A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Řád menších bratří | |
---|---|
Ordo Fratrum Minorum | |
Znak Řádu menších bratří | |
Základní informace | |
Aktivita | 1209 |
Kategorie | Žebravé řády |
Země původu | Itálie |
Založil | František z Assisi |
Schválil | Inocenc III. |
Motto | „PAX ET BONUM“ (tj. „Pokoj a dobro“) |
Odznak | V červeném poli stříbrný latinský kříž se zlatými paprsky vyrůstající ze stříbrného oblaku. Před křížem dvě zkřížené ruce, pravá zadní sv. Františka v hnědém rukávu, přední levá odhalená Krista, obě s červenými stigmaty. |
Řád menších bratří (latinsky Ordo Fratrum Minorum, OFM), jehož členové jsou nazýváni františkáni v užším smyslu, bosí františkáni, spirituálové nebo observanti (a v některých regionech Evropy také bernardini nebo reformáti) je jednou z větví františkánů, žebravého řeholního řádu založeného sv. Františkem z Assisi v roce 1209 a později rozděleného na tři větve (kromě observantů jde ještě o kapucíny a minority).[1] K rozdělení řádu došlo kvůli odkazu sv. Františka – chudobě, nepřijímání privilegií, zdůrazňování poustevnictví či spíše působení ve městech a vzdělávání bratrů. Členové řádu se soustřeďují především na kazatelskou a misijní činnost.[1]
Patrony řádu jsou Panna Maria, sv. František z Assisi, sv. Antonín Paduánský, sv. Bonaventura, sv. František ze Solana (patron františkánských misií).[2]
Řádový oděv tvoří tmavohnědý hábit s volnou kapucí přepásaný bílým provazovým cingulem se třemi uzly, kněží nemají kolárek a nenosí biret. Jako obuv slouží převážně kožené sandále.[3]
Řehole a způsob života
Základ františkánské řehole vychází ze společného života a chudoby. Františkáni se snažili žít jako apoštolové s možností přebývání v klášterech. Františkova řehole byla zaměřena na život podle evangelia a chudobu jak mnichů, tak i klášterů. Pojetí chudoby vytvořilo rozkol mezi mnichy, řád se rozdělil na observanty a konventuály.[4] V letech 1317–1318 rozhodl papež Jan XXII. ve prospěch umírněnější verze řehole a povolil korporativní (společné) vlastnictví. Rozhodnutí papeže pobouřilo množství observantů, kteří se jím odmítli řídit a raději opustili kláštery.[2]
Než byla přijata umírněná řehole, staraly se o finance řádu a kláštera světské osoby přímo spojené se Svatým stolcem. Tyto světské osoby se nazývaly apoštolští syndikové. Byli u každého řádu a jako odměnu mohli obdržet všechna duchovní dobrodiní.[2]
Jedním ze základních prvků františkánské spirituality je fraternita (bratrství), která je podle sv. Františka z Assisi všude tam, kde jsou bratři shromážděni kolem Ježíše.[2]
Řád má svoji sekulární (světskou) větev, označovanou jako terciáři.
Modlitba růžence
Františkánská modlitba růžence údajně vznikla již v roce 1422. Růženec původně tvořilo sedmkrát deset Zdrávasů, k nimž byly přidány ještě další dva, a výsledné číslo se tak opíralo o zbožnou tradici ohledně Mariiných 72 let života.[5] Tento zvyk, který pochází od františkánů, později převzaly i další řády a zbožní laikové. Počet Zdrávasů se ustálil na sto padesáti.
Organizace a struktura řádu
Řád nemá specifické zaměření na určitou činnost. Studium teologie původně zabíralo jen malou část františkánského života, většinou se zaměřovali na pomoc a osvětu. Kromě misií a kázaní pomáhají mniši ve špitálech, věznicích, při duchovní správě a při pohřbívání. Jako privilegium má řád právo na svěcení křížových cest.[5]
Sám sv. František se zasloužil o uznání svého způsobu života u papeže Inocence III. v roce 1209.[6] O vytvoření řádu se však ještě nejednalo. Až v roce 1223 byla vytvořena a schválena oficiální řehole papežem Honoriem III.[7] V tom samém roce byl představen Františkův třetí pokus o vypracování pravidel pro řád, ve kterém bylo zakázáno vlastnictví řádového domu a kontakt s penězi. Tato pravidla musela být na žádost řádu z praktických důvodů zmírněna papežem Řehořem IX. v roce 1230. [7]
Postupem času došlo k rozdělení řádu, následně se však částečně sjednotil. Hlavním faktorem rozdělení řádu byla právě řehole sv. Františka či spíše doslovný způsob jejího dodržování. Řád byl v základu rozdělen na konventuály a observanty. Zatímco observanti se snažili dodržovat Františkovu řeholi nezměněnou i s pevným základem v důsledné chudobě a odmítání veškerých majetků, konventuálové přijali smířlivější postoj. Papež Lev X. nakonec rozdělil řád na františkány (observanty), minority (konventuály) a kapucíny.[4]
Česká provincie sv. Václava
V Čechách byla zřízena Provincie svatého Václava. Provinciálem českých františkánů je od roku 2017 P. Jakub František Sadílek.
Přehled provinčních ministrů
- 1905–1914 Roger V. Konhefr, nar. Jindřichův Hradec
- 1914–1917 Marián J. Wilhelm, n. Domažlice
- 1917–1923 Jan Kapistrán A. Vyskočil, nar. Postoupky u Kroměříže
- 1923–1928 Basil V. Havelka, n. Nedabyle u Českých Budějovic, vystoupil z řádu
- 1928–1929 Josef J. Hopfinger, jako vikář
- 1929–1935 Josef J. Hopfinger, n. Těšovice u Prachatic
- 1935–1938 Jan Kapistrán A. Vyskočil
- 1938–1941 Jan Evangelista J. Urban, n. Praha
- 1941–1946 Klement F. Minařík, n. Všetuly u Holešova
- 1946–1949 Jan Kapistrán A. Vyskočil
- 1949 Ambrož J. Tobola, n. Staré Město, neplatná volba
- 1949–1956 Jan Kapistrán A. Vyskočil, † 9. 2. 1956
- 1956–1968 Metoděj F. Řezníček, jako vikář
- 1968–1970 Metoděj F. Řezníček, n. Jihlava, jmenován Gen. ministrem, † 14. 6. 1970
- 1970–1981 Aleš V. Zlámal, n. Bařice, zvolen Prov. definitoriem, potvrzen 2. 6. 1971 Prov. kap.
- 1981–1987 Innocenc F. Kubíček, n. Vídeň, zvolen 23. 5. 1981 Brno
- 1987–1991 František J. Marášek, n. Vlčnov, jmenován Gen. ministrem, † 18. 5. 1991
- 1991–2009 Jan Maria Vianney Dohnal, n. Hluk
- 2009–2017 Jeroným František Jurka, n. Brtnice
- 2017– Jakub František Sadílek, n. Praha[8]
Františkánské domy v české provincii v roce 2020
Místo | Adresa | Poznámka | ||
---|---|---|---|---|
1. | Brno | Vranovská 766/103, Brno-Husovice | brno@ofm.cz | Farnost Husovice |
2. | Liberec | Vrchlického 328/81, Liberec 14 – Ruprechtice | liberec@ofm.cz | |
3. | Moravská Třebová | Svitavská 6/5, Moravská Třebová | trebova@ofm.cz | |
4. | Plzeň | Komenského 1692/21, Plzeň – Lochotín | plzen@ofm.cz | Farnost Plzeň |
5. | Praha | Jungmannovo nám. 753/18, Praha 1 | praha@ofm.cz | Farnost P. Marie Sněžné |
6. | Uherské Hradiště | Mariánské náměstí 200, Uherské Hradiště | hradiste@ofm.cz | |
7. | Klášter v Hájku u Prahy | Červený Újezd, Unhošť | hajek@ofm.cz | neobsazeno |
Odkazy
Reference
- ↑ a b PAVLICOVÁ, Helena. Judaismus, křesťanství, islám. Olomouc: olomouc, 2003. S. 338.
- ↑ a b c d BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích, 3.díl/1.svazek, Žebravé řády. Praha: Libri, 2006. S. 227.
- ↑ Buben, str. 229
- ↑ a b Buben, str. 233
- ↑ a b Buben, str. 228
- ↑ LAWRENCE, Hung. Dějiny středověkého mnišství. Praha: Vyšehrad, 2001. S. 247.
- ↑ a b Lawrence, str. 248
- ↑ VALER, Dominik; MLÉČKA, Bernard. Schematismus Provincie bratří františkáků sv. Václava v České republice. Praha: Provincie bratří františkánů, 2020. 42 s. S. 6.
Literatura
- POLYKARP. Dějiny klášterů sv. Otce Františka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Krnov: Zahrádka sv. Františka, 1889. Dostupné online.
- BUBEN, Milan M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích III. díl, I. svazek. Praha: Libri, 2006.
- HUGH, Lawrence. Dějiny středověkého mnišství,, Brno: centrum pro studium demokracie a kultury. Praha: Vyšehrad, 2001.
- PAVLINCOVÁ, Helena. Judaismus, křesťanství, islám. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003.
Související články
- České kláštery menších bratří
- František z Assisi
- Žebravé řády
- Řád menších bratří konventuálů
- Spirituální františkáni
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Řád menších bratří na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Františkáni v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- www.ofm.cz – internetové stránky české františkánské rodiny
- Zasvěcení – Františkáni, Česká televize, i-vysílání, 28. 6. 2009 (video)
- FRANCISCAN AUTHORS, 13TH – 18TH CENTURY
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk