Mary Westmacott - Biblioteka.sk

Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím


Panta Rhei Doprava Zadarmo
...
...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Mary Westmacott
 ...
Agatha Christie
Rodné jménoAgatha Mary Clarissa Miller
Narození15. září 1890
Torquay, Devon
Spojené království Anglie
Úmrtí12. ledna 1976 (ve věku 85 let)
Winterbrook House, Wallingford, Oxfordshire
Anglie Anglie
Místo pohřbeníKostel sv. Marie, Cholsey, Oxfordshire, England
PseudonymMary Westmacott
Povolánívšeobecná sestra, spisovatelka, romanopiskyně, scenáristka, dramaturgyně, prozaička, autorka autobiografie, básnířka, dramatička a autorka detektivek
Alma matersoukromé vzdělání
Žánrkriminální román, dobrodružný román, autobiografie a detektivka
Tématakriminální román, detektivní literatura, literární tvorba a literární činnost
Významná dílaVražda Rogera Ackroyda
Sittafordská záhada
Dům na úskalí
Smrt lorda Edgwarea
Vražda v Orient-expresu
… více na Wikidatech
OceněníThe Grand Master (1955)
komandér Řádu britského impéria (1956)
Dáma komandér Řádu britského impéria (1971)
Cena Anthony (2000)
společník Královské literární společnosti
Manžel(ka)Archie Christie (1914–1928)
Max Mallowan (1930–1976)
DětiRosalind Hicks
RodičeFrederick Alvah Miller[1][2] a Clarisa Margaret Boehmer[1]
PříbuzníMargaret Frary Miller a Louis Miller (sourozenci)
Mathew Prichard[1] (vnuk)
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Agatha Mary Clarissa lady Mallowanová, rozená Millerová, obvykle známá jako Agatha Christie (někdy i přechýleně Christieová, 15. září 1890, Spojené království12. ledna 1976. Spojené království), občas používající pseudonym Mary Westmacott, byla anglická spisovatelka, autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů. Je označována za nejvlivnější autorku detektivní literatury ve 20. století,[3] někdy také za nejznámější spisovatelku všech dob, popřípadě dokonce nejznámějšího spisovatele vůbec.[4]

Jako autorka byla Agatha Christie neobyčejně produktivní a publikovala 78 detektivních románů, přibližně 150 povídek, 6 „běžných“ románů a 19 divadelních her. Její díla byla přeložena do více než stovky jazyků a prodalo se více než dvě miliardy výtisků.[4] V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare,[5] podle jiných odhadů Shakespeara dokonce překonává.[4]

K autorčiným nejpopulárnějším dílům, které přetvořily žánr a překvapují stále další generace čtenářů svými neočekávanými zvraty, patří především Vražda Rogera Ackroyda, Vražda v Orient expresu, Smrt na Nilu a Vraždy podle abecedy. Román A pak nezbyl žádný (Deset malých černoušků) patří mezi nejprodávanější romány v historii a hra Past na myši drží rekord nejdéle hraného představení.[6] Do obecného kulturního povědomí vstoupily také její literární postavy, především pak dva vyšetřovatelé – Hercule Poirot a slečna Marplová. Díla Agathy Christie si získala popularitu nejen díky svým komplikovaným zápletkám a složitým zločinům, ale také důrazem na psychologii postav a na úvahy nad různorodými motivacemi lidí ve světě, bez ohledu na věk, gender či společenské postavení. Její texty jsou často označovány za nadčasové, jen málo dotčené dobovými kulturními stereotypy a předsudky, a proto přístupné i moderním čtenářům.[7]

Jednou z příčin neutuchající popularity jsou také četné filmové a seriálové adaptace autorčiných děl, především pak filmové zpracování poirotovských příběhů s Peterem Ustinovem z 80. let, seriálová adaptace s Davidem Suchetem vysílaná v letech 1989–2013 či vysokorozpočtová a komerčně úspěšná zpracování Kennetha Branagha; oblíbené jsou také adaptace příběhů slečny Marplové, od čtyř filmů v podání Margaret Rutherfordové v 70. letech, přes zpracování s Joan Hicksonovou na přelomu 80. a 90. let až po nejmladší seriál s Geraldine McEwanovou a později Julií McKenzie v hlavní roli.[8]

Životopis

Narodila se v typické viktoriánské rodině, a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů. Roku 1906 odjela do Paříže studovat hudbu a zdokonalit se ve francouzštině. Zde zjistila, že má talent na zpěv a klavír, pro ostýchavost před publikem a nedostatečně silný hlas však od kariéry pěvkyně upustila.

Dne 24. prosince 1914 se provdala za důstojníka Archibalda Christieho. V průběhu první světové války A. Christie pracovala jako dobrovolná sestra a lékárnice v Ashfieldu. Zkušeností získaných během těchto let při práci s léky, často i s jedy, využila později při psaní detektivek. Roku 1919 se jí narodila dcera Rosalind.

Roku 1926 se po smrti své matky a kvůli manželské krizi nervově zhroutila. V té době došlo k jejímu slavnému zmizení. Po dobu jedenácti dnů byla nezvěstná a ani po jejím nalezení v hotelu v Harrogate se tento incident nikdy plně nevyjasnil. Na motivy autorčina zmizení vznikl i film Agatha (1979) v hlavní roli s Vanesou Redgraveovou, Dustinem Hoffmanem a Timothy Daltonem.

Roku 1928 bylo její manželství s Archibaldem Christie rozvedeno, nicméně jako již zavedená autorka (první kniha Záhada na zámku Styles jí vyšla v Británii roku 1921, v USA knižně a v Británii na pokračování již roku 1920)[9] netrpěla finančními problémy.

Roku 1928 se vydala do Bagdádu a mimo jiné navštívila i slavné archeologické vykopávky v Uru, kde se seznámila s archeologem sirem Leonardem Woolleym a jeho ženou Catherine. Při opětovné návštěvě Uru v roce 1930 poznala i asistenta Wooleyho a svého druhého manžela Maxe Mallowana.

Během první i druhé světové války A. Christie pracovala jako dobrovolnice ve výdejně léků.

V roce 1956 byla jmenována C.B.E. (Velitel britského impéria) a roku 1971 jí královna Alžběta II. udělila titul „dáma britského impéria“, z nějž vyplývalo právo na titul dáma. Díky tomu, že byl její druhý manžel Max roku 1968 pasován na rytíře, a tak se stal sirem, mohla užívat titul lady.[10]

Odkaz

Během života autorky bylo jejímu dílu, i přes jeho značnou popularitu, věnováno jen málo pozornosti ze strany literární vědy. Sama Agatha Christie vnímala jako případné jen úvahy nad tím, jak její práce naplňují svou hlavní funkci, tedy pobavení čtenáře; i proto byla zaražená, když se v roce 1967 objevilo první akademické zhodnocení její tvorby, které vydal americký literární kritik Gordon Ramsey. Po autorčině smrti se nicméně začaly objevovat další a další publikace zabývající se její tvorbou z teoretického hlediska, na přelomu 70. a 80. let vydali své texty H. R. F. Keating, Robert Barnard a Charles Osborne. I přes původní neochotu zabývat se detektivkou jakožto „nízkým“ žánrem byli badatelé zaujati vlivem Agathy Christie na přetváření a formování žánru a její schopností oslovit čtenáře bez ohledu na generaci, společenskou třídu a vzdělání.[11]

Dílo

Agatha Christie je světově nejznámější spisovatelka detektivních příběhů a také nejlépe prodávaným autorem svého žánru. Jejích knih se prodalo již přes 2 miliardy výtisků v angličtině a 1 miliarda v dalších minimálně 103 jazykových mutacích.[4] Často patří k nejprodávanějším autorům také v zemích mimo anglicky mluvící svět – ve Francii například v prodejnosti překonává i Émila Zolu, nejprodávanějšího domácího autora.[12]

Christie publikovala 84 románů (z toho 78 detektivních a 6 společenských či psychologických románů), přibližně 150 povídek a 19 divadelních her.[4] V některých dílech porušovala nepsaná pravidla o stavbě detektivního románu – Vražda Rogera Ackroyda, díky které získala již v roce 1926 značný věhlas, je známá svým překvapivým, provokativním rozuzlením. Na rozdíl od detektivních příběhů doylovského typu jsou však v textech Agathy Christie na závěr čtenáři předložena všechna fakta, z nichž bylo možné odvodit, kdo vraždu spáchal. Indicie jsou přitom „ukryty všem na očích“, a přestože forenzní analýza (otisky prstů, balistika) může být rovněž přítomna, obvykle funguje jen jako prostředek pro zúžení okruhu podezřelých, nikoliv jako hlavní důkaz.[13] Příběhy nicméně nelze označit za čistě mechanické sbírání indicií. Roli někdy hraje také intuice nebo analogie naznačená odkazem k jinému literárnímu dílu. V pozdním románu Viděla jsem vraždu je například zločin odhalen pomocí analogie s tradičním křesťanským příběhem o zlu, nikoliv racionální dedukcí, která pak slouží pouze k potvrzení nastolených předpokladů.[14]

Agatha Christie se prosadila rovněž jako autorka dramat. Její divadelní hra Past na myši drží rekord vůbec nejdéle hrané divadelní hry. V londýnském Ambassadors Theatre proběhla premiéra 25. listopadu 1952. Odtud se roku 1974 přesunula do nedalekého St. Martins Theatre, kde se stále hraje. V listopadu 2012, kdy hra slavila 60 let od londýnské premiéry, měla za sebou již 25 000. představení.[15] Představení byla dočasně přerušena pouze v roce 2020 v souvislosti s pandemií covidu-19. Návštěva této hry je pro mnohé návštěvníky „přechodovým rituálem“.[16]

Postavy

Základní rozvržení postav poirotovských příběhů na počátku autorčiny tvorby je zřetelně inspirováno Arthurem Conanem Doylem – charakteristická je ústřední trojice, k níž patří výstřední detektiv (Hercule Poirot, Sherlock Holmes), nepříliš bystrý pomocník (kapitán Hastings, doktor Watson) a tápající policejní vyšetřovatel (inspektor Japp, inspektor Lestrade). Sama autorka se v této oblasti k Doylově odkazu hlásila. Do žánru nicméně vnesla koncept indicií, které jsou čtenáři představovány a ze kterých posléze detektiv vyvodí řešení, aniž by se uchyloval k jiným, čtenáři nedostupným informacím; Doyle a jeho pokračovatelé naproti tomu nechají detektiva přijít s nečekaným, fantastickým řešením a teprve poté následuje jeho racionalizace. Představa, že Christie převzala rovněž způsob práce s indiciemi od Doyla (a že je tedy jeho naprostou epigonkou) je mylná. Z nemalé části patrně vychází ze zjednodušujícího zhodnocení, které v jedné ze svých knih v roce 1985 uveřejnil spisovatel Julian Symons, nástupce Christie v čele britského Klubu detektivů.[17]

Z jejích literárních detektivů je nejslavnější Hercule Poirot. Původem belgický detektiv se poprvé objevil v Záhadě na zámku Styles, prvním autorčině vydaném díle. Je představen jako postarší, úspěšný vyšetřovatel, jejž si anglická policie značně váží. O jeho osobním životě se až na zálibu v pohodlí, belgickém původu a katolickém vyznání čtenář příliš nedozví. Je popisován jako okouzlující a vždy velmi zdvořilý muž, který ovšem někdy působí trochu komicky. Tato kombinace z Poirota rychle učinila nejoblíbenější postavu čtenářů.[18] Sama Christie však záhy začala být detektivem frustrována a již ve 30. letech litovala, že vytvořila „takové odpudivé, bombastické, únavné stvořeníčko“. Své pocity nicméně dokázala potlačit a Poirota do svých románů obsazovala až do konce života, ačkoli v pozdějších románech někdy vystupuje jen okrajově.[19]

Velmi populární je také slečna Marplová, která se objevila nejprve v povídce „Úterní klub“ (1928), později, počínaje Vraždou na faře (1930), se však stala vyšetřovatelkou v detektivních románech. Podobně jako Poirot je slečna Marplová postavou, kterou ostatní snadno podceňují. Inteligentní a moudrá, avšak někdy zmateně se vyjadřující stará panna žije ve smyšlené typicky anglické vesničce St. Mary Mead a často se zaobírá pozorováním každodenního života, nikoliv pouze zločinem. Spisovatelka v bystré stařence nalezla „spřízněnou duši“ a ráda vymýšlela její pronikavé postřehy týkající se vztahů ve společnosti.[20]

Dalšími postavami jsou například manželé Tommy a Pentlička Beresfordovi nebo statistický úředník na penzi Parker Pyne. Z linie vyšetřovatelů se poněkud vymyká tajemný Harley Quin, který reprezentuje harlekýnovskou postavu nadpřirozené spravedlnosti – přestože je však nadán vyšším poznáním než běžní smrtelníci, nezasahuje do vyšetřování přímo, pouze umožňuje panu Satterthwaitovi, aby své snahy po dosažení spravedlnosti dovedl do úspěšného konce.[21]

Prostředí

Detektivní příběhy Agathy Christie jsou obvykle zasazeny do prostředí více či méně uzavřené společnosti – na palubu vlaku, lodě či letadla, na izolovaný ostrov, ale nejtypičtěji do venkovského sídla. Domy jsou v autorčině tvorbě dominantní lokací především ve 20., 40. a 50. letech. Toto prostředí přitom využívá oblíbené a dobře zavedené „gotické“ a romantické imaginace, která hraje významnou roli v anglické literatuře. Již od vydání románu Měsíční kámen (1868) od Wilkieho Collinse, někdy považovaného za první detektivní román, byl venkovský dům – se svým služebnictvem, rodinou a hosty, početnými místnostmi a tajnými chodbami – stabilní rekvizitou detektivních příběhů. V kontextu rozvíjejícího se literárního modernismu využívala Christie také další motivy a problémy spojené s tímto prostředím – tlak starostí o domácnost, společenská očekávání, a především rodinná dramata. Sama autorka vlastnila několik domů, přičemž některé z nich využila jako kulisy pro příběhy (nejtypičtěji patrně Greenway House v Dartmooru, jenž je ústředním místem románů Pět malých prasátek a Hra na vraždu).[22]

Práci v lékárně zužitkovala Christie jako zdroj svých znalostí o jedech. V tomto ohledu zapadá mezi ostatní „královny zločinu“ zlaté detektivní éry – také v knihách Dorothy L Sayersové, Ngaio Marshové a Margery Allinghamové hraje jed často ústřední roli, přičemž u těchto autorek je použit jako prostředek vraždy přibližně ve třetině prací. U Christie však otravy bývají ještě četnější – statistiky ukazují, že zmínka o jedech se objevuje ve dvou třetinách jejích knih a že přibližně 40 % zavražděných postav v jejích textech sejde ze světa právě tímto způsobem.[23] K jedům užitým v jejích příbězích patří například kyanid, arsenik, chloral, strychnin, kokain, thallium nebo nikotin.[24]

Bibliografie

Knihy

Uvedena jsou data prvního knižního vydání, některé z textů byly však již předtím vydány na pokračování časopisecky, někdy ve zkrácené podobě.

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Mary%20Westmacott
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.






Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk


Název Původní název Poprvé publikováno[25][26] Česky Vyšetřovatel Poznámka
Záhada na zámku Styles The Mysterious Affair at Styles říjen 1920 1929 Hercule Poirot, inspektor Japp román, též Záhadná událost ve Stylesu
Tajemný protivník The Secret Adversary leden 1922 1928 Tommy a Pentlička román, též Tajemný odpůrce
Vražda na golfovém hřišti The Murder on the Links březen 1923 1932 Hercule Poirot román, též Pozvánka pro Hercula Poirota
Poirotova pátrání Poirot Investigates březen 1924 1929 Hercule Poirot sbírka povídek
Muž v hnědém obleku The Man in the Brown Suit 22. srpen 1924 1927 plukovník Race román
Tajemství Chimneys The Secret of Chimneys červen 1925 2006 policista Battle, Eileen Brentová román
Vražda Rogera Ackroyda The Murder of Roger Ackroyd červen 1926 1930 Hercule Poirot román, též Vražda milionáře Ackroyda
Velká čtyřka The Big Four 27. ledna 1927 2001 Hercule Poirot, inspektor Japp román
Záhada Modrého vlaku The Mystery of the Blue Train 29. března 1928 1999 Hercule Poirot román
Záhada sedmi ciferníků The Seven Dials Mystery 24. ledna 1929 1939 Eileen Brentová román
Zločiny pro dva Partners in Crime 1929 2002 Tommy a Pentlička sbírka povídek
Záhadný pan Quin The Mysterious Mr. Quin duben 1930 2008 Harley Quin, pan Satterthwaite sbírka povídek
Obrův chléb Giant's Bread duben 1930 2023 není detektivní pseudonym Mary Westmacott, román
Vražda na faře The Murder at the Vicarage říjen 1930 1991 slečna Marplová román
Sittafordská záhada The Sittaford Mystery léto 1931 1971 Emily Trefusisová román, též The Murder at Hazelmoor
Dům na úskalí Peril at End House únor 1932 1932 Hercule Poirot, inspektor Japp román
Třináct záhad The Thirteen Problems červen 1932 2010 slečna Marplová sbírka povídek
Lord Edgware umírá Lord Edgware Dies březen 1933 1993 Hercule Poirot, inspektor Japp román, též Smrt Lorda Edgwarea
Smrtonoš The Hound of Death and Other Stories říjen 1933 2010 sbírka povídek, nadpřirozeno
Vražda v Orient expresu Murder on the Orient Express 1. ledna 1934 1935 Hercule Poirot román, též Vražda ve vlaku Orient-Expres, Murder in the Calais Coach
Nedokončený portrét Unfinished Portrait březen 1934 2019 není detektivní pseudonym Mary Westmacott, román
Parker Pyne zasahuje Parker Pyne Investigates červen 1934 2004 Parker Pyne sbírka povídek
Záhadné zmizení lorda Listerdalea The Listerdale Mystery červen 1934 2005 sbírka povídek
Proč nepožádali Evanse? Why Didn't They Ask Evans? září 1934 2000 román, též The Boomerang Clue
Tragédie o třech jednáních Three Act Tragedy říjen 1934 1940 Hercule Poirot, pan Satterthwaite román, též Nikotin, Murder in Three Acts
Smrt v oblacích Death in the Clouds 10. března 1935 1936 Hercule Poirot, inspektor Japp román, též Death in the Air
Vraždy podle abecedy The A.B.C. Murders 6. ledna 1936 1970 Hercule Poirot román, též The Alphabet Murders
Vražda v Mezopotámii Murder in Mesopotamia 6. července 1936 1969 Hercule Poirot román
Karty na stole Cards on the Table 2. listopadu 1936 1938 Hercule Poirot, Ariadne Oliverová, plukovník Race, policista Battle román, též Vyložené karty
Vražda v postranní ulici Murder in the Mews 15. března 1937 2009 Hercule Poirot sbírka povídek
Němý svědek Dumb Witness 5. července 1937 1939 Hercule Poirot román, též Poirot Loses a Client
Smrt na Nilu Death on the Nile 1. listopadu 1937 1985 Hercule Poirot, plukovník Race román
Schůzka se smrtí Appointment with Death 2. května 1938 1970 Hercule Poirot román
Vánoce Hercula Poirota Hercule Poirot's Christmas 19. prosince 1938 1939 Hercule Poirot román, též Murder for Christmas a A Holiday for Murder
Vždyť je to hračka Murder is Easy 5. června 1939 1971 román, též Easy to Kill
A pak nezbyl žádný And Then There Were None 6. listopadu 1939 1988 román, původně Deset malých černoušků, v původním britském vydání Ten Little Niggers, též Ten Little Indians
The Regatta Mystery 1939 Hercule Poirot, slečna Marplová, Parker Pyne sbírka povídek, pouze v USA, ve Velké Británii a v Česku povídky vyšly v jiných souborech
Temný cypřiš Sad Cypress březen 1940 1999 Hercule Poirot román
Nástrahy zubařského křesla One, Two, Buckle My Shoe listopad 1940 2001 Hercule Poirot, inspektor Japp román, též An Overdose of Deatha The Patriotic Murders
Zlo pod sluncem Evil Under the Sun červen 1941 2003 Hercule Poirot román
N či M? N or M? červen 1941 1967 Tommy a Pentlička román
Mrtvá v knihovně The Body in the Library únor 1942 1972 slečna Marplová román
Pět malých prasátek Five Little Pigs květen 1942 1948 Hercule Poirot román, též Nezabila jsem!, Murder in Retrospect
Není kouře bez ohýnku The Moving Finger červenec 1942 1982 slečna Marplová román
Nultá hodina Towards Zero červen 1944 1970 policista Battle román, též Come and Be Hanged
Odloučeni zjara Absent in the Spring červenec 1944 1997 není detektivní román, též Já nebyl u tebe, když přicházelo jaro
Cyankáli v šampaňském Sparkling Cyanide únor 1945 1980 plukovník Race román, též Remembered Death
Nakonec přijde smrt Death Comes as the End říjen 1944 1975 román
Poslední víkend The Hollow září 1946 1948 Hercule Poirot román, též Poslední weekend, Murder After Hours
Pověz mi, jak žijete Come, Tell Me How You Live říjen 1946 1977 není detektivní jako Agatha Christie Mallowan, román