Oleg Pastier
Narození	17. dubna 1952 Tekovská Nová Ves
Úmrtí	15. března 2018 (ve věku 65 let)
Pseudonym	Jakub Sojka, Pavol Országh[1]
Povolání	básník, publicista, vydavatel
Témata	literatura, poezie a publicistika
Ocenění	Řád Ľudovíta Štúra II. třídy (2016)
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Oleg Pastier (17. dubna 1952, Tekovská Nová Ves – 15. března 2018) byl slovenský básník, publicista, vydavatel a disident.^[2][3]

Život

Narodil se v Tekovské Nové Vsi, dnes části obce Nová Dedina v okrese Levice. Absolvoval střední všeobecně vzdělávací školu v Nitře, kde až do maturity žil s rodiči. Jeho otec byl děkanem Pedagogické fakulty v Nitře (dnes součást UKF), odkud však musel v roce 1970 odejít poté, co se postavil proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Tato událost dospívajícího studenta výrazně ovlivnila, normalizační společnost od té doby vnímal jako něco, co s jeho pohledem na svět není slučitelné. Získal špatný kádrový profil a pracoval v rozličných dělnických zaměstnáních.

Ve druhé polovině 70. let se v Bratislavě seznámil se skupinou otevřeně myslících lidí – Vladimírem Archlebem, Igorem Kalným, Jánem Budajem, Františkem Mikloškem, výtvarníky Milanem Bočkayem a Klárou Bočkayovou, Otisem Laubertem, Vladimírem Havrillou a dalšími umělci. V 80. letech začal v disentu získavat vydavatelské zkušenosti. Napřed se věnoval jednorázovým textům jako Solženicynova přednáška nebo esej disidenta Milana Šimečky, postupně se však u něho začalo shromažďovat stále víc prací, ke kterým se oficiálně nedalo dostat. Vydával je v samizdatových časopisech Kontakt, Fragment a Fragment K.^[2][3][4]

Během sametové revoluce stál u zrodu občanského hnutí Verejnosť proti násiliu (VPN), 19. listopadu 1989, po prvním protestním mítinku v prostorech Umělecké besedy v Bratislavě, se spolu s Martinem Šimečkou, Jánem Budajem a Milošem Žiakem zúčastnil setkání v bytě Jána Langoše, na kterém vznikl název hnutí.^[2]

Od března 1990 potom vydával dosud samizdatový časopis oficiálně, od roku 1992 pod názvem Fragment. Ve svém vydavatelství F. R. & G vydal i jeho knižní edici. Po roce 1990 spolupracoval s literárními časopisy Kultúrny život a Romboid. Pro Slovenský rozhlas vytvořil sérii 23 rozhlasových dokumentů pod názvem Rodinné striebro a rozhlasových relací Obuj sa a choď, Avantgardy, Európska poviedka a ďalších. Žil a tvořil v obci Dolný Bar nedaleko Dunajské Stredy.^[2]

Dílo

Podle Literárního informačního centra^[2]

Próza

• Spytovanie : (román) (2010, společné dílo Olega Pastiera a Ivana Kadlečíka, román koncipovaný z rozhovorů, textových fragmentů a korespondence)
• Krúženie : (fragmenty románu) (2014)

Poezie

• Tieň Chamraj (1981, samizdat)
• Pavúčie hniezda (1982, samizdat)
• Plot (1992)
• Oko za zub (1995)
• Možno (2003)
• Album (2006)
• Haiku, haiečku, haiku zelený : sedemnásťslabičná antológia (2011)

Rozhlasová tvorba

• Rodinné striebro (cyklus relací o významných osobnostech a událostech ve slovenské kultuře a historii 20. století)

Publicistika

• Nezabúdanie (2004, kniha rozhovorů Olega Pastiera s Albertem Marenčinem)
• Z protiľahlého brehu (2008, kniha rozhovorů)
• Za ozvenou tichých hlasov (2011)
• Za ozvenou tichých hlasov II (2012)
• Za ozvenou tichých hlasov III (Príbeh Juraja Mojžiša) (2013)

Ocenění

• 2008: Cena Prix Bohemia Radio, hlavní cena v kategorii „Rok osmičkových výročí“ za rozhlasový dokument Kropte!^[5]
• 2011: Prémie Literárního fondu v oblasti rozhlasu^[2]
• 2012: Výroční cena Literárního fondu v oblasti rozhlasu^[2]
• 2013: Cena Dominika Tatarky za rok 2012 za knihu Za ozvenou tichých hlasov II (päť scenárov, päť koláží)^[6]
• 2013: Prémie Literárního fondu v oblasti rozhlasu^[2]
• 2014: Biela vrana za dlouhodobý občanský a kulturní přínos i životní konzistenci^[7]
• 2015: Cena Václava Bendy, pamětní medaile za svobodu a demokracii^[8]
• 2016: Řád Ľudovíta Štúra II. třídy za mimořádné zásluhy o rozvoj demokracie, ochranu lidských práv a svobod a za literární a vydavatelskou činnost, propůjčený prezidentem SR Andrejem Kiskou^[9]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oleg Pastier na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

• Osoba Oleg Pastier ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Oleg Pastier
• Oleg Pastier – Literárne informačné centrum
• Díla Olega Pastiera v souborném katalogu Slovenské národní knihovny
• Oleg Pastier: Vlastne robím to, čo pred novembrom – rozhovor v deníku SME (2011)