Miroslav Horníček
Miroslav Horníček
Rodné jméno	Miroslav Antonín Horníček
Narození	10. listopadu 1918 Plzeň Československo Československo
Úmrtí	15. února 2003 (ve věku 84 let) Liberec Česko Česko
Místo pohřbení	Kytlice
Děti	Jan Horníček
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miroslav Horníček (10. listopadu 1918 Plzeň^[1] – 15. února 2003 Liberec) byl český herec, spisovatel, dramatik, režisér, výtvarník, fotograf, glosátor a divadelní teoretik. Jeho strýcem byl herec Emil Bolek.^[2]

Životopis

Začátky

Narodil se v Karlově ulici čp. 36, do rodiny úředníka Bedřicha Horníčka (* 19. května 1888) a Marie, rozené Lindauerové (* 7. září 1889). Rodiče byli oddáni 22. listopadu 1917.

K divadlu se dostal na plzeňské reálce na Mikulášském náměstí, kde chodil do ochotnického spolku a se spolužáky založil Studentský avantgardní kolektiv. Po vystudování gymnázia byl krátce zaměstnán jako technická síla ve Škodovce. Posléze se stal úředníkem v plzeňské Městské nemocnici. V roce 1941 přijal angažmá v Městském divadle v Plzni, brzy po válce odešel do Prahy. Nejprve hrál v Divadle Větrník, o rok později nastoupil k bratrům Oldřichu a Lubomíru Lipským do Divadla satiry. Poté hrál šest let na scéně Národního divadla. Dne 8. března 1948 se v Praze oženil s Alžbětou, rozenou Šumberovou (11. září 1924 Liptovský Mikuláš – 7. září 1999 Liberec).

V roce 1955 se stal partnerem Jana Wericha v Divadle ABC (Jiří Voskovec po roce 1948 emigroval do Spojených států amerických). S Werichem hrál šest let, například ve hrách Těžká Barbora nebo Husaři.

Po Werichově odchodu roku 1961 vytvořil podobnou dvojici s Milošem Kopeckým. Nehráli však spolu dlouho. Už v roce 1962 se stal na dva roky členem Hudebního divadla v Karlíně a záhy i Divadla Semafor, kde účinkoval například ve hře Člověk z půdy. Působil i v Městských divadlech pražských, velmi známé a značně populární byly jeho Hovory přes rampu, kde přímo z divadelní rampy odpovídal na živé dotazy diváků kladené z hlediště a tak neformálně besedoval s publikem.

Hrál také ve filmech. Ztvárnil hlavní role ve filmech Táto, sežeň štěně! a Kam čert nemůže a v televizním seriálu Byli jednou dva písaři, dále několik vedlejších rolí v mnoha dalších filmech, z nichž nejznámější je role Krásného prince ve filmové pohádce Byl jednou jeden král. V roce 1965 si zahrál v komediálním snímku z produkce východoněmecké Defy Bez pasu v cizích postelích. Známé je také jeho působení v roli moderátora filmového zpravodajství z Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.

V roce 1966 byl zvolen králem Pražského a Plzeňského Majálesu. V roce 1968 byl jmenován zasloužilým umělcem.

Montreal a Kinoautomat

V roce 1967 se účastnil avantgardního projektu Kinoautomat autorů Radúze Činčery, scenáristy Pavla Juráčka a režisérů Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka na světové výstavě EXPO 67 v Montrealu. Horníček působil v roli průvodce filmovým představením, které se v určitých dramatických momentech větvilo. Samo publikum rozhodovalo, jak bude děj pokračovat. Zajímavostí je, že on sám neuměl vůbec anglicky. Text měl foneticky odposlouchaný a naučený. Tehdejší novinka vzbudila značný ohlas a po celou dobu výstavy byla představení beznadějně vyprodaná, jednalo se o první případ tzv. interaktivního filmu na světě.

Z tohoto pobytu vytěžil knihu fejetonů Javorové listy, uveřejňovaných původně v Literárních novinách.

Hovory H

Po návratu z Montrealu se společně s režisérem Vladimírem Svitáčkem pustili do televizního projektu, který mu přinesl obrovskou popularitu. Scéna byla jednoduchá. Uprostřed publika byl stolek, u kterého seděl nad lahví červeného vína Horníček se svým hostem. Promlouval s takovými osobnostmi, jako byli mj. Jan Werich, Jan Pivec, Jiří Sovák, Július Satinský a Milan Lasica. Do svých rozhovorů vkládal inteligentní humor, který oslovuje mnohé diváky i dnes. V roce 2004 vyšla v reedici kniha Hovory H. Pořad se vysílal v letech 1969–1971, celkem bylo natočeno 28 dílů, ale televize odvysílala pouze 25, s nástupem normalizace byl však zrušen. Dochovaly se z něj vzácné televizní záznamy, pořad vyšel i na gramofonových deskách firmy Supraphon, později i na CD. Roku 1990 bylo natočeno ještě sedmnáct dílů pořadu, ale s pozměněným názvem Hovory H ještě po dvaceti letech.^[3]

Trojhlas

V době tzv. přestavby (1984 - 1985) vytvořili spolu s Vladimírem Preclíkem a Iljou Hurníkem několikadílný televizní seriál Československé televize formou kulatého stolu a diskuzního pořadu, nazvaný "Trojhlas", který vedl rovněž k vydání stejnojmenné knihy (1986).

Byli jednou dva písaři

Jeho dalším velkým televizním projektem byl desetidílný seriál Byli jednou dva písaři, dokončený v roce 1972. Na jeho tvorbě se sešla tehdejší umělecká elita. Režisér Divadla Semafor Ján Roháč, scenárista Jaroslav Dietl a herci v čele s dvojicí Sovák, Horníček. Dílem prostupuje jemný humor, nadhled a pohoda.

Seriál měl však pro něj tragický dopad. V půli natáčení, přímo v jeho dějišti, tragicky zemřel jeho jediný syn Jan (1950–1972),^[4] student dokumentaristiky na pražské FAMU, kterého si pozval na natáčení. Seriál byl přesto dokončen a na výsledku díla to nebylo znát.

Filmografie

Film

• 1964 Táto, sežeň štěně! – role: redaktor Hlavsa, tatínek

Televize

• 1972 Věra – nevěra (TV filmová komedie) – role: Karel Bartůněk, scénář napsal Jiří Sovák spolu s Miroslavem Horníčkem

Horníček jako spisovatel

Jako prvotina mu vyšla kniha Dobře utajené housle, potom již zmíněné Javorové listy. V sedmdesátých letech vyšly jeho knihy Hovory, Listy z Provence (vyjadřuje lásku k Francii), Jablko je vinno a Chvála pohybu. V dalších letech i Julius a Albert, Klaunovy rozpravy, Hovory s Janem Werichem, Chvalozpěvy, Saze na hrušce a povídky Pětatřicet skvělých průvanů nebo S paní ve spaní. Některé z těchto knih vyšly i ve zvukové formě, jednalo se o autorská čtení či autorské dramatizace zaznamenané na gramofonových deskách firmy Supraphon.

Napsal také řadu divadelních her, například: Tvrďák aneb Albert, Julius a tma, Rozhodně nesprávné okno, Dva muži v šachu, Tři Alberti a slečna Matylda, Můj strýček kauboj aneb Rodeo, Slaměný klobouk, Setkání s Veronikou, Muž jménem Juan.

Výtvarník a duchovní otec

Stal se autorem mnoha surrealistických koláží. Poslední výstava za života byla Dobře utajené koláže v Praze roku 2002.

Byl také duchovním otcem mnoha kulturních událostí a počinů. Spolupracoval s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem (které dokonce seznámil) i v „předsemaforské“ době (například představení Člověk z půdy). Další partneři: Miloš Kopecký (Tvrďák – spoluautoři i protagonisté), Tomáš Sláma, Igor Šebo, Pavel Bobek, Pavel Dostál (napsali spolu divadelní hru Dva na smetišti). Spolupracoval též s folkovou skupinou Český skiffle pana Jiřího Traxlera, objevil se i na LP desce firmy Supraphon Staropražské hrací strojky. Supraphon vydával také jeho interpretace textů jiných autorů – např. Jerome Klapka Jerome Tři muži ve člunu nebo Ota Pavel Smrt krásných srnců.

V Praze bydlel na Vinohradech v Hradešínské ulici č. 1891/70. Zemřel v Liberci a je pochován v Kytlicích u Nového Boru.^[5]

Horníček a západní Čechy

Od 10. listopadu 1998 se stal Čestným občanem města Plzně.

V Plzni v budově kulturního domu Inwest (původně Dům kultury ROH) bylo na jeho počest od roku 2000 pojmenováno Horníčkovo divadlo. Byla zde 10. listopadu 2003 odhalena pamětní deska. Kulturní dům Inwest byl i s divadlem v roce 2012 zbourán.

Jezdil také do Mariánských Lázní za svými přáteli a pobýval zde v hotelu Svoboda. Napsal také Vyznání Mariánským Lázním v červnu a červnu v Mariánských Lázních a v roce 1986 při příležitosti slavnostního otevření Zpívající fontány vytvořil podobný dopis pro ni.

Ocenění

• Medaile Za zásluhy , II. stupně (2000)

Knihy

Soupis viz katalog NKC Národní knihovny ČR^[6]

• A co ženy, pane dvorní rado?: Rozhovor J. P. Eckermanna s J. W. Goethem mimo pozemský čas o ženách času pozemského (divadelní hra) Praha, Dilia, 1987
• Dobrý den, socho! Praha, Orbis, 1977
• Dobře utajené housle Praha, Motto, 1965, další vydání až do – 2003
• Dva muži v šachu: Odehrává se někde v Itálii, někdy v osmnáctém století (divadelní hra) Praha, Dilia, 1974
• Hovory: (1968-1969) Praha, Motto, 1998
• Hovory s Janem Werichem Praha, Panorama, 1991
• Humor a koláže Žďár nad Sázavou, Impreso Plus, 1995
• Chvála pohybu Praha, Motto, 2003
• Chvalozpěvy Praha, Brána Euromedia Group – Knižní klub, 2001
• Chvilky s Itálií (společně s Pavlem Koppem) Praha, Panorama, 1988, 2002
• Jablko je vinno Praha, Motto, 1979, 1997
• Jak hledat slunce Praha, Panorama, 1980
• Javorové listy Praha, Olympia, 1968
• Jeden den pouhý jen Praha, Spolek českých bibliofilů, 2000
• Julius a Albert Praha, Československý spisovatel, 1989
• Klaunovy rozpravy: úvahy, fejetony, rozhovory, ankety z let 1956–1986 Praha, Odeon, 1989
• Koláže a hry Praha, Uměleckoprůmyslové muzeum, 1990
• Letostroj pana Maxmiliána Praha, Albatros, 1972
• Listy z Provence Praha, Československý spisovatel, 1971, 2000
• Louka pro dva Praha, Dilia, 1984
• Malá noční inventura (divadelní hra) Praha, Dilia, 1977
• Miloslav Stibor Ostrava, Profil, 1990
• Můj strýček kauboj aneb Rodeo (divadelní hra) Praha, Dilia, 1977
• Muž jménem Juan (divadelní hra) Praha, Dilia, 1993
• Neberme se příliš vážně Žďár nad Sázavou, Impreso Plus, 2002
• Pětatřicet skvělých průvanů: (povídky) Praha, Akropolis, 1998, 2001
• Pohlednice z Benátek Praha, Olympia, 1971
• Poznámky o divadle Praha, Melantrich, 1990
• Rozhodně nesprávné okno (divadelní hra) Praha, Dilia, 1970
• S paní ve spaní: (povídky) Praha, Akropolis, 1999
• Saze na hrušce: vzpomínky nejen na dětství Plzeň, Nava, 1996
• Setkání s Veronikou: Komedie (divadelní hra) Praha, Dilia, 1980
• Slaměný klobouk: volně zpracovaný na motivy komedie Eugéna Labiche (divadelní hra) Praha, Dilia, 1979
• Strašidla Praha, Albatros, 1971
• Trojhlas / Miroslav Horníček, Ilja Hurník, Vladimír Preclík Praha, Melantrich, 1986
• Vyznání: Mariánským lázním v červnu a červnu v Mariánských lázních Praha, Československý spisovatel, 1975
• Zpověď na konci cesty Praha, Formát, 2000

Diskografie – výběr

Gramofonové desky

s Janem Werichem

• LP Předscény Werich & Horníček – (2 LP) – Supraphon 1990

se skupinou Český skiffle

• LP Dobře utajené housle – (2 LP) – Supraphon 1972
• LP Kantor Barnabáš a žáci darebáci – Supraphon 1973
• LP Listy z Provence – Supraphon 1974

ostatní

• LP Hovory H – (s Milanem Lasicou a Júliem Satinským) – Supraphon 1970
• LP Staropražské hrací strojky – Supraphon 1974
• LP Zavěste, prosím, volá Semafor – (jako telefonický host Miloslava Šimka) – Supraphon 1974
• LP Jablko je vinno – (autorské dramatizace s Libuší Švormovou) – Supraphon 1977
• LP Chvála pohybu – Supraphon 1978
• LP Je libo dát si víno – Supraphon 1979 (společně s Jiřím Sovákem a Vladimírem Menšíkem a Brněnským rozhlasovým souborem lidových nástrojů)
• LP Obraťte ! Na druhé straně jsem já Miroslav Horníček – Supraphon 1979 (společně s Milošem Kopeckým)
• LP Malá noční rozprava – Supraphon 1986
• LP Herecké historky z hovorů H – Supraphon 1990

Rozhlasové nahrávky

Český rozhlas připravil řadu nahrávek z Horníčkovy tvorby a u příležitosti 100. výročí jeho narození mu plzeňské regionální studio věnovalo cyklus Čtení na léto 2018.^[7]

Odkazy

Reference

Literaturaeditovat | editovat zdroj

• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 1, 2, 23, 77, 138, 177, 208, 266, 276, 306, 353, 418, 425, 427, 517, 520, 536.
• FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 426–427.
• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 301. 
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 238–239. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 501–502. 

Související článkyeditovat | editovat zdroj

• Kytlice

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Miroslav Horníček na Wikimedia Commons
• Osoba Miroslav Horníček ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miroslav Horníček
• Miroslav Horníček v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Miroslav Horníček v databázi Archivu Národního divadla
• Miroslav Horníček v archivu Národního divadla Brno
• Miroslav Horníček v Česko-Slovenské filmové databázi
• Miroslav Horníček ve Filmové databázi
• Miroslav Horníček na Kinoboxu
• Miroslav Horníček v Internet Movie Database (anglicky)
• Miroslav Horníček na Dabingforum.cz
• Miroslav Horníček Archivováno 5. 7. 2020 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
• Miroslav Horníček ve Slovníku české literatury po roce 1945
• Miroslav Horníček v cyklu České televize Příběhy slavných
• Štěstí je schopnost být šťasten Pořad Českého rozhlasu Plus, obsahuje některé méně známé informace ze života Miroslava Horníčka a unikátní záznamy jeho pořadů z roku 1948 nebo 1968.