A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Adolf Bernard z Martinic | |
---|---|
Erb Martiniců | |
6. vladař domu smečenského a majitel fideikomisu Smečno – Slaný | |
Ve funkci: 24. července 1714 – 27. července 1735 | |
Předchůdce | Jiří Adam II. Bořita z Martinic |
Nástupce | František Michal z Martinic |
Nejvyšší maršálek císařského dvora | |
Ve funkci: 1729 – 1735 | |
Panovník | Karel VI. |
Předchůdce | Jan Baptista z Colloredo-Wallsee |
Nástupce | Jindřich Josef z Auerspergu |
Nejvyšší štolba císařovny | |
Ve funkci: ? – 1720 | |
Panovnice | Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská |
Nástupce | 1720 císařovna vdova zemřela |
Císařský tajný rada | |
Ve funkci: 1718 – 27. července 1735 | |
Panovník | Karel VI. |
Místodržící Českého království | |
Ve funkci: 1712 – 1718 | |
Panovník | Karel VI. |
Narození | před 1690 Čechy |
Úmrtí | 27. červenec 1735 |
Národnost | Čech |
Choť | (1705) Eliška Jörger-Tollet |
Rodiče | Jiří Adam II. Bořita z Martinic (1650–1714) a Marie Felicie ze Spauru |
Děti | Marie Dominika z Martinic |
Příbuzní | Zuzana Renata z Martinic (sourozenec) |
Sídlo | Smečno |
Náboženství | římskokatolické |
Ocenění | 1731 rakouský Řád zlatého rouna (č. 667) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Adolf Bernard hrabě z Martinic (německy Adolf Bernard Graf von Martinitz; 24. května 1679/1680 – 27. července 1735) byl český šlechtic ze smečenské pošlosti Martiniců. Od mládí zastával funkce v zemské správě Českého království, později se uplatnil u císařského dvora ve Vídni, kde byl nakonec nejvyšším dvorským maršálkem (1729–1735) a nositelem Řádu zlatého rouna (1731).[1]
Život
Narodil se jako nejstarší syn významného diplomata a neapolského místokrále hraběte Jiřího Adama z Martinic (1650–1714) a jeho první manželky, hraběnky Marie Felicie ze Spauru († 1690). Adolf měl starší sestru Zuzanu Renatu (1670–1717), provdanou za hraběte Tomáše Černína z Chudenic.
Adolf Bernard po studiích absolvoval kavalírskou cestu a po návratu se začal uplatňovat v zemských úřadech, byl jmenován císařským komorníkem a v roce 1712 se stal členem sboru místodržících Českého království. V roce 1718 obdržel titul tajného rady a do roku 1720 byl nejvyšším štolbou císařovny Eleonory. V letech 1729–1735 zastával u císařského dvora ve Vídni funkci nejvyššího dvorského maršálka.[2] V lednu 1735 byl formálně povolán do funkce nejvyššího hofmistra[3], úřad ale fakticky nepřevzal a zemřel v červenci téhož roku.
Rodinné a majetkové poměry
Po otci zdědil v roce 1714 rodový fideikomis Smečno s městem Slaný a Martinickým palácem na Hradčanech. Dále zdědil panství Plánice v západních Čechách.[4] V roce 1726 navíc koupil od svého příbuzného Františka Leopolda ze Šternberka panství Zelená Hora s městem Nepomukem.[5] I když jako vysoce postavený dvořan žil převážně ve Vídni, věnoval pozornost úpravám hlavního rodového sídla ve Smečně, kde například v roce 1730 vznikla Sala terrena obklopená skleníky.[6] Na Martinicovu objednávku vyprojektoval Kilián Ignác Dientzenhofer poutní kostel Narození Panny Marie, který byl vystavěn v letech 1717–1726 v Nicově a poutní kostel sv. Jana Nepomuckého v Nepomuku (1735-37).
Adolf Bernard byl od roku 1705 ženatý s Marií Alžbětou, hraběnkou Jörger-Tolletovou, dcerou dlouholetého dolnorakouského místodržitele hraběte Jana Quintina Jörgera z Tolletu (1624–1705). Z jejich manželství se narodila jediná dcera Marie Dominika (1707–1784), která se stala jeptištkou u dominikánek ve Vídni, zároveň byla dědičkou panství Zelená Hora. Její závětí přešlo zelenohorské panství na spřízněný rod Colloredo-Mansfeldů (František de Paula Gundakar z Colloreda-Mannsfeldu).[7] Rodinný martinický fideikomis Smečno zdědil Adolfův nevlastní o generaci mladší bratr František Michal z Martinic (1704–1773).
Pověst
Vztahuje se k němu pověst, že v mládí spolkl rybí kost a nijak se mu nedařilo se jí zbavit. Pomohlo až napití se z léčivé studánky v Pacově u Žerotína, kůstka vyskočila. Jeho otec pak jako poděkování doplnil místní lidovou sbírku na postavení sochy ochránce nemocí hrdelních, svatého Blažeje a u studánky nechal postavit kostelík.[8][9]
Odkazy
Reference
- ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (Zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 274
- ↑ SCHEUTZ, Martin: Die Elite der hochadeligen Elite; Vídeň, 2015; s. 189 dostupné online
- ↑ dostupné online
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V.; Praha, 2002; s. 165 ISBN 80-85983-12-5
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 408
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 429
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Praha, 2000; s. 300 ISBN 80-85983-16-8
- ↑ ÚZEMNÍ PLÁN ŽEROTÍN . Úřad územního plánování Louny, červen 2012 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-13.
- ↑ Pacov . ceskem.cz . Dostupné online.
Externí odkazy
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk