Česká banka Union (německy Böhmische Union-Bank) byla rakouská a posléze československá obchodně podnikatelská banka se sídlem v Praze. Založena byla v roce 1872, její likvidace byla zahájena v roce 1945.

Historie

Za Rakouska-Uherska

Národnostně německý bankovní ústav Böhmische Union-Bank vznikl osamostatněním pražské pobočky vídeňské Union-Bank dne 20. února 1872.^[1] Počáteční kapitál byl ve výši 10 milionů zlatých.^[2] Samotná Böhmische Union-Bank se ještě na jaře toho roku výrazně podílela na založení hypoteční banky Crédit fonciér für das Königreich Böhmen (zanikla 1874^[3]).^[4] Naopak v roce 1874 s ní splynuly neúspěšné malé pražské banky Böhmischer Sparverein (Český spořitelní spolek) a Böhmische Handels-, Gewerbe- und Realitätenbank (Česká banka pro obchod, průmysl a nemovitosti),^[3] rovněž obě založené počátkem roku 1872.^[1] V roce 1888 likvidovala Reichenberger Bank (Libereckou banku), jeden z mála venkovských bankovních ústavů, které v Čechách přežily krizi po roce 1873. Ta zfúzovala s Böhmische Union-Bank jako její pobočka.^[5][6] Do roku 1914 měla Böhmische Union-Bank v Předlitavsku 21 poboček a 2 expozitury, z toho v českých zemích 13 poboček (ve velkých městech – Brno (budova současného Českého rozhlasu Brno), Olomouc, Opava, Bílsko – a dále zejména v německojazyčném pohraničí – Žatec, Rumburk, Liberec, Jablonec nad Nisou, Vrchlabí, Dvůr Králové nad Labem, Šumperk, Krnov, Nový Jičín) a 2 expozitury (Broumov, Frýdek), a zbylých 8 poboček v rakouských zemích (Linec, Salcburk, Leoben, Štýrský Hradec, Dornbirn, Celje, Klagenfurt a Villach).^[7]

Po první světové válce

Po rozpadu Rakouska-Uherska se Česká banka Union musela vzdát poboček mimo československé území.^[8] Přesto však byla největším německým peněžním ústavem v Československu^[9] a jejími klienty byly i české firmy.^[10] Za první republiky byla Česká banka Union v československých poměrech označována za jednu z velkobank (resp. jeden z bankovních ústavů), neboť její akciový kapitál stabilněji přesahoval 100 milionů korun a obrat 1 miliardu korun; z evropského pohledu se však jednalo o banku střední.^[11] V roce 1920 otevřeli novou pobočku v Ostravě v Krausově vile.^[12] V roce 1928 byla do ní začleněna malá Varnsdorfská banka ve Varnsdorfu.^[13] Roku 1937 měla Česká banka Union v českých zemích 33 filiálek, zejména v německojazyčném pohraničí a velkých průmyslových městech s vysokou koncentrací německojazyčného obyvatelstva, a jednu pobočku na Slovensku (v Bratislavě). Po mnichovské dohodě a odstoupení pohraničí přišla na podzim 1938 o 23 filiálek.^[8]

Za druhé světové války

V březnu 1939, po vzniku Protektorátu Čechy a Morava, bylo rozhodnuto, že Česká banka Union přejde do majetku Deutsche Bank. Roku 1943 likvidovala Böhmische Union-Bank společně s Českou eskomptní bankou na příkaz ministra Waltera Bertsche Anglo-Pragobanku.^[14] Téhož roku se podílela i na likvidaci Pražské úvěrní banky. Deutsche Bank připravovala již od roku 1942 úplné pohlcení Böhmische Union-Bank, avšak vývojem druhé světové války k tomu již nedošlo.^[15] Po skončení války v roce 1945 bylo v srpnu toho roku rozhodnuto Českou banku Union coby německý peněžní ústav likvidovat. Vedení převzal národní správce^[16] a na základě dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 z října 1945 byla považována za konfiskát.^[17] Jako národní podnik v likvidaci existovala Česká banka Union ještě v roce 1969, neboť likvidace nebyla do té doby dokončena.^[18][19]

Odkazy

Reference

Literatura

• VENCOVSKÝ, František, a kol. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha: Bankovní institut, 1999. 594 s. Dostupné online. ISBN 80-7265-030-0. S. 324–329. 

Související články

• Budova České banky Union (Brno)