pravdivá a zjevují se ve formách, které se přizpůsobují zvyklostem určitého regionu, respektive kultuře. V jeho pojetí šlo tedy o centrální ucelený systém náboženství, které se vztahují ke svému středu, jedinému Bohu, přičemž ale rozeznával míru vyzrálosti jednotlivých projevů v různých stádiích duchovní zralosti na cestě k Bohu a v různých plánech skutečnosti.^[6]

Odkazy

Reference

Literatura

• BONDY, Egon. Středověká islámská a židovská filosofie; Filosofie renesance a reformace. Praha: Vokno, 1995. 221 s. Poznámky k dějinám filosofie; 5. ISBN 80-85239-30-2.
• LIBERA, Alain de. Středověká filosofie: Byzantská, islámská, židovská a latinská filosofie. Přeložil Martin Pokorný. Praha: Oikoymenh, 2001. 551 s. ISBN 80-7298-026-2.
• MCGREAL, Ian Philip, ed. Velké postavy východního myšlení: slovník myslitelů. Praha: Prostor, 1998. 623 s. ISBN 80-85190-93-1.
• SOKOLOV, Vasilij Vasil'jevič. Středověká filozofie. Překlad Vilém Herold a Václava Steindlová. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1988. 476 s.

Související články

• Islámská filosofie

Externí odkazy

• Galerie Al-Fárábí na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Al-Fárábí na Wikimedia Commons
• al-Fárábí na muslimphilosophy.com (en)
• al-Fárábí v encyklopedii Iranica (en)