A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Maďarsko (maďarsky 
Magyarország) je vnitrozemský stát ležící v jihovýchodní části střední Evropy v Panonské pánvi.[3] Na severu sousedí se Slovenskem, na severovýchodě s Ukrajinou, na východě a jihovýchodě s Rumunskem, na jihu se Srbskem, na jihozápadě s Chorvatskem a Slovinskem a na západě s Rakouskem. Maďarsko je převážně rovinaté, má rozlohu 93 030 km² a 9,7 milionu obyvatel, převážně etnických Maďarů s významnou romskou menšinu. Úřední jazyk maďarština je nejrozšířenějším ugrofinský jazykem na světě a patří mezi několik neindoevropských jazyků rozšířených v Evropě.[4] Hlavním a největším městem země je Budapešť; mezi další významné městské oblasti patří Debrecín, Segedín, Miskolc, Pécs a Győr.
Území dnešního Maďarska bylo historicky křižovatkou cest různých národů, včetně Keltů, Římanů, Hunů, germánských kmenů, Avarů a západních Slovanů. Základem uherského státu bylo koncem 9. století dobytí Panonské pánve uherským velkoknížetem Almošem a jeho synem Arpádem,[5][6] jeho pravnuk král Štěpán I. nastoupil na trůn v roce 1000 a přeměnil svou říši na křesťanské království. Středověké Uherské království bylo regionální velmocí, která dosáhla svého kulturního a politického vrcholu v 15. století.[7] Po bitvě u Moháče v roce 1526 bylo částečně okupováno Osmanskou říší (1541-1699). Na přelomu 18. a 19. století se Uhry dostaly pod habsburskou nadvládu a později se v roce 1867 spojily s Rakouským císařstvím v Rakousko-Uhersko, které bylo významnou mocností až do počátku 20. století.[8]
Po první světové válce se Rakousko-Uhersko rozpadlo a následná Trianonská smlouva stanovila současné hranice Maďarska, což vedlo ke ztrátě 71 % jeho území, 58 % obyvatel a 32 % etnických Maďarů.[9][10][11] Po bouřlivém meziválečném období se Maďarsko připojilo k mocnostem Osy ve druhé světové válce, přičemž utrpělo značné škody a ztráty.[12][13] Poválečné Maďarsko se stalo satelitním státem Sovětského svazu, což vedlo ke vzniku Maďarské lidové republiky. Po neúspěšné revoluci v roce 1956 se Maďarsko stalo relativně svobodnějším, i když stále potlačovaným členem východního bloku. Odstranění maďarského hraničního plotu s Rakouskem urychlilo rozpad východního bloku a následně i Sovětského svazu.[14] V říjnu 1989 se Maďarsko opět stalo demokratickou parlamentní republikou[15] a v roce 2004 vstoupilo do Evropské unie.[16]
Maďarsko patří v mezinárodních vztazích ke středním mocnostem, a to především díky svému kulturnímu a hospodářskému vlivu.[17] Je to ekonomika s vysokými příjmy, všeobecnou zdravotní péčí a bezplatným středoškolským vzděláním. Maďarsko má dlouhou historii významného přínosu v oblasti umění, hudby, literatury, sportu, vědy a techniky.[18][19] Maďarsko se může pochlubit i významnými úspěchy v oblasti kultury, sportu, vědy a techniky.[20][21][22][23] Je oblíbenou turistickou destinací v Evropě, v roce 2019 přilákalo 24,5 milionu zahraničních turistů.[24] Je členem Rady Evropy, schengenského prostoru, Severoatlantické aliance, Organizace spojených národů, Světové zdravotnické organizace, Světové obchodní organizace, Světové banky,OECD, Asijské infrastrukturní investiční banky či Visegrádské skupiny.[25]
Název
Pojmenování magyar – znamenající maďarský, maďarština nebo Maďar – podle středověké legendy pochází od praotce Magora, bratra Hunora, praotce Hunů. Odkaz na příbuzenství s Huny, kteří ovládli podkarpatskou oblast v 5. století, měl opodstatnit historický nárok Maďarů na vládu nad tímto územím.[26] Druhá část Magyarország maďarského názvu, je ország, což znamená země.
Podle lingvistů předci dnešních Maďarů takto sami sebe označovali jako ty, kteří mluví. Magyar v sobě obsahuje ugrofinské mon (mluvit, maď. mond) a er (muž). Toto označení pak v různých podobách přešlo i do některých jiných jazyků, včetně češtiny. Většina evropských jazyků však převzala jméno z označení ungri (latinsky Hungari). Předci Maďarů, žijící na dolním Donu, se v 6. století přidali ke kmenovému svazu Onogurů (znamená deset národů) a stali se součástí turkické říše. V nejstarších západních písemných záznamech jsou obyvatelé této říše zmiňováni jako turci nebo ungri (podle Onogurů). První písemná zpráva, v níž se označení ungri prokazatelně vztahuje k Maďarům, pochází z roku 834 z Byzance.[27]
Čeština rozlišuje označení maďarský a Maďarsko na jedné straně a uherský a Uhersko (z latinského hungaricus a Hungaria) na straně druhé. První se vztahuje k etniku hovořícímu maďarsky a státnímu útvaru, který vznikl v roce 1918 po rozpadu mnohonárodnostního Uherského království. Pojem uherský se tedy používá především v historickém kontextu, neboť se vztahuje k zaniklému státnímu útvaru. Podobné významové rozlišení má též slovenština, chorvatština, srbština a slovinština. Samotná maďarština tyto významy nerozlišuje. Magyar znamená jak maďarský, tak uherský. Stejně tak Magyarország označuje současné Maďarsko i historické Uhersko. Jedno označení pro oba významy má také většina evropských i dalších jazyků.
Dějiny
Starověk a středověk
.jpg)
Nejstarší obyvatelé území dnešního Maďarska zde žili již před téměř půl milionem let. Nejvíce archeologických nálezů je hlavně ze severního Maďarska. Dalšími obyvateli se později stali i Keltové, Římané, ale také Ilyrové.[28] Římané zde zřídili provincii Pannonia. Ve východní části Maďarska a severního Rumunska byla zřízena provincie Dacia. Provincie byly osídleny kolonisty z Itálie. V této době vznikla i pozdější maďarská města. Centrem Panonie se stalo Aquincum (severozápadní část dnešní Budapešti), dále pak byla založena města Savaria (dnes Szombathely), Scarbantia (Šoproň), Arrabona (Győr), Gorsium (Tác) a Sopianae (Pécs).[29] Po Římanech zdědili Maďaři například vinařství, které je dodnes nedílnou součástí maďarské kultury.[29]
Germánské kmeny vytlačily Římany koncem 5. století. I přes to, že germánské kmeny nebyly křesťanské, zůstaly kostely, které zde zbyly po Římanech, stále v provozu.[30] Během stěhování národů se v uherské nížině usadili kočovní Hunové a po nich v 6. století Panonii ovládli Avaři.
Na konci prvního tisíciletí pronikly na území dnešního Maďarska z východu Maďaři, kočovný kmen ugrofinského původu vedený náčelníkem Arpádem, zakladatelem královské dynastie Arpádovců. Tento kmen si podmanil usedlé slovanské obyvatelstvo a pravidelně ohrožoval Bavory a Velkou Moravu, kterou nakonec vyvrátil. Po bitvě na Lešském poli (955), kde byli Maďaři poraženi vojsky východofranského krále Oty I. Velikého s přispěním českých oddílů knížete Boleslava I., se vzdali výbojů, usadili se a začali obdělávat úrodnou Panonskou pánev.[31]
Koncem 10. století Arpádovec Gejza vytvořil Maďarské velkoknížectví, s hlavním městem Ostřihom. Křesťanským se stalo tehdy, když se nechal pokřtít kníže Vajk a převzal jméno Štěpán. V roce 1000 se pak Štěpán nechal korunovat králem a vzniklo Uherské království. Štěpán též prosadil zřízení arcibiskupství. Uherské království bylo v 11.–15. století jedním z nejrozlehlejších a nejmocnějších států střední a jihovýchodní Evropy. Vedle vlastních Uher, jejichž součástí bylo Slovensko, zahrnovalo Chorvatsko (personální unie 1102), Sedmihradsko (dnes součást Rumunska) a část srbských území včetně Bělehradu.
.jpg)
Roku 1241 Uhersko zasáhl mongolský vpád do Evropy, který zemi silně zpustošil. Roku 1301 vymřeli Arpádovci. Uherské koruny se nakrátko chopili čeští Přemyslovci, ale ti vymřeli záhy také a uherský trůn uzmuli Anjouovci a seděli na něm až do roku 1387, kdy se Karlovi IV. podařilo ho zajistit pro svého syna Zikmunda a rod Lucemburků.
Zikmund však zemřel bez dědiců, takže se poté na trůně střídali další významné středoevropské rody, Habsburkové a Jagellonci. Výjimku představuje éra vlády regenta Jánose Hunyadiho (1446–1453) a jeho syna Matyáše Korvína (1458–1490), který se stal dokonce králem a načas ovládl také Moravu a Slezsko. Po něm se vrátili Jagellonci (Vladislav II. a Ludvík), kteří drželi i českou korunu, a vytvořili tak velkou středoevropskou říši. Čelili řadě problémů, například selskému Dóžově povstání (1514) proti šlechtě, které bylo brutálně potlačeno.[32] Avšak největším problémem se brzy ukázal být tlak Osmanské říše z jihu (viz Osmansko-uherské války).
Součást habsburské říše
Uhersko bylo Osmany ohrožováno od 15. století. Právě v boji s Turky, v bitvě u Moháče roku 1526, padl poslední Jagellonec Ludvík. Následně vypukla válka o uherský trůn mezi Habsburky (Ferdinandem I.) a sedmihradským vévodou Janem Zápolským (1527–1538). Toho takticky podporovali Osmani a využili nástupnické války k první mohutné invazi do střední Evropy (viz První obléhání Vídně roku 1529), což byl počátek 200 let trvajících tureckých válek, jejichž bojištěm bylo povětšinou právě uherské území. Uherskou korunu získali Habsburkové, ale před Osmany se jim Uhry dlouho nedařilo plně ochránit. V roce 1541 Turci obsadili území od Bělehradu po Budapešť (Budínský ejálet). Z východní části se stalo Sedmihradské knížectví – téměř nezávislý stát, který byl vazalem Osmanské říše. Jen zbylé území, tedy Horní Uhry, Burgenland, západní Chorvatsko a západní pruh dnešního Maďarska, s jádrem na území dnešního Slovenska a nazývané obvykle „královské Uhersko“, ovládali Habsburkové a jejich monarchie. V rámci ní se Uhry stávaly stále více jen podřízenou zemí, navíc poměrně zaostalou, soustředěnou jen na zemědělství.
Pokusy Habsburků prosadit absolutismus, katolictví a omezit moc uherské šlechty vyústily v letech 1604–1711 v protihabsburská stavovská povstání (povstání Štěpána Bočkaje, povstání Gabriela Betlena, Rákócziho povstání ad.).[33] Habsburkové všechna potlačili a říši centralizovali, pozitivním jevem pro Maďary bylo aspoň to, že se Habsburkům nakonec podařilo scelit původní uherské území vytlačením Turků – roku 1691 dobyli Sedmihradsko, po bitvě u Vídně v roce 1683 a bitvě u Zenty roku 1697 vytlačili Turky definitivně ze střední Evropy (Karlovický mír) a roku 1718 pak dobyli poslední území v jihovýchodním Maďarsku.
Nespokojenost se stagnací, politickou i hospodářskou, byla však v Uhersku trvalá. Ve 30. letech 19. století vzniklo reformní hnutí zaměřené především na hospodářské otázky vedené hrabětem Istvánem Széchenyim. V březnu 1848 vypuklo v Budapešti, pod vlivem únorové revoluce ve Francii, povstání. Hlavním vůdcem byl Lajos Kossuth, vojenským velitelem Artur Görgey, pěvcem revoluce byl Sándor Petőfi, Lajos Batthyány se ujal funkce ministerského předsedy. Povstání mělo demokratizační požadavky, ale na rozdíl od jiných zemí monarchie přerostlo v Uhersku ve válku o nezávislost. Sněm zasedající v Debrecínu sesadil Habsburky z trůnu a Kossutha prohlásil hlavou nového státu. Ten však netrval dlouho. Navzdory podpoře polských dobrovolníků vedených Józefem Bemem, Vídeň povstání utopila v krvi, s pomocí ruské carské armády vedené Ivanem Paskevičem. Povstalci kapitulovali u Világoše (dnešní Șiria) 13. srpna 1849.
Po prusko-rakouské válce z roku 1866, kterou Habsburkové prohráli, což je oslabilo i uvnitř říše, se však Maďarům podařilo dosáhnout Rakousko-uherského vyrovnání (1867), čímž vzniklo Rakousko-Uhersko.[34] Toto vyrovnání dávalo Uhersku, oficiálně Zemím Koruny svatoštěpánské, neboli takzvanému Zalitavsku, takřka úplnou autonomii.
Moc získali místní politici, jako byl například první ministerský předseda Gyula Andrássy starší, či později zakladatel vlivné Liberální strany (Szabadelvű Párt) Kálmán Tisza a jeho syn István Tisza. Maďaři nicméně autonomii, kterou sami získali, nebyli ochotni dát národnostním menšinám na vlastním území (např. Slovákům) a Zalitavsko se tak stalo prostorem maďarizace a mnohem většího národnostního útlaku než Předlitavsko s centrem ve Vídni.
Po roce 1910 se celkově stupňovalo napětí v celé Evropě, 28. června 1914 spáchali srbští studenti v Bosně úspěšný atentát na Františka Ferdinanda d’Este. Rakousko-Uhersko poté vyhlásilo Srbsku ultimátum[35] a zajistilo si pro případnou válku podporu Německa. Srbsko požadavky rakouského ultimáta téměř zcela přijalo, přesto přerušilo Rakousko-Uhersko jednání (23. července) a vyhlásilo částečnou mobilizaci a poté (28. července) i válku.[35] Tím začala, jak se brzy ukázalo, první světová válka, při které se dostala do konfliktu prakticky celá Evropa.[35]
V Rakousku-Uhersku se v průběhu války projevily všechny jeho problémy. Jedním z největších byla národní nejednotnost a špatná ekonomická situace, válka Rakousko-Uhersko vyčerpávala více než jiné země, a to se bylo nuceno orientovat stále více na Německo, což vzbuzovalo nelibost u neněmeckých národů monarchie. Po smrti Františka Josefa I. (21. listopadu 1916), nastoupil na trůn Karel I., jeho politika však nedokázala najít cestu k novým národním snahám. V již zoufalé situaci se pokusil vyhlásit 16. října 1918 federaci, ještě v průběhu října se však začalo Rakousko-Uhersko rozpadat a 1. listopadu zprostil Karel I. uherskou vládu přísahy věrnosti.
Meziválečná doba a 2. světová válka
Po konci války vypukla v Maďarsku v říjnu 1918 astrová revoluce, pod jejímž tlakem byla v uherské části monarchie vyhlášena republika pod vedením Mihálye Károlyiho.[38] Zároveň vznikaly v důsledku sebeurčování okolních národů jejich státy a od Maďarska se začala odtrhávat pohraniční území obydlená příslušnými etniky jako byli Slováci, Rumuni a Jihoslované. Roku 1919 se moci na tři měsíce chopili komunisté, kteří vyhlásili Maďarskou republiku rad.[39] Ta se pokusila dobýt vojensky část Slovenska, byla však také s přispěním rumunského vojska poražena. Po pádu komunistické revoluce nastalo období tzv. bílého teroru a bylo obnoveno uherské království, jehož hlavou se jako regent stal bývalý rakousko-uherský admirál Miklós Horthy.
4. června 1920 bylo Maďarsko velmocemi přinuceno podepsat Trianonskou smlouvu, která v rámci Pařížských předměstských smluv určila poválečné uherské hranice. Podle této smlouvy byla severní část (tzv. Horní Uhersko), převážnou většinou obývaná Slováky, připojena k Československu (dnes Slovensko a Zakarpatská Ukrajina) a několik obcí k Polsku. Rozsáhlá východní část připadla Rumunsku. Jižní část a celé Chorvatsko-Slavonsko se staly součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (dnes jsou tato území rozdělena mezi Slovinsko, Chorvatsko a Srbsko). Poměrně malé západní pohraničí Hradsko (Burgenland) připadlo Rakousku. Zbytkové Uhersko/Maďarsko zahrnovalo pouze 29 % předchozí rozlohy (33 %, pokud nepočítáme Chorvatsko). Nové hranice byly vedeny v zásadě podle národnostního složení, ovšem mnohde byla uplatněna také strategická kritéria (hranice po řekách či na hřebenech hor) nebo dopravní hlediska, vesměs v neprospěch Maďarska. I proto zůstalo na mnoha místech bezprostředně za jeho hranicemi souvislé maďarské osídlení (nejmarkantněji na jižním Slovensku) a zhruba jeden milion maďarsky hovořících Sikulů uprostřed Rumunska.[40] Trianonská smlouva vyvolala v Maďarsku pocit křivdy, který zcela nevyprchal ani ve 21. století.[41][42]
Roku 1921 došlo ke dvěma pokusům sesazeného Karla I. (v maďarském číslování Karel IV.) získat zpět uherský trůn (který na rozdíl od rakouského formálně stále existoval), ale Miklós Horthy se přes původní příslib souhlasu pod tlakem vítězných velmocí první světové války postavil proti němu. Aby dále neeskaloval napětí (hrozila též intervence Malé Dohody), Karel nakonec ustoupil. V listopadu pak maďarský parlament definitivně sesadil Habsburky z trůnu. V následném meziválečném období, ve kterém byl Horthy regentem království, hledalo Maďarsko spojence ve svých snahách o revizi Trianonské smlouvy. To jej nasměrovalo hlavně k Itálii ovládané Benitem Mussolinim. Domácí politika se vyznačovala konzervatismem a perzekucí levice, od 30. let sílily fašistické tendence, reprezentované zejména Gyulou Gömbösem.[43]
V předvečer druhé světové války Maďarské království, stále pod vedením regenta Horthyho, udržovalo orientaci na Itálii a nověji i na nacistické Německo, od čehož si slibovalo zisk ztracených území. Dostávalo se tak do paradoxní situace, protože Slovenský stát, vzniklý 14. března 1939, a Rumunsko, jemuž zejména kladlo Maďarsko své územní požadavky, byly také německými spojenci. Maďarsko však bylo Adolfem Hitlerem preferováno. Jednou ze zaplacených cen bylo, že mnoho maďarských Židů bylo na konci války deportováno do vyhlazovacích koncentračních táborů.[44][45] Maďarští Romové měli osud podobný, i když ne v tak velké míře. V realizaci holokaustu Němcům pomáhali zejména místní fašisté ze Strany Šípových křížů.
Zprvu maďarská zahraniční politika nesla dočasné dílčí úspěchy. V rámci takzvané první vídeňské arbitráže bylo k Maďarsku připojeno jihoslovenské pohraničí.[46] Po rozbití Československa Hitlerem v březnu 1939 zabralo Maďarsko i celou Podkarpatskou Rus a ve druhé vídeňské arbitráži roku 1940 získalo pod německou patronací i severovýchodní Sedmihradsko. Přesto až do roku 1941 dokázalo Maďarsko udržovat zdání neutrality, teprve pak se připojilo k německým vojenským akcím. Dobylo část jugoslávské Vojvodiny a účastnilo se invaze do Sovětského svazu. Když se začala blížit definitivní porážka Německa, zahájil Horthy v polovině října 1944 jednání se Sovětským svazem.
Nacisté reagovali tím, že nejprve Maďarsko okupovali (Operace Margarethe) a nakonec zajali i Horthyho a do čela tzv. vlády národní jednoty postavili vůdce maďarských fašistů Ference Szálasiho (Operace Panzerfaust).[47]
V této době už byla před branami Budapešti Rudá armáda. Podle Hitlera byla Budapešť poslední překážka, která mohla zastavit Rudou armádu před příchodem do Vídně a pak do celého Německa. Hitler tedy nakázal bránit Budapešť do posledního muže. Pro Sovětský svaz bylo dobytí Budapešti otázkou prestiže a nároku na kontrolu nad Maďarskem při poválečném rozdělování Evropy. Obě strany tedy vedly boje s velkým nasazením a nebraly ohled na počty padlých vojáků a civilistů. Ustupující německá armáda nasadila vzdušné síly a začala Budapešť bombardovat. Vyhodila do povětří všechny mosty přes Dunaj a zničila také mnoho domů. Po téměř stodenním boji (známém především jako budapešťská operace) bylo město plné trosek a mrtvol, jichž bylo minimálně půl milionu.[48]
Socialistická éra
Po druhé světové válce vznikla druhá Maďarská republika, která již byla v sovětské sféře vlivu. Pro socialistický vývoj země mělo význam sloučení Maďarské komunistické strany a Sociálně demokratické strany Maďarska v Maďarskou stranu pracujících (později byla nahrazena Maďarskou socialistickou dělnickou stranou). Dne 15. srpna 1949 byla vyhlášena Maďarská lidová republika a 20. srpna Národní shromáždění přijalo zákon o nové ústavě. Národní hospodářství bylo, podobně jako ve všech zemích tzv. východního bloku, z velké části zestátněno a podrobeno centrálnímu plánování pod sovětským vlivem.
Maďarskou politiku ovládli stalinisté v čele s Mátyásem Rákosim, který zastával funkci generálního tajemníka komunistů. Začaly soudní procesy proti „nepřátelům lidu“, jenom v letech 1952 až 1955 bylo odsouzeno k různým trestům více než 500 000 osob. K nejznámějším obětem represí patřil László Rajk, popravený v roce 1949.[49] Příslušníci ÁVH (tajná policie) rozhodovali o osudech a životech statisíců lidí. Po Stalinově smrti v březnu 1953 obvinilo nové vedení Sovětského svazu Rákosiho z podpory kultu osobnosti a novým maďarským premiérem se stal Imre Nagy.[50]
V polovině padesátých let v Maďarsku sílilo protikomunistické cítění, které vyvrcholilo povstáním na podzim roku 1956.[52] Shromažďovaly se velké zástupy lidí a protesty byly čím dál větší. Po velkých bojích, které proběhly u Maďarského rádia mezi demonstrujícími a policií, se zdálo, že komunisté ustoupí. Došlo však k vojenské intervenci Sovětského svazu.[53] Maďarští politici se pokusili vyjednat odchod sovětských vojsk z území Maďarska a zaujmout pozici neutrálního státu po vzoru sousedního Rakouska. Imre Nagy vyhlásil vystoupení Maďarska z Varšavského paktu a jeho neutralitu.[54] Západ sledoval situaci jen zpovzdálí, podle některých zdrojů byla tehdy uzavřena tajná dohoda Sovětského svazu a Spojených států amerických o Suezském průplavu, kterou bylo údajně dohodnuto, že se Sověti vzdají vlivu na průplav, ale Západ nebude zasahovat do revoluce v Maďarsku.[55]
Mezinárodní neutralita Maďarské lidové republiky nemohla být tehdy pro Sovětský svaz přijatelná, a tak po zdánlivém odchodu ze země sovětská vojska již po několika dnech opět vstoupila na území Maďarska. Sovětské letectvo začalo bombardovat Budapešť a v ulicích vypukly opět boje mezi povstalci a sovětskou armádou vyzbrojenou tanky a jinými těžkými zbraněmi. Povstání bylo potlačeno a nová, Sověty dosazená, maďarská vláda v čele s Jánosem Kádárem vrátila zemi do sféry tzv. východního bloku. Sen o neutrálním demokratickém Maďarsku se rozplynul a sovětská armáda zůstala na území Maďarska až do roku 1991, stejně jako v ČSSR po roce 1968.
_utca_47-49.,_K%C3%A1d%C3%A1r_J%C3%A1nos_l%C3%A1togat%C3%A1sa_a_2_sz._%C3%81ltal%C3%A1nos_Iskol%C3%A1ban_(ma_Heged%C5%B1s_G%C3%A9za_%C3%81ltal%C3%A1nos_Iskola),_m%C3%B6g%C3%B6tte_b%C5%91rkab%C3%A1tban_De%C3%A1k_G%C3%A1bor_ker%C3%BCleti_p%C3%A1rttitk%C3%A1r._Fortepan_25443.jpg)
Ve dnech 9. a 15. června 1958 se konal proces s Imre Nagyem a jeho spolupracovníky. Všichni byli shledáni vinnými ze spiknutí, jehož cílem bylo svrhnout lidově demokratický režim, a odsouzeni k trestu smrti. Bývalý premiér Imre Nagy, jeho poradce Miklós Gimes a ministr obrany Pál Maléter byli popraveni 16. června 1958.[56] Ostatní vládní spolupracovníci byli uvězněni.[57]
Nový kádárovský režim však neznamenal návrat k nejtěžším represím stalinismu. Naopak, zejména od 60. let patřil k nejmírnějším ve východním bloku a zavedl některé liberální prvky především v ekonomické oblasti („gulášový socialismus“). Během 80. let se Maďarsko mohlo vydat cestou pozvolných reforem. Moc tehdy postupně převzaly reformní síly uvnitř vládnoucí socialistické strany.[58]
Od pádu socialismu dodnes
Pád komunismu v Maďarsku byl poklidný a měl několik mezníků, k nimž patřilo založení Maďarského demokratického fóra v roce 1987, postupné odvolávání Jánose Kádára z funkcí v letech 1988–1989 a posilování pozic reformistů typu Miklóse Németha či Imre Pozsgaye, prohlášení ústředního výboru komunistické strany z ledna 1989, které říkalo, že maďarská revoluce z roku 1956 nebyla kontrarevolucí, rehabilitace Imre Nagye Nejvyšším soudem v červnu 1989 a jeho následný pohřeb, jehož se zúčastnilo 300 000 lidí a Viktor Orbán na něm vyzval k odchodu sovětských vojsk, symbolické přestřižení drátů na hranicích s Rakouskem na konci června[59], dohoda komunistů s opozicí z 18. září 1989 o přechodu k systému více stran, seberozpuštění komunistické strany 7. října (a její transformace v sociální demokracii) či 23. říjen 1989, kdy vešla v platnost nová ústava a byl zvolen nový prezident Mátyás Szűrö, který z balkónu Országházu slavnostně vyhlásil Třetí Maďarskou republiku. 25. března 1990 se pak konaly první svobodné volby a v Maďarsku tak bylo, v zásadě poprvé v jeho dějinách, ustaveno demokratické státní zřízení. Maďaři se pak rychle zapojili do západních struktur, v roce 1999 se Maďarsko stalo členem NATO,[60] v roce 2004 členem EU.
Na podzim 2006 proběhlo po celém Maďarsku několik protivládních demonstrací za odstoupení premiéra Ference Gyurcsánye z MSZP, který veřejnosti přiznal, že v zájmu vítězství své strany lhal před volbami o státním rozpočtu a skutečném stavu maďarské ekonomiky.[61] V rámci reforem zavedl Gyurcsány poplatky za školství a zdravotnictví, které však byly později v referendu odmítnuty.[62] Demonstrací se vedle opoziční strany Fidesz a demonstrujících Maďarů zúčastnili i maďarští nacionalisté. V ulicích visely staré maďarské (Arpádské) červeno-bílé vlajky.[63]
Nespokojenost s levicovou vládou nepřímo přidávala na popularitě nacionalistické skupině tzv. „Maďarské gardě“. Její členové volají po znovunabytí území, která před Trianonskou smlouvou patřila k Maďarsku (Uhersku) a byla tehdy získána okolními státy. Kromě demonstrací proběhlo v letech 2006 až 2008 také několik stávek požadujících většinou vyšší platy (např. třídenní stávka železničářů společnosti MÁV).[64][65] Těmto potížím přidala na síle také finanční krize, která na podzim roku 2008 silně zasáhla maďarskou ekonomiku.[66]
V parlamentních volbách 2010, které proběhly ve dvou kolech 11. dubna a 25. dubna 2010, získaly politické strany následující mandáty: Fidesz-KDNP 263 mandátů, MSZP 59 mandátů, nacionalistická strana Jobbik 47 mandátů a LMP 16 mandátů. Dále byl zvolen poslancem nezávislý kandidát Oszkár Molnár.
_08.jpg)
Po volbách 2010 vznikla v Maďarsku pravicově zaměřená nová vláda, někdy také nazývaná Vláda národní spolupráce, vedená Viktorem Orbánem. Je u moci od 29. května 2010 a tvoří ji zástupci vítězných stran Fidesz a KDNP, které pro tyto volby sestavily společnou kandidátku. Vláda se v parlamentu opírá o ústavní více než dvoutřetinovou většinu, což jí umožnilo dalekosáhlé změny ústavního a právního pořádku, které však postupně narážejí na odpor i ze strany EU.
Jako jedno ze zásadních opatření schválilo Národní shromáždění dne 18. dubna 2011 novou ústavu nahrazující dotud platnou starou ústavu z roku 1949. Platnost nové ústavy započala 1. ledna 2012. Název státu se změnil z Maďarská republika (Magyar Köztársaság) na jednoslovné Maďarsko (Magyarország).[67]
Orbán a jeho Fidesz drží moc doposavad. Vztahy s Ukrajinou jsou komplikovány postavením maďarské menšiny na Ukrajině[68] a přestože Maďarsko v roce 2022 odsoudilo ruskou invazi na Ukrajinu, hlasovalo pro evropské sankce proti Rusku[69] a bylo Ruskem zařazeno na seznam "nikoli přátelských zemí",[70] tak byl Orbán pro své kontroverzní výroky proti Ukrajině obviněn ze zastávání proruských postojů.[71][72][73][74] Významně tím mj. narušil spolupráci ve Visegrádské čtyřce.[75]
Státní symboly
Vlajka
Maďarská vlajka je tvořena listem o poměru stran 1:2 (státní vlajka, národní vlajka se smí užívat v poměrech stran 1:2 a 2:3) se třemi vodorovnými pruhy – červeným, bílým a zeleným.
Znak
Maďarský státní znak je tvořen polceným štítem. První pole je sedmkrát červeno-stříbrně děleno, ve druhém poli je zelené trojvrší se zlatou korunou, z níž vystupuje stříbrný dvojramenný kříž. Nad štítem je koruna sv. Štěpána I, zakladatele Uherského království, se šikmým křížem.
Hymna
Maďarská hymna je skladba Himnusz (česky Hymna). Autorem textu je maďarský básník a politik Ferenc Kölcsey (báseň Himnusz) a hudbu napsal skladatel Ferenc Erkel.
Geografie
Maďarsko je převážně rovinatá nebo mírně zvlněná země, a to díky poloze v Panonské pánvi. Relativně hornaté je pouze severní pohraničí, kam zasahují Vnitřní Západní Karpaty. Zde v pohoří Mátra se nachází i nejvyšší bod Maďarska, hora Kékes (1015 m).[76] Asi polovinu Maďarska na jihovýchodě a východě vyplňuje Velká uherská nížina (Alföld), která zasahuje i do sousedního Rumunska, Srbska, na Slovensko a na Ukrajinu. Plochá krajina Velké uherské nížiny je z velké části přeměněna na zemědělskou, zachovaly se ale zbytky původní středoevropské maďarské stepi, označované jako pusta. Tato krajina je ochraňována např. v národním parku Hortobágy.
Jihozápad Maďarska je zvlněný až pahorkatý. Lemuje ho Zadunajské středohoří, jehož nejznámější součástí je Bakoňský les. Jižně od této linie probíhá tektonický zlom, zčásti vyplněný jezery Balaton a Velence. V okolí města Pécs se rozkládá pohoří Mecsek. Severozápadní Maďarsko v okolí města Ráb (Győr) je opět ploché, rozkládá se zde Malá uherská nížina (Kisalföld), zasahující i na Slovensko jako Podunajská nížina.
Vcelku asi 89 % území nepřesahuje nadmořskou výšku 200 m, nad 400 m n. m. leží jen asi 2 %.[77] Různorodost reliéfu lze zaznamenat i v hlavním městě. Západní část Budapešti (Budín) je lesnatá a kopcovitá (Budínské vrchy, Piliš), východní Pešť leží oproti tomu v ploché kotlině.[78]
Vodstvo
Hlavním tokem maďarského vodního systému je Dunaj, do jehož povodí celé Maďarsko spadá. Dunaj nejprve tvoří severozápadní hranici Maďarska se Slovenskem a teče na jihovýchod a posléze východ. Nad Budapeští u města Vác ostře otáčí svůj směr k jihu a protéká napříč maďarským územím, které opouští u městečka Moháč a pokračuje do Srbska. Na Dunaji leží město Budapešť, ale i řada dalších měst, například Esztergom, Komárom, Dunaújváros, Kalocsa a Baja; na vedlejším rameni Dunaje leží Ráb.
Druhou nejdůležitější řekou je Tisa (Tisza), která je osou východního Maďarska a Alföldu, jímž protéká nejprve na severozápad, ale na maďarsko-slovensko-ukrajinském trojmezí se obrací na jihozápad a nakonec na jih. Tisa se do Dunaje vlévá až na území Srbska severně od Bělehradu; její výtok z Maďarska u Segedína je nejnižším bodem státu (79 m). Dalšími významnými městy na Tise jsou Szolnok a Tokaj.
Další významné řeky:
- Dráva – přitéká z Alp, tvoří na jihozápadě hranici s Chorvatskem;
- Rába – osa severozápadního Maďarska, vlévá se do Dunaje v Rábu;
- Ipeľ (Ipoly) – tvoří střední část maďarsko-slovenské hranice;
- Bodrog, Slaná (Sajó) – pravostranné přítoky Tisy odvodňující východ Slovenska;
- Kriš (Körös) – levostranný přítok Tisy v Alföldu;
- Maruše (Maros) – velký přítok Tisy ze Sedmihradska;
- Sió – odvodňuje Balaton do Dunaje.
Nezanedbatelnou část plochy Maďarska tvoří jezera. Kromě již zmíněných Balatonu (největší jezero ve střední Evropě) a Velence v Zadunají zasahuje na maďarské území stepní Neziderské jezero (Fertő) u Šoproně (většina v Rakousku) a v suchých nížinách se nachází mnoho dalších menších poloslaných jezírek.
Klima
Maďarské podnebí je kontinentální s chladnými zimami a horkými léty. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 10 °C, v létě 27 až 35 °C, v zimě přibližně 0 až -15 °C. Ve výjimečných případech se vyskytují i extrémy o teplotě od 42 °C v létě do -29 °C v zimě. Průměrné roční množství srážek je asi 600 mm. Rozložení deště nad Maďarskem je většinou nepředvídatelné. Západní části Maďarska se obvykle dostává více srážek ročně než východní části, kde se často vyskytují velice suchá léta.[79]
V osmdesátých letech 20. století se začaly v krajině projevovat účinky znečišťujících látek. Zejména herbicidy používané v zemědělství a řada dalších průmyslových škodlivin. Nejvíce bylo znát znečištění vodních ploch, což ohrožovalo nejen vodní živočichy, ale i volně žijící zvěř. Přestože se o tomto problému v Maďarsku ví, nebyla zatím vládou přijata potřebná opatření.[80]
| Budapešť – podnebí | |||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Období | leden | únor | březen | duben | květen | červen | červenec | srpen | září | říjen | listopad | prosinec | rok |
| Průměrné denní maximum | 2 | 5 | 11 | 17 | 22 | 25 | 27 | 27 | 22 | 16 | 8 | 3 | 15 |
| Průměrné denní minimum | −3 | −1 | 3 | 7 | 12 | 14 | 16 | 16 | 12 | 8 | 3 | −1 | 7 |
| Průměrné srážky | 40,6 | 30,1 | 33,0 | 40,6 | 61,0 | 68,6 | 45,7 | 55,9 | 38,1 | 33,0 | 58,4 | 48,3 | 553,3 |
| Zdroj: The Weather Channel[79] | |||||||||||||
Města
Hlavním městem Maďarska je Budapešť, která vznikla spojením Budína (západní část), Pešti (východní část) a Starého Budína (maďarsky Óbuda), rozkládajícího se v severozápadní části dnešního hlavního města. Druhým největším městem je v současnosti Debrecín, nacházející se na východě země nedaleko hranic s Rumunskem. Dále následuje Miskolc, severomaďarské město, které je spíše průmyslovým centrem; za socialistické éry v něm vyrůstala sídliště a průmyslové podniky.
| Maďarský název | České exonymum | Počet obyvatel |    | |
|---|---|---|---|---|
| 1 | Budapest | Budapešť | 1 740 041 | |
| 2 | Debrecen | Debrecín | 204 333 | |
| 3 | Miskolc | Miškovec | 162 905 | |
| 4 | Szeged | Segedín | 161 889 | |
| 5 | Pécs | Pětikostelí | 147 719 | |
| 6 | Győr | Ráb | 129 526 | |
| 7 | Nyíregyháza | – | 116 799 | |
| 8 | Kecskemét | – | 111 869 | |
| 9 | Székesfehérvár | Stoličný Bělehrad | 99 526 | |
| 10 | Szombathely | Kamenec | 78 884 | |
| 11 | Szolnok | – | 72 953 | |
| 12 | Tatabánya | – | 67 154 | |
| 13 | Kaposvár | – | 65 954 | |
| 14 | Békéscsaba | Békešská Čaba | 61 091 | |
| 15 | Zalaegerszeg | – | 59 029 | |
| 16 | Veszprém | – | 60 131 | |
| 17 | Érd | – | 63 546 | |
| 18 | Sopron | Šoproň | 60 526 | |
| 19 | Eger | Jager | 54 115 | |
| 20 | Dunaújváros | Dunajské Nové Město (Nové Město na Dunaji) |
47 652 |
Politika
Prezident republiky je volen parlamentem v tajných volbách na 5 let a může být zvolen na dvě po sobě následující období. I přesto, že má pravomoc jmenovat předsedu vlády a vyhlašovat datum parlamentních voleb, je jeho funkce převážně reprezentativní.
Ministerský předseda vybírá ministry a má právo odmítnout je. Každý kandidát předstoupí před jeden nebo více parlamentních výborů v poradních otevřených slyšeních a musí být formálně schválený prezidentem. Jediným zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament – Országgyűlés o 386 poslancích, volených každé čtyři roky. Parlament je nejvyšší orgán státní moci, který zavádí a schvaluje legislativu navrhovanou ministerským předsedou. V září 2022 označil Evropský parlament usnesením maďarské státní zřízení za „hybridní režim volební autokracie“ a odsoudil „záměrné a systematické úsilí maďarské vlády o oslabení základních hodnot Unie.“[81][82]
Složení parlamentu
.JPG)
V parlamentních volbách 2010, které se konaly 11. dubna a 25. dubna 2010, došlo k drtivému vítězství pravicové strany Fidesz – Magyar Polgári Szövetség. Ta (v koalici s KDNP) se ziskem 263 mandátů porazila levicovou Maďarskou stranu socialistickou, která v zemi vládla dvě uplynulá volební období a nyní získala jen 59 mandátů (v předchozích volbách jich měla 190). Do parlamentu se dále se ziskem 47 mandátů dostala krajně pravicová strana Jobbik Magyarországért Mozgalom a nově vzniklá zelená strana Lehet Más a Politika, která má 16 mandátů. Poslední mandát má nezávislý Oszkár Molnár.
Po těchto volbách však také parlament opustily dvě tradiční politické strany, které byly jeho součástí nepřetržitě od roku 1990. Jedná se o konzervativní MDF a liberální SZDSZ. Paradoxně před 20. lety to byly dvě nejsilnější politické strany v zemi.
Vítěz voleb Fidesz-KDNP má v parlamentu ústavní dvoutřetinovou většinu nutnou ke změně ústavních zákonů a má tedy otevřenou cestu k reformám. Prezident republiky László Sólyom následně pověřil sestavením vlády Viktora Orbána.
Na prvním zasedání nového parlamentu dne 14. května 2010 byl novým předsedou parlamentu zvolen Pál Schmitt (Fidesz). Dne 29. května 2010 parlament schválil program vlády a Viktor Orbán se oficiálně ujal funkce premiéra Maďarské republiky.
| Sestavení parlamentu (volby 2010) | |||
|---|---|---|---|
| Strana | Český překlad | Počet mandátů | Předseda |
| Fidesz – Magyar Polgári Szövetség (Fidesz) | „Fidesz – Maďarská občanská unie“ | 227[83] | Viktor Orbán |
| Magyar Szocialista Párt (MSZP) | „Maďarská socialistická strana“ | 59 | Attila Mesterházy |
| Jobbik Magyarországért Mozgalom (Jobbik) | „Hnutí za lepší Maďarsko“ | 47 | Gábor Vona |
| Kereszténydemokrata Néppárt (KDNP) | „Křesťanskodemokratická lidová strana“ | 36[83] | Zsolt Semjén |
| Lehet Más a Politika (LMP) | „Je možná jiná politika“ | 16 | není (András Schiffer) |
| Független | „Nezávislí“ | 1 | Oszkár Molnár |
Administrativní dělení
Maďarsko je rozděleno na 19 žup (megyék) a území hlavní města Budapešti, které má zvláštní status. Župy se dále dělí na okresy (maďarsky kistérségek, doslovný překlad znamená malooblast; viz Seznam maďarských okresů), kterých je celkem 168. Významné postavení také mají tzv. Města s župním právem, kterých je 23. Jedná se o města s větším počtem obyvatel, která mají stejná nebo podobná práva jako župy, ve kterých se nachází.
Podle NUTS:HU se Maďarsko dělí ve třech stupních na statistické regiony. První stupeň zemi dělí na tři tzv. části státu (Országrész). Ve druhém stupni na sedm regionů (Régió) a ve třetím na devatenáct žup a hlavní město (Megyék és a főváros).
Župy
| Župa | Župní sídlo |
|---|---|
 Bács-Kiskun
|
Kecskemét |
.svg){kind=small} Baranya
Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Ma%C4%8FarskoText je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Analytika
Antropológia Aplikované vedy Bibliometria Dejiny vedy Encyklopédie Filozofia vedy Forenzné vedy Humanitné vedy Knižničná veda Kryogenika Kryptológia Kulturológia Literárna veda Medzidisciplinárne oblasti Metódy kvantitatívnej analýzy Metavedy Metodika Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok. www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk |