A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Sigismund Kęstutaitis | |
---|---|
Velkokníže litevský, vévoda novogrodecký a starodubský | |
Sigismund Kęstutaitis | |
Doba vlády | 1432–1440 |
Úplné jméno | Žygimantas Kęstutaitis |
Narození | 1365 (?) (Staré Trakai) |
Úmrtí | 20. března 1440 (~75 - 90 let) Trakai |
Pohřben | není známo |
Předchůdce | Švitrigaila |
Nástupce | Kazimír IV. Jagellonský |
Manželky | Odincevič N. Andrejevna, *~1380 - ? Ofka Žygimantienė (Mazovecká), *1380, †1434 |
Potomci | Mykolas Žygimantaitis *1406 - ?; Jadvyga Žygimantaitė *1410 - ? |
Rod | Gediminovci |
Otec | Kęstutis *1297, †1382 |
Matka | Birutė*?, †1382? nebo †1389?? |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sigismund I. Kęstutaitis (polsky Zygmunt Kiejstutowicz, česky Zikmund; cca 1365? – 20. března 1440[1] na hradě v Trakai, Litva) byl velkokníže Litvy z dynastie Gediminovců.
Život
Do roku 1432
Je nejmladším synem litevského submonarchy Kęstutise a Birutė. Od roku 1382 byl rukojmí Vladislava II. Jagella, v roce 1383 byl pokřtěn a v roce 1384 utekl ke svému staršímu bratrovi Vytautasovi (na hrad Marienburg, Řádem německých rytířů postaveném na soutoku Němenu a Dubysy). V témže 1384 roce se Vytautas udobřil s Jogailou a Žygimantas Kęstutaitis se tedy vrátil do Naugarduku. Vytautas se však později znovu rozkmotřil s Jogailou, protože nedostal slíbené Trakai, začal využívat nespokojenost Litevců s Jogailovou orientací do Polska a začal plánovat obsazení i Vilniusu. Jeho zradu však Jogaila odhalil, Vytautas musel od plánů upustit a spojil se (podruhé) s Řádem německých rytířů (ochranné spojenectví polské královny Hedviky Kališské). Řád Vytautasovi však již méně důvěřoval a tak se Sigismund v roce 1389 spolu s mnoha dalšími Vytautasovými příbuznými stal opět záručním rukojmím Řádu a byl vězněn až do roku 1398, protože jeho bratranec a bratr Vladislava II. Jagella, Skirgaila začal s Řádem německých rytířů opět válčit. Poté ho Vytautas a Vladislav II. Jagello podporovali, ale když Vytautas v roce 1430 zemřel, přidal se na stranu Švitrigaily, bratra Vladislava II. Jagella, který se stal litevským velkoknížetem a usiloval o titul krále a o válku proti Polsku. Proti Švitrigailovi však bylo (s podporou Polska/Jogaily) uspořádán atentát v Ašmeně (Ашмяны). Švitrigaila však stačil prchnout do Polocka.[2]
Bitvy
Zúčastnil se roku 1399 bitvy u řeky Vorskly, v roce 1410 bitvy u Grunwaldu a v červenci 1428 tažení proti Velkému Novgorodu.
1432–1440
Dne 1. září 1432 se stal Sigismund s polskou podporou velkovévodou Litvy. Švitrigaila se však nevzdal a rozpoutal občanskou válku. Po útěku do Polocka Švitrigaila ovládl knížectví Polocké, Vitebské, Smolenské, Novgorodu Severského, Černigovské a Kyjevské, a tak Sigismundovi zbylo jen vojvodství Podleské, Poleské, Minské a vlastní Litva. Sigismundovi nezbývalo, než se udobřit s Poláky a Jogailou, souhlasit se všemi jejich požadavky, především opět slíbit (jako předtím Vytautas r. 1401), že po jeho smrti Litva připadne Polsku (Jogailovi nebo jeho nástupcům).[2] Sigismund také dne 6. května 1434 vydal privilegium, které zrovnoprávňovalo pravoslavné ruské bojary s katolickou litevskou šlechtou, čímž si je příznivě naklonil.[1] Sigismund totiž nezbytně potřeboval polskou podporu, proto podobné přísliby (Jogailovi i na jiných místech) udělil ještě několikráte. Švitrigaila mnohokrát útočil proti Sigismundovi, podařilo se mu dostat až k Vilniusu a Trakům, ale v těchto bitvách se mu stále nedařilo získat rozhodují převahu. Proto roku 1435 svolal všechny svoje spojence (Livonský řád mečových bratří, Tatary, ruská knížata...)[2] a uspořádal velké tažení. Ale v bitvě u Pabaiska(Vilkoměře; 1. září 1435) proti Sigismundovým synem Mikulášem vedené litevsko-polské armádě byl na hlavu poražen,[1] zahynul v ní mimo jiné sám mistr livonského řádu Franco Kerskorff, husitský hejtman a bývalý český zemský správce Zikmund Korybutovič a množství ruských knížat. Samotnému Švitrigailovi se podařilo uprchnout do Vitebska a i když shromáždil novou armádu, již se nemohl postavit na odpor. Zanedlouho se Sigismundovi vzdaly Polock, Smolensk, Vitebsk a Novgorod Severský a Švitrigailovi zbyly jen Kyjev, Volyň a Podolí (v roce 1438 byl vytlačen i odsud, po útěku do zahraničí se vrátil až po Sigismundově smrti (1440); opustil kališníky, kteří museli bojovat se Zikmundem Lucemburským. Ani po té se mu opětně nepodařilo získat litevský trůn a zemřel ve Volyni). Po této bitvě se již Livonský řád nevzpamatoval a postupně ztratil vliv.[2]
Jogaila navíc žádal, aby se vzdal Litvy a úděl rozdělil mezi své syny, to se však nestalo. V roce 1440 byl v Trakai zavražděn velmoži,[1] zanechal po sobě syna Michala Boleslava, který zemřel kolem roku 1452, nástupcem se nakonec stal Jagellův syn Kazimír IV. Jagellonský.
Tituly
- vévoda novogrodecký (1390–1440)
- vévoda starodubský (1406–1440)
- velkokníže litevský (1432/35–1440)[1]
Předchůdce: Švitrigaila |
Velkokníže litevský Zikmund I. 1432/35–1440 |
Nástupce: Kazimír IV. Jagellonský |
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Sigismund Kęstutaitis na anglické Wikipedii a Žygimantas Kęstutaitis na litevské Wikipedii.
- ↑ a b c d e MACURA, Vladimír; ŠTOLL, Pavel; ŠVEC, Luboš. Dějiny pobaltských zemí. Praha: Lidové noviny, 1996. 425 s. ISBN 80-7106-154-9.
- ↑ a b c d ŠAPOKA, Adolfas. Lietuvos istorija. Kaunas; fotokopie: Kaunas: Švietimo ministerijos Knygų leidimo komisija; fotokopie: Leidykla "Mokslas", 1936; fotokopie 1989. 696 s. ISBN 5-420-00631-6. Kapitola III. Politinė krizė Lietuvoje 1377 - 1384 m., odst. 3. Vytauto kovos su Jogaila dėl tėviškės; IV. Jogailos ir Vytauto laikai, odst. 1. - 24.; V. Lietuva pereigoje iš pagoniškų laikų į krikščioniškosius, odst 1. - 6.; VI. Vytauto politikos tęsėjų laikotarpis, odst. 1., 2. Zigmantas Kęstutaitis (1432 - 1440 m.) ir jo kovos su Švitrigaila, s. 100–174. (litevsky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sigismund Kęstutaitis na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk