A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Nové Hrady | |
---|---|
novohradská radnice | |
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | město |
Pověřená obec | Nové Hrady |
Obec s rozšířenou působností | Trhové Sviny (správní obvod) |
Okres | České Budějovice |
Kraj | Jihočeský |
Historická země | Čechy (do r. 1920 též Dolní Rakousy) |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 48°47′23″ s. š., 14°46′42″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 2 542 (2023)[1] |
Rozloha | 79,75 km²[2] |
Nadmořská výška | 541 m n. m. |
PSČ | 373 33, 374 01 |
Počet domů | 746 (2021)[3] |
Počet částí obce | 8 |
Počet k. ú. | 9 |
Počet ZSJ | 12 |
Kontakt | |
Adresa městského úřadu | náměstí Republiky 46 373 33 Nové Hrady radnice@novehrady.cz |
Starosta | Mgr. Vladimír Hokr |
Oficiální web: www | |
Nové Hrady | |
Další údaje | |
Ocenění | Obec přátelská rodině |
Kód obce | 544868 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Nové Hrady (německy Gratzen) jsou město v okresu České Budějovice v Jihočeském kraji. Leží v Novohradském podhůří poblíž hranic s Rakouskem, asi třicet kilometrů jihovýchodně od Českých Budějovic a dvacet kilometrů jižně od Třeboně. S nadmořskou výškou 541 metrů jsou nejvýše položeným městem okresu České Budějovice. Ve městě a jeho částech žije přibližně 2 500[1] obyvatel.
Historie
Nové Hrady byly ve středověku významnou pohraniční pevností. V pramenech je doloženo slovanské hradiště, ve 13. století zde byl vybudován vrcholně středověký hrad (Gretzen) patřící rodu Vítkovců. V květnu 1422 byly Nové Hrady vypáleny a vypleněny husity.[4] Dne 14. srpna 1467 byly opět vypáleny a vypleněny, a to vojsky Zdeňka Konopišťského ze Šternberka, který stál v čele Jednoty zelenohorské – české katolické opozice proti českému králi Jiřímu z Poděbrad, jehož byl tehdy stoupencem majitel Nových Hradů Jan II. z Rožmberka.[5]
Po roce 1620 se Nové Hrady staly rezidenčním městem Buquoyů, kteří zde sídlili až do roku 1945, a to nejprve v přestavěném rožmberském domě na náměstí, přebudovaném na barokní rezidenci, později v nově vybudovaném raně klasicistním zámku na okraji historického centra města. V osadě Jakule bylo v roce 1796 zásluhou buquoyského nadlesního Vojtěcha Kastla zřízeno jedno z prvních lesnických učilišť v Čechách.[6]
V letech 1938 až 1945 byly Nové Hrady součástí Německa. Dne 8. května 1945 popravila jednotka SS tři občany města Nové Hrady německé národnosti za to, že strhávali nacistické symboly. V pozdějších měsících byli občané německé národnosti vysídleni. Po zřízení hraničního pásma byla v tomto pásmu velká část území obce; osady Jedlice, Mýtiny a Veveří zanikly. Přímo ve městě byla dvoje kasárna Pohraniční stráže, z toho jedna kasárna byla v klášteře servitů.[7] Koncem roku 1989 bylo pásmo překážek na česko-rakouské státní hranici odstraněno.
Přírodní poměry
- Národní přírodní rezervace Červené blato
- Národní přírodní památka Hojná Voda
- Přírodní park Novohradské hory
- Ptačí oblast Novohradské hory
- Přírodní památka Přesličkový rybník
- Přírodní památka Sokolí hnízdo a bažantnice
- Stropnice (evropsky významná lokalita)
- Terčino údolí (také Tereziino údolí) – národní přírodní památka vyhlášená 1992, státní přírodní rezervace již od roku 1949 na rozloze 139,29 ha. První úpravy volné krajiny v romantickém údolí řeky Stropnice se uskutečnily na popud Terezie Buquoyové, rozené Paarové v roce 1765. Podle nejstaršího dochovaného plánu z roku 1770 byl park zván Krásným údolím, ve kterém se postupně postavily Modrý dům, Václavovy lázně (Lázničky), Švýcarský dům, přestavěl Hamr, zřídil umělý vodopád a další krajinářské prvky. Po předání parku hraběnčině synovci Jiřímu byl park přejmenován na Tereziino údolí. Představuje mimořádný příklad rané krajinářské tvorby.
Obyvatelstvo
Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 1 731 | 1 805 | 1 887 | 1 825 | 1 692 | 1 562 | 1 449 | 870 | 1 287 | 1 531 | 1 828 | 2 104 | 2 085 | 2 000 | 1 887 |
Počet domů | 204 | 206 | 206 | 212 | 220 | 217 | 234 | 217 | 340 | 182 | 218 | 264 | 307 | 356 | 403 |
Městská správa
Příslušnost obce: v roce 1850 obec Nové Hrady v okrese Nové Hrady; 1869 obec v okrese České Budějovice; 1921 obec v okrese České Budějovice; 1931 obec Nové Hrady v okrese Kaplice; 1950 obec Nové Hrady v okrese Trhové Sviny; 1961 obec v okrese České Budějovice.
Části města
Město Nové Hrady se skládá z osmi částí na devíti katastrálních územích:
- Byňov (i název k. ú.), včetně Jakule
- Nakolice (i název k. ú.)
- Nové Hrady (i název k. ú., součástí je k. ú. a zaniklá vesnice Mýtiny)
- Obora (k. ú. Obora u Vyšného)
- Štiptoň (i název k. ú.)
- Údolí (k. ú. Údolí u Nových Hradů)
- Veveří (k. ú. Veveří u Nových Hradů)
- Vyšné (i název k. ú.)
Východní část území města (katastrální území Nakolice, Obora u Vyšného a Vyšné) byla k Československu připojena až 31. července 1920 jako součást tzv. Západního Vitorazska a v rámci Čech začleněna do soudního okresu Nové Hrady v politickém okrese Kaplice. Původně tato tři katastrální území náležela k Dolním Rakousům.
Městské symboly
Vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 28. listopadu 2000.[10]
Doprava
Železniční stanice Nové Hrady (na železniční trati České Budějovice – Gmünd) je v Byňově-Jakuli, ve vzdálenosti pět kilometrů od města.[11]
Nové Hrady leží na silnicích II/154 (Kaplice–Třeboň) a II/156 (České Budějovice – Nové Hrady). Vede odtud silnice do Českých Velenic, silnice na hraniční přechod Nové Hrady / Pyhrabruck a společná hraniční cesta Nové Hrady – Großdietmanns.
Pamětihodnosti
Kulturní krajina v okolí Nových Hradů byla v roce 1996 prohlášena krajinnou památkovou zónou Novohradsko. Historické jádro je městskou památkovou zónou.
- Hrad Nové Hrady
- Zámek Nové Hrady
- Buquoyská rezidence – na tomto místě stávalo nejdříve několik samostatných domů, které zde nechali postavit Rožmberkové. Jejich spojením a přeměnou v celý komplex vznikla v letech 1634–1635 podoba tzv. městského paláce. To vše na pokyn hraběnky Marie Magdalény z Biglia, která po příchodu do Nových Hradů roku 1626 odmítla obývat už nevyhovující hrad. Buquoyové v rezidenci sídlili až do počátku 19. století, kdy se přestěhovali do nově zbudovaného zámku. Poté byla rezidence využívána jako kanceláře hospodářského a stavebního úřadu panství a jako byty zaměstnanců. Po roce 1945 ji užíval lesní závod. Dnes slouží jako hotel a restaurace.
- Kostel svatého Petra a Pavla – farní, poprvé zmiňován v roce 1284. Tato raně gotická stavba byla spolu s městem zničena husity roku 1425 a vojskem Zdeňka ze Šternberka roku 1467. Nová stavba byla dokončena okolo roku 1590. Z této doby pochází švábská síťová klenba presbyteria, nejdokonalejší v jižních Čechách. Roku 1726 došlo k sesazení poškozené renesanční střechy a věže a nahrazení typickou barokní osmistěnnou cibulovou bání s lucernou.
- Klášter Božího Milosrdenství Rodiny Panny Marie – klášter servitů. Klášter servitů u kostela svatého Petra a Pavla, založil roku 1677 majitel panství hrabě F. Buquoy jako poděkování Panně Marii za uzdravení z těžkého zranění v bitvě s Turky. Po roce 1990 obnoven především díky darům z Rakouska.
- Radnice – renesanční radnice v severozápadním rohu náměstí Republiky. Poprvé připomínána 1593 jako obecní dům. Její renesanční původ prozrazují křížové hřebínkové klenby v přízemí. Radnice byla spojena s městským pivovarem v zadním traktu budovy, který byl po požáru v roce 1906 předělán na hospodu, později na sýrárnu. Roku 1749 byla radnice přestavěna do barokní podoby a o téměř sto let později je datován dřevěný strop v místnostech a věžička s hodinami a zvonem. Fasáda v průčelí je vyzdobena znaky města a rodu Buquoyů.
- Kovárna – poprvé připomínána roku 1719, kdy ji vlastnil kovář Ferdinand Grössinger a je pravděpodobné, že byla postavena právě v této době. Celý objekt se skládá z obytné části, chléva, stodoly a vlastní kovářské dílny. Kovářská živnost tu byla provozována po téměř 200 let. Poté objekt sloužil k bydlení. V roce 2000 odkoupilo bývalou kovárnu město a zrekonstruovalo ji podle dochovaných záznamů. V objektu je možno vidět plně funkční historickou kovárnu, sbírku kovářského nářadí i tradiční výrobky.
- Městské opevnění
- Barokní lékárna
- Buquoyská hrobka
- Koželužna
- Novohradské muzeum[12]
- Zevlův mlýn – první zmínka o nynějším Zevlově mlýně pochází z Novohradského urbáře z roku 1390.[13] Součástí výstavy je plně funkční mlýnice a historické traktory.
Osobnosti
- Alois Kreidl (1864–1928), fyziolog
- Johann von Oppolzer (1808–1871), lékař, vysokoškolský profesor
- Robert Polák (1866–1926), operní pěvec-basista a režisér opery Národního divadla
- Karel Průcha (1818–1883), katolický kněz a biskup
- Hellmuth Straka (1922–1987), antropolog, speleolog a archeolog
- Antonín Šimek (1887–1942), chemik, pedagog a odbojář
- Anton Teichl (1837–1913), archivář a historik
Galerie
-
Nové Hrady od západu
-
Sportovní hala
-
Hřiště
-
Zevlův mlýn
Odkazy
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online.
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online.
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
- ↑ TOMEK, Václav Vladivoj. Jan Žižka. Praha: , 1993. ISBN 80-900875-7-4. S. 142.
- ↑ PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Díl IV. Praha: , 2017. ISBN 978-80-7451-576-7. S. 462.
- ↑ KROUPA, Stanislav. Zázraky před jižní hranicí : pohled z Novohradských hor do měst a vesnic v jižní části roviny třeboňské. České Budějovice: Veduta, 2005. ISBN 80-86829-12-X. S. 137. Dále jen Kroupa (2005).
- ↑ Kroupa (2005), s. 138–144.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 . Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 . Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data . . Dostupné online.
- ↑ Udělené symboly – Nové Hrady . 2000-11-28 . Dostupné online.
- ↑ Jak k nám. www.kicnovehrady.cz . cit. 2019-11-21. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-11.
- ↑ Muzeum Nových Hradů, Novohradska a Novohradských hor. www.novohradskemuzeum.cz online. cit. 2023-03-28. Dostupné online.
- ↑ Zevlův Mlýn: Historie. zevluvmlyn.cz online. cit. 2022-05-27. Dostupné online.
Literaturaeditovat | editovat zdroj
- HOKR, Vladimír. Příběhy novohradských domů. Nové Hrady: Novohradská občanská společnost, 2007. 128 s. ISBN 978-80-85033-75-5.
Související článkyeditovat | editovat zdroj
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Nové Hrady na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Hrady v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Nové Hrady ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
- Oficiální stránky
- Nové Hrady v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk