A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Velká Sia 大夏 Dà Xià
| |||||||||
Geografie
| |||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||
Národnostní složení
|
|||||||||
Státní útvar | |||||||||
Vznik
|
1362 – vyhlášena Ming Jü-čenem
| ||||||||
Zánik
|
|||||||||
Státní útvary a území | |||||||||
|
Říše Sia, plným názvem Velká Sia (čínsky pchin-jinem Dà Xià, znaky 大夏) byla jedním z krátkodobě existujících povstaleckých států existujících v Číně během povstání rudých turbanů, v závěrečné fázi trvání říše Jüan. Založil ji v S’-čchuanu roku 1362 generál Ming Jü-čen, vládnoucí tam od roku 1357 jménem povstalecké říše Tchien-wan a od roku 1360 samostatně jako král Lung-šu. Zanikla roku 1371, když byla dobyta říší Ming.
Vznik a vláda
Roku 1357 Min Žuej, vojevůdce říše Tchien-wan, vzniklé v povstání rudých turbanů, v čele desetitisícového vojska vyplul proti proudu Jang-c’-ťiang a dobyl S’-čchuan.[1] Významně tak rozšířil moc povstaleckého Tchien-wanu. Nezanedbatelným důvodem vypravení Minovy expedice do S’-čchuanu byl i problém s výživou armády v Chu-peji strádajícímu nedostatkem potravin.[2] I když Min Žuej zůstal loajální k tchienwanskému císaři Sü Šou-chuejovi, fakticky v S’-čchuanu vládl nezávisle.[1]
Když roku 1360 Čchen Jou-liang dobyl říši Tchien-wan a zabil Sü Šou-chueje, odmítl Min uznat nového vládce. Přejmenoval se na Ming Jü-čena, prohlásil se „Pánem světla“ (Ming-ču) a přisvojil si titul krále Lung-šu (čínsky pchin-jinem Lǒngshǔ wáng, znaky 隴蜀王). Roku 1362 pak i císařem říše Velká Sia s hlavním městem v Čchung-čchingu. Vládl úspěšně a prozíravě. Používání symboliky lidového milenarismu šířeného Bílým lotosem – zejména uctívání Buddhy Maitréji, změna jména a používání titulu „Pán světla“, vztahujícímu se k víře v příchod mesiáše, „Krále světla“ – spojil s potlačováním taoismu a buddhismu a podporou konfucianismu,[3] získal důvěru lidu i podporu džentry. Pod silným vlivem konfuciánského učence Liou Čena, který několik následujících let dominoval jeho administrativě,[4] zorganizoval správu podle tradičních vzorů s využitím staré čouské terminologie.[3] Nicméně selhal ve snaze o expanzi. Pokusil se o dobytí mongolského Jün-nanu, ale útok byl špatně naplánovaný a provedený malými silami, proto neuspěl.[4] Poté se dalších výbojů vzdal.
Roku 1366 Ming Jü-čen zemřel po nemoci relativně mladý, v 35 letech.[4] Poté na císařský trůn nastoupil jeho devítiletý syn Ming Šeng, titulovaný „Nižší pán světla“ (Siao ming-ču).[5] S dětským císařem v čele vláda říše Sia ztratila silné jednotné vedení a pouze pasivně čekala na dobytí Mingy.[4]
Zánik
Po úspěšných kampaních v letech 1367–1370 valnou část Číny ovládla říše Ming. Vzdorovali jí pouze Mongolové v části severozápadu a v Jün-nanu a s’čchuanská říše Sia. Mingská vláda proto obrátila svou pozornost na S’-čchuan.[6] Říše Sia udržovala s říší Ming (resp. do roku 1367 královstvím Wu) Ču Jüan-čanga korektní diplomatické vztahy od Ču jüan-čangova vítězství nad Čchen Jou-liangem v bitvě na jezeře Pcho-jang roku 1363.[6]
Během roku 1370 s’čchuanský dvůr váhal nad odmítnutím či akceptací mingských požadavků na podrobení.[6] Diplomatická jednání nepřinesla smír a tak se začátkem roku 1371 dala mingská armáda do pohybu. Generál Fu Jou-te dostal rozkaz zaútočit na S’-čchuan ze severu, zásobování jeho vojsk zajišťoval Teng Jü. Současně pozemní vojska Tchang Chea a flotila Liao Jung-čunga postupovaly z východu proti proudu Jang-c’-ťiang.[6]
Tchang Che a Liao Jung-čung byli zastaveni obránci u Čchü-tangu na pomezí S’-čchuanu a Chu-peje. Zatím Fu Jou-te v květnu 1371 obsadil Wen-čou (dnes Wen-sien v Kan-su), v noční bitvě dobyl Mien-čou (130 km severovýchodně od Čcheng-tu), a po několikatýdenní přípravě překročil řeku Luo, poslední překážku před Čcheng-tu.[7] K posílení obrany Čcheng-tu ale obránci po řekách Jang-c’ a Luo přisunuli armádu střežící hranici s Chu-pejem. Ta však byla v červenci 1371 poražena.[8]
Po stažení části vojsk z Čchü-tangu a využití dělostřelecké převahy mohli Tchang Che a Liao Jung-čung už bez problémů postupovat podél Jang-c’-ťiang do hloubi nepřátelského území.[9] Čchung-čching byl dosažen Tchangem a Liaem v srpnu, patnáctiletý císař Ming Šeng a jeho matka se vzdali. V září se vzdali i obránci Čcheng-tu.[10][9]
Dozvuky
Po dobytí S’-čchuanu dostal mladý, nyní již bývalý, císař čestný titul a byl převezen do Nankingu. Roku 1372 byl poslán do Koreje. Zde žil v pohodlí, jeho potomci byli osvobozeni od daní až do poloviny 17. století. Obava vlády z ponechání Ming Šenga v Číně nebyla bezdůvodná, ještě roku 1475 se vůdce povstání Miaů v Kuej-čou snažil využít popularity rodu Ming, když si nárokoval původ od Ming Jü-čena.[3]
Prameny a hodnocení
Historikové mají k dispozici tři hlavní prameny k říší Sia, a sice příslušné úseky v Ming Tchaj-cu š’-lu, „Pravdivých záznamech vlády mingského císaře Tchaj-cu“ (Chung-wua); historii rodiny Ming, vládnoucí v říši Sia, kterou sestavil učenec Jang Süe-kche a nápis na stéle nalezené v hrobce Ming Jü-čena. Ming Tchaj-cu š’-lu byly sestaveny mingskými dvorskými historiky a za vlády císaře Jung-leho (panoval 1402–1424) prošly opakovanou revizí, zachycují oficiální mingský pohled na historii. Jang Süe-kche byl rodák ze S’-čchuanu, který žil v říši Sia, své dílo Ming-š’ š’-lu (明氏實錄, „Anály rodiny Ming“) sestavil podle vzoru oficiálních historií, měl přitom přístup k státnímu archivu říše Sia (a mohl tak citovat z jejích oficiálních dokumentů). Třetím významným zdrojem je nápis na stéle v hrobce císaře Ming Jü-čena, objevené roku 1982 při stavebních pracích v Čchung-čchingu. Stéla má rozměry 134 × 57 × 23,5 cm, nápis – biografie Ming Jü-čena – obsahuje 1004 znaků ve 24 sloupcích, sestavil jej Liou Čen, Ming Jü-čenův přední rádce.[11]
Klasickými čínskými historiky byla říše Sia považována za jeden z nelegitimních států čínské historie, jehož nekompetentní a nelegitimní vládci poprávu ztratili svou moc. V Čínské lidové republice byl původně Ming Jü-čen odsuzován jako příslušník statkářské vrstvy, po kulturní revoluci se od 70. let 20. století prosadilo pojetí říše Sia jako „revolučního rolnického režimu“ (農民革命政權, nung-min ke-ming čeng-čchüan). K oživení zájmu o Ming Jü-čena a jeho stát došlo v Číně v souvislosti se zmíněným objevením Ming Jü-čenovy hrobky. Západní historikové věnovali říši jen okrajovou pozornost a ještě k roku 2012 bylo jejich nejrozsáhlejší prací o ní Ming Jü-čenovo heslo v Dictionary of Ming Biography z roku 1976.[12]
Odkazy
Reference
- ↑ a b DREYER, Edward L. Military origins of Ming China. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. S. 65. (anglicky)
- ↑ ROWE, William T. Crimson rain: seven centuries of violence in a Chinese county. Stanford: Stanford University Press, 2007. 437 s. ISBN 0804754969, ISBN 9780804754965. S. 60. (anglicky) .
- ↑ a b c FARMER, Edward L. Zhu Yuanzhang and early Ming legislation: the reordering of Chinese society following the era of Mongol rule. Leiden: Brill, 1995. 259 s. ISBN 9004103910, ISBN 9789004103917. S. 22. (anglicky)
- ↑ a b c d MOTE, Frederick W. The rise of the Ming dynasty 1330–1367. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. S. 42. (anglicky)
- ↑ Rowe, str. 51.
- ↑ a b c d DREYER, Edward L. Early Ming China: A Political History. Stanford: Stanford University Press, 1982. 315 s. Dostupné online. ISBN 0-8047-1105-4. S. 73. (anglicky) .
- ↑ LANGLOIS, JR., John D. The Hung-wu reign, 1368–1398. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. . ISBN 0521243327. S. 125. (anglicky)
- ↑ Langlois, str. 125–126.
- ↑ a b Dreyer (1982), str. 74.
- ↑ Langlois, str. 127.
- ↑ FÖLSTER, Max Jakob. Legitimation of a ‘Marginal Dynasty’: The Great Xia in Sichuan 1362-1371 – A case study. Ming Qing Studies. 2013, čís. 1, s. 71–116, na s. 104–106. . (anglicky) Fölster, s..
- ↑ Fölster, s. 74–75.
Literatura
- FÖLSTER, Max Jakob. Legitimation of a ‘Marginal Dynasty’: The Great Xia in Sichuan 1362-1371 – A case study. Ming Qing Studies. 2013, čís. 1, s. 71–116. (anglicky)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk