A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Čuangská autonomní oblast Kuang-si 广西壮族自治区 Gvangjsih Bouxcuengh Swcigih | |
---|---|
Geografie | |
Hlavní město | Nan-ning |
Souřadnice | 23°36′ s. š., 108°18′ v. d. |
Rozloha | 237 600 km² |
Nejvyšší bod | Kočičí hora (2142 m n. m.) |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
Obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | 50 126 804 (2020) |
Hustota zalidnění | 211 obyv./km² |
HDP/obyv. | 5019 USD |
Jazyk | čuangština, čínština, kantonština |
Národnostní složení | Chanové (62 %) Čuangové (32 %) Jaové (3%) Hmongové (1 %) Tungové (0,7 %) Vietové (0,6 %) |
Správa regionu | |
Stát | Čína |
Nadřazený celek | Čínská lidová republika |
Druh celku | autonomní oblast |
Podřízené celky | 14 městských prefektur |
Vznik | 1958 |
Tajemník KS Číny | Liou Ning |
Předseda vlády | Lan Tchien-li |
Měna | Čínský jüan (RMB) |
Mezinárodní identifikace | |
ISO 3166-2 | CN-GX |
Telefonní předvolba | (+86) |
Oficiální web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kuang-si (čínsky pchin-jinem Guǎngxī, znaky zjednodušené 广西, tradiční 廣西; čuangsky Gvangjsih), oficiálně Čuangská autonomní oblast Kuang-si (čínsky v českém přepisu Kuang-si Čuang-cu c'-č'-čchü, pchin-jinem Guǎngxī Zhuàngzú Zìzhìqū, znaky zjednodušené 广西壮族自治区; čuangsky Gvangjsih Bouxcuengh Swcigih), je autonomní oblast Čínské lidové republiky ve středojižní Číně. Má rozlohu 236 700 km² a žije v ní přes padesát milionů obyvatel. Hlavním městem je Nan-ning.
Historie
Starověká historie
Během období válčících států za dynastie Východní Čou bylo území dnešní Kuang-si obýváno kmeny Paj-jüe, domorodými národy jižní Číny. V oblasti se také nacházeli Čuangové, jejichž hospodářství bylo založeno na závlahovém pěstování rýže. Východní části Kuang-si byly dobyty Chany za dynastie Čchin v roce 214 př. n. l. V této době byl také vybudován kanál Ling, spojující řeky Siang a Kuej. Na sklonku dynastie Čchin v oblasti vznikl nezávislý stát Nan-jüe, který založil generál Čao Tchuo s čuangskou podporou. Stát Nan-jüe existoval až do let 112–111 př. n. l., kdy byl anektován dynastií Chan za vlády císaře Wu-ti. Chanští vládcové svou moc v Kuang-si opírali zejména o nadvládu nad městy Kuej-lin, Wu-čou a Jü-lin.[1]
V roce 42 př. n. l. bylo povstání sester Trưng v Tonkinu potlačeno generálem Ma Jüanem, který v Kuang-si reorganizoval lokální vládu a zasadil se rozvoj veřejných prací, hloubení vodních kanálů a melioraci půdy ke zvýšení zemědělské produkce. Na mnoha místech v Kuang-si lze stále nalézt chrámy postavené na jeho památku.[1]
Císařská Čína
Během období od konce dynastie Chan až do počátku dynastie Tchang do Kuang-si migrovali Jaové z Ťiang-si a Chu-nanu. Na rozdíl od Čuangů Jaové vzdorovali čínské kultuře, což přispívalo k tamějšímu etnickému napětí. Hornaté oblasti Kuej-pching, Ťin-siou a Siou-žen ve středovýchodním Kuang-si (region Ta-jao-šan), kde se Jaové usadili, se staly centrem chronických nepokojů.[1]
Za dynastie Tchang se Kuang-si stala součástí větší provincie zvané Ling-nan. Známý učenec Liou Cung-jüan byl v této době správcem prefektury Liou-čou. Čuangové, podrážděni čínskou expanzí, se přiklonili ke království Nan-čao v Jün-nanu. Kuang-si tak bylo rozděleno mezi území pod nadvládou Čuangů, na západ od Kuej-linu a Nan-ningu, a území pod čínskou nadvládou na východě. Po zániku říše Tchang, během období pěti dynastií a deseti říší, na území Kuang-si existoval stát Jižní Chan. Ten poté roku 971 podlehl říši Sung.[1]
V roce 1052 zde vyvolal čuangský vůdce Nung Č'-kao povstání a založil nezávislé království. Vzpoura sice byla o rok později potlačena, ale v regionu nadále přetrvávala nespokojenost. Mezietnické vztahy se v Kuang-si nadále komplikovaly s příchodem národa Miao z Kuej-čou a s další migrací Čuangů z Ťiang-si a Chu-nanu.[1] Za dynastie Jüan, roku 1274, se území Kuang-si stalo součástí provincie Chu-kuang.
Dynastie Ming, tváří v tvář složité situaci, aktivně podporovala vojenskou kolonizaci regionu ve snaze podkopat kmenový způsob života. Menšinovým národům se snažila vládnout také s pomocí systému dědičných úřadů tchu-s'. Tento přístup ale vedl k některým z nekrvavějších konfliktů v Kuang-si, zejména válce s kmeny Jao během povstání u Velké ratanové soutěsky v roce 1465 poblíž Kuej-pchingu. V roce 1726 dynastie Čching převedla menšiny v Kuang-si pod přímou císařskou vládu, nicméně ani to nebylo garancí míru. V roce 1831 vypuklo povstání Jaoů, poté povstání tchaj-pchingů v roce 1850.[1]
Moderní dějiny
Série incidentů, včetně popravy francouzského misionáře Auguste Chapdelainena v západním Kuang-si, vedla k francouzské účasti během druhé opiové války v roce 1857. Po čínsko-francouzské válce v letech 1884–1885 a následném ustavení francouzské nadvlády nad Vietnamem bylo Kuang-si vystaveno cizímu vlivu. V roce 1889 bylo město Lung-čou zpřístupněno zahraničnímu obchodu, dále Wu-čou v roce 1897 a následně Nan-ning v roce 1907. Kuang-si od roku 1898 spadalo do sféry vlivu Francie.[1]
Konec císařství a Čínská republika
Na počátku 20. století bylo Kuang-si, spolu se sousedním Kuang-tungem, základnou Sunjatsenovy nacionalistické revoluce. V letech 1906–1916 provinční vůdcové v Kuang-si podporovali zřízení republiky a sehráli významnou roli v reorganizaci Kuomintangu, Čínské národní strany. Po vzestupu Čankajška k moci v roce 1927 zformovali čelní představitelé Kuang-si (zejména Li Cung-žen a Li Ťi-šen) opoziční kliku.[1]
Druhá světová válka
Během druhé světové války se Kuang-si stalo významným cílem japonského útoku. Japonci podnikli invazi do jižního Kuang-si v roce 1939 a obsadili města Nan-ning a Lung-čou. V roce 1944 japonské síly v Kuang-si podnikly rozhodující kampaň a ačkoliv se jim nakrátko podařilo obsadit hlavní město Kuej-lin, tak své pozice nebyly schopné udržet. Čínské jednotky později znovuobsadily všechna velká města. Po znovuvypuknutí bojů mezi komunity a nacionalisty v rámci čínské občanské války zůstalo Kuang-si pod vládou Kuomintangu až do roku 1949.
Čínská lidová republika
Komunistické síly se zmocnily Kuej-linu v listopadu 1949 a Kuang-si se stalo součástí Čínské lidové republiky. V roce 1958 Kuang-si obdrželo status autonomní oblasti vzhledem k vysokému podílu národnostních menšin.[1]
Geografie
Poloha
Kuang-si leží na jihu Číny v oblasti Jihočínské hornatiny. Na západě hraničí s provincií Jün-nan, na severu s provincií Kuej-čou, na severovýchodě s provincií Chu-nan, na východě a jihovýchodě s provincií Kuang-tung a na jihozápadě hraničí s Vietnamem. Z jihu je Kuang-si omývána Jihočínským mořem, konkrétně vodami Tonkinského zálivu. Regionálně spadá do středojižní Číny.
Povrch
Kuang-si se rozkládá ve velmi rozmanitém pásu Jihočínské hornatiny, konkrétně v její části Liangkuangské hornatině (čínsky pchin-jinem liǎngguǎng qiūlíng, znaky zjednodušené 两广丘陵). Povrch oblasti samotné je částečně hornatý, především na severozápadě, v oblasti Jünnansko-kuejčouské vysočiny, a na severovýchodě, kde hranici oblasti s provincií Chu-nan tvoří pohoří Nan-ling.
37,8% povrchu Kuang-si pokrývají krasové oblasti.[2]
Nejvyšším vrcholem Kuang-si je Kočičí hora (2142 m n. m.), nacházející se v pohoří Jüe-čcheng, součásti Nan-lingu.
Významná pohoří
Jihozápadní krajině dominuje pohoří Š'-wan (čínsky pchin-jinem Shíwàn dàshān, znaky zjednodušené 十万大山) táhnoucí se od města Čchin-čou, podél Tonkinského zálivu, až k hranici s Vietnamem.[3] Na pomezí okresů Šang-s' a Fu-suej se rozprostírá hřbet S'-fang, oddělená součást pohoří Š'-wan.
V západní a severozápadní části Kuang-si se nachází okraj Jünnansko-kuejčouské vysočiny, z níž v jihovýchodním směru vystupuje množství pohoří a horských hřbetů. Mezi nejvýraznější patří například pohoří Ťiou-wan (čínsky pchin-jinem Jiǔwàn dàshān, znaky zjednodušené 九万大山), rozkládající se na pomezí městských prefektur Che-čch' a Liou-čou,[4] pohoří Feng-chuang (čínsky pchin-jinem Fènghuáng shān, znaky zjednodušené 凤凰山), táhnoucí se západně od města Che-čch',[5] a pohoří Tu-jang (čínsky pchin-jinem Dūyáng shān, znaky zjednodušené 都阳山), nacházející se v oblasti horního toku řeky Chung-šuej.
Do severovýchodu Kuang-si zasahuje pohoří Nan-ling (čínsky pchin-jinem Nánlǐng, znaky 南岭; česky Jižní pohoří) a součásti jeho horského systému: hřbet Jüe-čcheng (čínsky pchin-jinem Yuèchéng lǐng, znaky zjednodušené 越城岭), ve kterém se nachází Kočičí hora, nejvyšší vrchol celé oblasti,[6] pohoří Chaj-jang, hřbet Tu-pchang, a hřbet Meng-ču, táhnoucí se od města Che-čou k hranici s provincií Chu-nan.[7] Tato dílčí pohoří se táhnou v severojižním směru a vymezují hranici mezi Kuang-si a provincií Chu-nan.
Na jihovýchodu Kuang-si se nachází pohoří Jün-kchaj (čínsky pchin-jinem Yúnkāi dàshān, znaky zjednodušené 云开大山), tvořící hranici s provincií Kuang-tung, a dále také Liou-wan-ta-šan a Ta-žung-šan. V oblasti mezi těmito třemi pohořími se nachází město Jü-lin.
Podnebí
Kuang-si leží v subtropickém podnebném pásu, panuje v něm vlhké subtropické podnebí (dle Köppenovy klasifikace podnebí typy Cfa a Cwa). Léta jsou dlouhá, zimy krátké. V létě je podnebí horké a vlhké, ovlivňované monzuny, zimy jsou mírné.[8][9] Průměrná roční teplota se ve většině Kuang-si pohybuje mezi 16 °C – 23 °C, především díky vyrovnaným letním a zimním teplotám. Nejvyšší roční teploty se pohybují mezi 33.7 °C a 42.5 °C, nejnižší mezi -8.4 °C a -2.9 °C. Průměrný roční úhrn srážek je v Kuang-si 1070 mm.[9]
Vodstvo
Kuang-si protíná množství řek, z nichž většina jsou přítoky do povodí Si-ťiang, neboli Západní řeky.
- Si-ťiang je u města Wu-čou tvořena soutokem řek Kuej (Kuej-ťiang) a Sün (Sün-ťiang)
- Kuej-ťiang přitéká ze severu, kde je u města Pching-le tvořena soutokem řek Li, Lipu a Čcha.
- Řeka Li protéká městem Kuej-lin a pramení v pohoří Jüe-čcheng severně od něj.
- Sün-ťiang je sice dlouhá jen necelých 150 km, nicméně odvodňuje většinu oblasti Kuang-si. Vzniká soutokem řek Jü (Jü-ťiang) a Čchien (Čchien-ťiang) u města Kuej-pching.
- Jü-ťiang vzniká soutokem řek Jou a Cuo západně od Nan-ningu, hlavního města Kuang-si, kterým protéká pod jménem Jung-ťiang.
- Čchien-ťiang, severnější ze dvou řek, vzniká soutokem řeky Liou a objemnější řeky Chung-šuej (Chung-šuej-che).
- Liou-ťiang protéká městem Liou-čou, je tvořena soutokem řek Žung a Lung u města Feng-šan.
- Žung-ťiang pramení v provincii Kuej-čou, protéká městem Che-čch' pod jménem Ťin-čcheng-ťiang.
- Lung-ťiang protéká městem Žung-šuej, pramení v horách na severu Kuang-si
- Chung-šuej-che, dlouhá 638 km, je jednou z nejvýznamnějších řek v Kuang-si. Je zde vybudováno množství přehradních nádrží s vodními elektrárnami. Vzniká soutokem řek Pej-pchan a Nan-pchan na hranici s provincií Kuej-čou
- Liou-ťiang protéká městem Liou-čou, je tvořena soutokem řek Žung a Lung u města Feng-šan.
- Kuej-ťiang přitéká ze severu, kde je u města Pching-le tvořena soutokem řek Li, Lipu a Čcha.
Mezi další řeky, které nejsou součástí povodí Si-ťiangu, patří například Nan-liou-ťiang či Čchin-ťiang.
- Nan-liou-ťiang pramení severně od města Jü-lin, kterým protéká. Teče na jih a ústí do Jihočínského moře u města Pej-chaj.
- Čchin-ťiang protéká městem Čchin-čou a ústí do Jihočínského moře.
Fauna a flóra
Velkou část území pokrývají lesy, kde roste vzácná reliktní dřevina Cathaya argyrophylla.
Administrativní členění
Mapa oblasti | Název (čínsky) | Sídelní městský obvod | Počet obyvatel (2020) | ||
---|---|---|---|---|---|
český přepis | znaky | pchin-jin | |||
Městská prefektura | |||||
Paj-se | 百色市 | Bǎisè Shì | Jou-ťiang | 3 571 505 | |
Che-čch’ | 河池市 | Héchí Shì | Ťin-čcheng-ťiang | 3 417 945 | |
Liou-čou | 柳州市 | Liǔzhōu Shì | Čcheng-čung | 4 157 934 | |
Kuej-lin | 桂林市 | Guìlín Shì | Siang-šan | 4 931 137 | |
Che-čou | 贺州市 | Hézhōu Shì | Pa-pu | 2 007 858 | |
Čchung-cuo | 崇左市 | Chóngzuǒ Shì | Ťiang-čou | 2 088 692 | |
Nan-ning | 南宁市 | Nánníng Shì | Čching-siou | 8 741 584 | |
Laj-pin | 来宾市 | Láibīn Shì | Sing-pin | 2 074 611 | |
Kuej-kang | 贵港市 | Guìgǎng Shì | Kang-pej | 4 316 262 | |
Wu-čou | 梧州市 | Wúzhōu Shì | Wan-siou | 2 820 977 | |
Fang-čcheng-kang | 防城港市 | Fángchénggǎng Shì | Kang-kchou | 1 046 068 | |
Čchin-čou | 钦州市 | Qīnzhōu Shì | Čchin-nan | 3 302 238 | |
Pej-chaj | 北海市 | Běihǎi Shì | Chaj-čcheng | 1 853 227 | |
Jü-lin | 玉林市 | Yùlín Shì | Jü-čou | 5 796 766 |
Politika
Politický systém oblasti je de facto strukturován jako systém vlády jedné strany, Komunistické strany Číny, podobně jako tomu je na celostátní úrovni.
Vrcholným výkonným orgánem oblasti je Lidová vláda, v jejímž čele stojí předseda, nominálně nejvýše postavený představitel autonomní oblasti. Předseda lidové vlády zpravidla bývá zástupcem tajemníka stranického výboru, tedy až druhým nejvýše postaveným stranickým hodnostářem v oblasti. Fakticky je tak předseda vlády podřízen stranickému tajemníkovi.
Předsedové lidové vlády Čuangské autonomní oblasti Kuang-si
|
Tajemníci výboru Komunistické strany Číny Čuangské autonomní oblast Kuang-si
|
Ekonomika
V roce 2021 dosáhl hrubý domácí produkt Kuang-si 2,47 biliony jüanů (~8,8 bilionů CZK) a zaznamenal tak meziroční růst 3,7 %.[10] Důležitým přístavem je Pej-chaj, v jeho okolí byla zřízena zvláštní ekonomická zóna. Významný je turistický ruch: cílem návštěvníků je starobylé město Kuej-lin, Jihočínská krasová oblast a hornatý region Lung-šeng, v nichž domorodci obdělávají terasová pole a udržují starobylé zvyky.
Kuang-si je dlouhodobým hostitelem China-ASEAN Expo a častým pořadatelem konferencí jako je Pan-Beibu Gulf Economic Cooperation Forum.[10]
Zemědělství
Zemědělství je soustředěno v říčních údolích a na vápencových pláních, celkem je tedy obdělávána pouze malá část oblasti. Tam, kde je to možné, jsou svahy upraveny na terasovitá pole. Od 50. let 20. století postupně dochází k nárůstu rozlohy obdělávané plochy, zlepšování zavlažování a k vyšší míře využívání zemědělské techniky. Mezi hlavní pěstované plodiny patří rýže setá, kukuřice, pšenice a povijnice batátová. Hlavní komerční plodinou je cukrová třtina, dále je také pěstována podzemnice olejná, sezam, ramie, tabák, čaj, bavlna a indigovník. Kuang-si je také významným producentem široké škály ovoce. Chov hospodářských zvířat má spíše doplňkový charakter. Buvoli domácí se dříve využívali jako tažná zvířata na rýžových polích, v současnosti již v menší míře. Chována jsou také prasata, kuřata, kachny a kozy. Na mnoha místech se chová i bourec morušový.[11] Kuang-si je největším producentem kenafu a badyánu.
Průmysl
Rozsáhlá je těžba dřeva, nacházejí se zde i manganové a bauxitové doly. Průmysl je v Kuang-si rozvinutý méně než v jiných čínských regionech, největší továrnou je automobilka SGMW v Liou-čou.
Průmyslové parky
- Beibu Gulf Economic Zone
- Beihai National High-tech Industrial Development Zone
- Guilin National Hi-tech Industrial Development Zone
- Nanning Economic & Technological Development Area
- Nanning National Hi-Tech Industrial Development Zone
Doprava
Silniční
- Dálnice G59 Chöch chot – Pej-chaj (vede z Chu-nanu na jih, přes Kuej-lin a Jü-lin do Pej-chaje)
- Dálnice G65 Pao-tchou – Mao-ming (vede z Chu-nanu na jih, přes Kuej-lin a Wu-čou do Mao-mingu v sousední provincii Kuang-tung)
- Dálnice G69 Jin-čchuan – Paj-se (vede z Kuej-čou na jih, přes okresy Le-jie a Ling-jün do Paj-se)
- Dálnice G72 Čchüan-čou – Nan-ning (vede z Chu-nanu na jihozápad, přes Kuej-lin a Che-čou do Nan-ningu, hlavního města Kuang-si)
- Dálnice G75 Lan-čou – Chaj-kchou (vede z Kuej-čou na jih, přes Che-čch' do Nan-ningu, dále na východ přes Čchin-čou a Pej-chaj do prefektury Čan-ťiang v Kuang-tungu)
- Dálnice G76 Sia-men – Čcheng-tu (vede z Chu-nanu na západ přes prefekturu Kuej-lin do autonomního kraje Čchien-tung-nan v provincii Kuej-čou)
- Dálnice G78 Šan-tchou – Kchun-ming (vede z Kuang-tungu na západ přes Che-čou, Liou-čou, Che-čch' a Paj-se do autonomního kraje Čchien-nan v provincii Kuej-čou)
- Dálnice G80 Kanton – Kchun-ming (vede z Kuang-tungu na západ přes Jü-lin, Nan-ning a Paj-se do autonomního kraje Wen-šan v provincii Jün-nan)
- Dálnice G7211 Nan-ning – Jou-ji-kuan (vede z Nan-ningu na jihozápad, přes Čchung-cuo k čínsko-vietnamské hranici)
- Dálnice G7511 Čchin-čou – Tung-sing (vede z Čchin-čou na jihozápad, přes Fang-čcheng-kang k čínsko-vietnamské hranici)
Letecká
Nejrušnějším letištěm v Kuang-si je Mezinárodní letiště Nan-ning Wu-sü, obsluhující oblast hlavního města Nan-ningu. V roce 2021 bylo 28. nejrušnějším letištěm v Číně.[12] Druhým mezinárodním letištěm v Kuang-si je Mezinárodní letiště Kuej-lin Liang-ťiang, nacházející se na severu autonomní oblasti u města Kuej-lin. Letiště bylo otevřeno v roce 1996, aby nahradilo Letiště Kuej-lin Čchi-feng-ling. To nadále slouží výhradně jako letecká základna Letectva Čínské lidové osvobozenecké armády.
V Kuang-si se dále nachází Letiště Paj-se Pa-ma, Letiště Pej-chaj Fu-čcheng, Letiště Che-čch' Ťin-čcheng-ťiang, Letiště Liou-čou Paj-lien, Letiště Jü-lin Fu-mien a Letiště Wu-čou Si-ťiang, které v roce 2019 nahradilo starší Letiště Wu-čou Čchang-čou-tao.
Železniční
Vysokorychlostní tratěeditovat | editovat zdroj
Autonomní oblastí Kuang-si prochází pět vysokorychlostních železničních koridorů, které jsou součástí čínské sítě „osmi vertikálních a osmi horizontálních“ vysokorychlostních koridorů. Jedná se o čtyři koridory procházející Čínou v severojižním směru, tedy tzv. „vertikály“ – jmenovitě pobřežní koridor, koridor Chöch chot – Nan-ning, koridor Pao-tchou (Jin-čchuan) – Chaj-nan a koridor Lan-čou (Si-ning) – Kanton – a jeden koridor „horizontální“, tedy ve směru z východu na západ, jmenovitě koridor Kanton – Kchun-ming.
Pobřežní koridor zasahuje pouze krátce do těch nejjižnějších – pobřežních – částí Kuang-si. Vede ze sousední provincie Kuang-tung na západě a táhne se na východ, směrem k hranici s Vietnamem, kde také celý koridor končí. První úsekem tohoto koridoru v Kuang-si bude plánovaná vysokorychlostní trať Che-pchu – Čan-ťiang. Ve stanici Che-pchu naváže na vysokorychlostní trať Čchin-čou – Pej-chaj,[13] a dále na vysokorychlostní trať Čchin-čou – Fang-čcheng-kang, které jsou obě v provozu již od roku 2013.[14] Posledním úsekem pobřežního koridoru jak v Kuang-si, tak jako celku, bude vysokorychlostní trať Fang-čcheng-kang – Tung-sing, vedoucí do města Tung-sing na vietnamské hranici. Do provozu by měla být uvedena v roce 2023.[15]
Koridor Chöch chot – Nan-ning do Kuang-si vstupuje ze severovýchodu, ze sousední provincie Chu-nan. Jeho součástmi v Kuang-si jsou prozatím vysokorychlostní trať Cheng-jang – Liou-čou,[16] a meziměstská trať Liou-čou – Nan-ning.[17] V prosinci 2022 by měla být uvedena do provozu nová vysokorychlostní trať Nan-ning – Cheng-jang, 665 km dlouhá trať projektovaná pro provoz při rychloti 350 km/h.[18]
Koridor Pao-tchou (Jin-čchuan) – Chaj-nan vede ze severu, z provincie Kuej-čou. Její první úsek na území Kuang-si, vysokorychlostní trať Kuej-jang – Nan-ning, spojující hlavní města Kuej-čou a Kuang-si, by měl být zprovozněna v roce 2023.[19] Dalšími úseky koridoru jsou vysokorychlostní trať Nan-ning – Čchin-čou, vysokorychlostní trať Čchin-čou – Che-pchu a plánovaná vysokorychlostní trať Che-pchu – Čan-ťiang, která bude společná také pro pobřežní koridor.
Jediný, avšak dlouhý úsek koridoru Lan-čou (Si-ning) – Kanton, který zasahuje do autonomní oblasti Kuang-si a celou ji protíná ze seveozápadu na jihovýchod, je vysokorychlostní trať Kuej-jang – Kanton. Trať je v provozu od roku 2014 a spojuje Kanton, hlavní město provincie Kuang-tung, a Kuej-jang, hlavní město provincie Kuej-čou.[20] V Kuang-si prochází městskými prefekturami Liou-čou, Kuej-lin a Che-čou.
Koridor Kanton – Kchun-ming vede z kuangtungské metropole Kantonu na západ, přes Kuang-si do provincie Jün-nan. V porovozu jsou oba úseky tohoto koridoru, přičemž oba zasahují na území Kuang-si. Jedná se o vysokorychlostní trať Nan-ning – Kanton, zprovozněnou v roce 2014, zajišťující spojení mezi nádražím Nan-ning a nádražím Kanton jih, a vysokorychlostní trať Nan-ning – Kchun-ming, zprovozněnou ve dvou fázích v letech 2015 a 2016, spojující Nan-ning s hlavním městem Jün-nanu, Kchun-mingem.
Ve výstavbě je také vysokorychlostní trať Nan-ning – Pching-siang, směřující k hranici s Vietnamem na jihozápadě provincie.
Konvenční tratěeditovat | editovat zdroj
- železniční trať Kuej-čou – Kuang-si
- železniční trať Chu-nan – Kuang-si
- železniční trať Ťiao-cuo – Liou-čou
- železniční trať Li-tchang – Čchin-čou
- železniční trať Li-tchang – Čan-ťiang
- železniční trať Liou-čou – Wu-čou
- železniční trať Luo-jang – Čan-ťiang
- železniční trať Nan-ning – Kchun-ming
Monoraileditovat | editovat zdroj
Ve městě Kuej-lin je plánována výstavba nadzemní monorail dráhy. Celý monorail v Kuej-linu by měl sestávat ze sedmi linek o celkové délce 273,2 km, z čehož by 189,3 km bylo přímo v městě. Obsluhováno bude 117 stanic, z nichž 11 bude přestupných. Prvních šest linek a 100 stanic by mělo být postaveno do roku 2030 a ve 40. letech 21. století by měla být zprovozněna celá síť.
Metroeditovat | editovat zdroj
Systém metra je od roku 2016 je v provozu v Nan-ningu, hlavním městě autonomní oblasti Kuang-si. V roce 2021 bylo na pěti linkách o celkové délce 128 km obsluhováno 101 stanic.
Referenceeditovat | editovat zdroj
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Guangxi na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i Guangxi - History | Britannica. www.britannica.com online. cit. 2022-05-10. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 广西 (中华人民共和国省级行政区). baike.baidu.com online. cit. 2022-5-5. Dostupné online. (čínsky)
- ↑ 十万大山. baike.baidu.com online. cit. 2022-05-11. Dostupné online. (čínsky)
- ↑ 九万大山. baike.baidu.com online. cit. 2022-05-11. Dostupné online. (čínsky)
- ↑ 凤凰山 (广西河池市凤凰山). baike.baidu.com online. cit. 2022-05-11. Dostupné online. (čínsky)
- ↑ 越城岭. baike.baidu.com online. cit. 2022-05-11. Dostupné online. (čínsky)
- ↑ 萌渚岭. baike.baidu.com online. cit. 2022-05-11. Dostupné online. (čínsky)
- ↑ HORÁLEK, Adam. Geografie Číny: učební materiál pro studenty sinologie. 1. vydání. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. 180 s. ISBN 978-80-244-3839-9. S. 38.
- ↑ a b Guangxi Climate and Weather, Weather in Guangxi, China Guangxi Weather. www.topchinatravel.com online. cit. 2022-05-11. Dostupné online.
- ↑ a b Guangxi: Economic Overview. en.gxzf.gov.cn online. cit. 2022-05-11. Dostupné online.
- ↑ Guangxi - Economy | Britannica. www.britannica.com online. cit. 2022-05-11. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 2021年全国民用运输机场吞吐量排名 online. Čínský úřad pro civilní letectví cit. 2022-05-04. Dostupné online. (čínsky)
- ↑ 钦北铁路. 百度百科 online. cit. 2022-09-07. Dostupné online. (čínsky)
- ↑ 钦防铁路. 百度百科 online. cit. 2022-09-07. Dostupné online. (čínsky)
- ↑ 防东铁路. 百度百科 online. cit. 2022-09-07. Dostupné online. (čínsky)
- ↑ 衡柳铁路. 百度百科 online. cit. 2022-09-07. Dostupné online. (čínsky)
- ↑ 柳南城际铁路. 百度百科 online. cit. 2022-09-07. Dostupné online. (čínsky)
- ↑ 南衡高速铁路. 百度百科 online. cit. 2022-09-07. Dostupné online. (čínsky)
- ↑ 贵南高速铁路. 百度百科 online. cit. 2022-09-07. Dostupné online. (čínsky)
- ↑ SMITH, Kevin. China completes Guiyang - Guangzhou HSL online. 2014-12-22 cit. 2022-09-07. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kuang-si na Wikimedia Commons
- Encyclopaedia Britannica
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk