Adolf Bernard z Martinic
Erb Martiniců
6. vladař domu smečenského a majitel fideikomisu Smečno – Slaný
Ve funkci: 24. července 1714 – 27. července 1735
Předchůdce	Jiří Adam II. Bořita z Martinic
Nástupce	František Michal z Martinic
Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci: 1729 – 1735
Panovník	Karel VI.
Předchůdce	Jan Baptista z Colloredo-Wallsee
Nástupce	Jindřich Josef z Auerspergu
Nejvyšší štolba císařovny
Ve funkci: ? – 1720
Panovnice	Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
Nástupce	1720 císařovna vdova zemřela
Císařský tajný rada
Ve funkci: 1718 – 27. července 1735
Panovník	Karel VI.
Místodržící Českého království
Ve funkci: 1712 – 1718
Panovník	Karel VI.
Narození	před 1690 Čechy
Úmrtí	27. červenec 1735
Národnost	Čech
Choť	(1705) Eliška Jörger-Tollet
Rodiče	Jiří Adam II. Bořita z Martinic (1650–1714) a Marie Felicie ze Spauru
Děti	Marie Dominika z Martinic
Příbuzní	Zuzana Renata z Martinic (sourozenec)
Sídlo	Smečno
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1731 rakouský Řád zlatého rouna (č. 667)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Bernard hrabě z Martinic (německy Adolf Bernard Graf von Martinitz; 24. května 1679/1680 – 27. července 1735) byl český šlechtic ze smečenské pošlosti Martiniců. Od mládí zastával funkce v zemské správě Českého království, později se uplatnil u císařského dvora ve Vídni, kde byl nakonec nejvyšším dvorským maršálkem (1729–1735) a nositelem Řádu zlatého rouna (1731).^[1]

Život

Narodil se jako nejstarší syn významného diplomata a neapolského místokrále hraběte Jiřího Adama z Martinic (1650–1714) a jeho první manželky, hraběnky Marie Felicie ze Spauru († 1690). Adolf měl starší sestru Zuzanu Renatu (1670–1717), provdanou za hraběte Tomáše Černína z Chudenic.

Adolf Bernard po studiích absolvoval kavalírskou cestu a po návratu se začal uplatňovat v zemských úřadech, byl jmenován císařským komorníkem a v roce 1712 se stal členem sboru místodržících Českého království. V roce 1718 obdržel titul tajného rady a do roku 1720 byl nejvyšším štolbou císařovny Eleonory. V letech 1729–1735 zastával u císařského dvora ve Vídni funkci nejvyššího dvorského maršálka.^[2] V lednu 1735 byl formálně povolán do funkce nejvyššího hofmistra^[3], úřad ale fakticky nepřevzal a zemřel v červenci téhož roku.

Rodinné a majetkové poměry

Po otci zdědil v roce 1714 rodový fideikomis Smečno s městem Slaný a Martinickým palácem na Hradčanech. Dále zdědil panství Plánice v západních Čechách.^[4] V roce 1726 navíc koupil od svého příbuzného Františka Leopolda ze Šternberka panství Zelená Hora s městem Nepomukem.^[5] I když jako vysoce postavený dvořan žil převážně ve Vídni, věnoval pozornost úpravám hlavního rodového sídla ve Smečně, kde například v roce 1730 vznikla Sala terrena obklopená skleníky.^[6] Na Martinicovu objednávku vyprojektoval Kilián Ignác Dientzenhofer poutní kostel Narození Panny Marie, který byl vystavěn v letech 1717–1726 v Nicově a poutní kostel sv. Jana Nepomuckého v Nepomuku (1735-37).

Adolf Bernard byl od roku 1705 ženatý s Marií Alžbětou, hraběnkou Jörger-Tolletovou, dcerou dlouholetého dolnorakouského místodržitele hraběte Jana Quintina Jörgera z Tolletu (1624–1705). Z jejich manželství se narodila jediná dcera Marie Dominika (1707–1784), která se stala jeptištkou u dominikánek ve Vídni, zároveň byla dědičkou panství Zelená Hora. Její závětí přešlo zelenohorské panství na spřízněný rod Colloredo-Mansfeldů (František de Paula Gundakar z Colloreda-Mannsfeldu).^[7] Rodinný martinický fideikomis Smečno zdědil Adolfův nevlastní o generaci mladší bratr František Michal z Martinic (1704–1773).

Pověst

Vztahuje se k němu pověst, že v mládí spolkl rybí kost a nijak se mu nedařilo se jí zbavit. Pomohlo až napití se z léčivé studánky v Pacově u Žerotína, kůstka vyskočila. Jeho otec pak jako poděkování doplnil místní lidovou sbírku na postavení sochy ochránce nemocí hrdelních, svatého Blažeje a u studánky nechal postavit kostelík.^[8][9]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Historie Zelené Hory
• Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
• Adolf Bernard příbuzenství^{[nedostupný zdroj}