A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Adresant, adresát a referens je trojice pojmů, jež označují tři různé role v řeči a rozhovoru. Moderní lingvistika rozlišuje mezi jazykem jako souborem prostředků, které určitý mluvčí ovládá, a řečí nebo výpovědí, v níž tyto prostředky používá. V řeči mluvčí (adresant, "já") oslovuje adresáta a něco mu sděluje:
- adresant neboli mluvčí je ten, kdo mluví; vyjadřuje se první gramatickou osobou;
- adresát neboli oslovený je ten, ke komu mluví; vyjadřuje se druhou gramatickou osobou;
- referens neboli předmět je to, o čem mluví; vyjadřuje se třetí gramatickou osobou.
Výpověď a rozhovor
Všechny tři role nemusí být ve výpovědi výslovně vyjádřeny: ve větě "Prší" je vyjádřen pouze referens, přesto i tuto výpověď někdo někomu říká, někoho tím oslovuje. Ve větě "Říkám ti, že prší" jsou naproti tomu vyjádřeny všechny, i když to na významu výpovědi mnoho nemění. Zato ve větě "Odsuzuji vás na tři roky odnětí svobody" velmi záleží na tom, kdo a komu ji říká.
V rozhovoru se jeho účastníci v rolích různě střídají, i když každý mluvčí hovoří v první osobě a případně užívá zájmeno "já". Přiřazení rolí jednotlivým účastníkům je bezprostředně zřejmé ze situace. Jakmile se však rozhovor zapíše – například v divadelní hře – musí se "osoby" u výpovědí výslovně uvést, jinak by zapsaný rozhovor neměl smysl. Podobně je tomu při telefonickém hovoru, kde se adresant i adresát musí výslovně představit. Malé děti, zvyklé na přímý rozhovor, to někdy přehlédnou a na dotaz, kdo volá, se i v telefonu ohlásí slovem "já".[1]
Lingvistika
Adresant, adresát a referens je základní rozlišení pragmatiky či pragmatické lingvistiky, vědy o fungování jazyka v řeči.[2]
Tuto klasifikaci vytvořili už antičtí jazykovědci a vystihuje pragmatickou stránku rozhovoru lépe než běžné formální rozlišení na první, druhou a třetí gramatickou osobu. Jak ukazuje příklad rozhovoru, nejsou totiž tyto role spojeny s určitými osobami, ale neustále se střídají. Třetí "osoba" se také rozhovoru účastní pouze pasivně, jako "předmět řeči", nemusí být vůbec přítomna a velmi často žádnou osobou není.[3] Osoba je mluvnická kategorie a různé jazyky mohou mít různý počet mluvnických osob anebo dokonce ani nemusí tuto mluvnickou kategorii vůbec používat (třeba "jazyk" dopravních značek). Adresant, adresát a referens jsou obecnější pojmy pragmatiky a lze je identifikovat i tam, kde tři mluvnické osoby nejsou k dispozici; např. státní orgán (adresant) promlouvá na trojúhelníkové dopravní značce k řidiči (adresát) o tom, že před ním leží zatáčka (referens).
Mediální studia
V oboru mediálních studií je adresát příjemce mediovaného sdělení, nebo jde o osobu, které je sdělení určeno (publikum). Adresát je tak jedním ze základních prvků lineárního komunikačního aktu. Adresát je procesem komunikace oslován vědomě či nevědomě. Postavení adresáta v komunikačním modelu se liší na rovině sociálí organizace komunikace (zda je například intrapersonální či na druhé straně institucionální[4]).[5]
Odkazy
Reference
- ↑ Sokol, Filosofická antropologie. Člověk jako osoba, str. 158.
- ↑ Machová - Švehlová, Sémantika & pragmatická lingvistika. Praha: Pedagogická fakulta UK 2001
- ↑ Sokol, Filosofická antropologie. Člověk jako osoba, str. 157 a násl.
- ↑ CAPKAKAREL. Žurnalistika . 2016-10-14 . Dostupné online.
- ↑ REIFOVÁ, IRENA. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. vyd. Praha: Portál 327 s. ISBN 8071789267, ISBN 9788071789260. OCLC 60653763 S. 15.
Související články
Externí odkazy
Literatura
- M. Hirschová, Pragmatika v češtině. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006 – 243 s. ISBN 80-244-1283-7
- S. Machová – M. Švehlová, Sémantika & pragmatická lingvistika. Praha: Pedagogická fakulta UK 2001 – 159 s. ISBN 80-7290-061-7
- J. Sokol, Filosofická antropologie. Člověk jako osoba. Praha: Portál 2004. ISBN 80-7178-627-6. Kap. 7. Řeč a jazyk, a 24. Řeč a rozhovor.
- P. Watzlawick et al., Pragmatika lidské komunikace: interakční vzorce, patologie a paradoxy. Hradec Králové: Konfrontace 1999 – 243 s. ISBN 80-86088-04-9
- L. Wittgenstein, Filosofická zkoumání. Praha: Filosofia 1998
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk