A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Agatha Christie | |
---|---|
Rodné jméno | Agatha Mary Clarissa Miller |
Narození | 15. září 1890 Torquay, Devon Anglie |
Úmrtí | 12. ledna 1976 (ve věku 85 let) Winterbrook House, Wallingford, Oxfordshire Anglie |
Místo pohřbení | Kostel sv. Marie, Cholsey, Oxfordshire, England |
Pseudonym | Mary Westmacott |
Povolání | všeobecná sestra, spisovatelka, romanopiskyně, scenáristka, dramaturgyně, prozaička, autorka autobiografie, básnířka, dramatička a autorka detektivek |
Alma mater | soukromé vzdělání |
Žánr | kriminální román, dobrodružný román, autobiografie a detektivka |
Témata | kriminální román, detektivní literatura, literární tvorba a literární činnost |
Významná díla | Vražda Rogera Ackroyda Sittafordská záhada Dům na úskalí Smrt lorda Edgwarea Vražda v Orient-expresu … více na Wikidatech |
Ocenění | The Grand Master (1955) komandér Řádu britského impéria (1956) Dáma komandér Řádu britského impéria (1971) Cena Anthony (2000) společník Královské literární společnosti |
Manžel(ka) | Archie Christie (1914–1928) Max Mallowan (1930–1976) |
Děti | Rosalind Hicks |
Rodiče | Frederick Alvah Miller[1][2] a Clarisa Margaret Boehmer[1] |
Příbuzní | Margaret Frary Miller a Louis Miller (sourozenci) Mathew Prichard[1] (vnuk) |
Podpis | |
oficiální stránka | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Agatha Mary Clarissa lady Mallowanová, rozená Millerová, obvykle známá jako Agatha Christie (někdy i přechýleně Christieová, 15. září 1890, Spojené království – 12. ledna 1976. Spojené království), občas používající pseudonym Mary Westmacott, byla anglická spisovatelka, autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů. Je označována za nejvlivnější autorku detektivní literatury ve 20. století,[3] někdy také za nejznámější spisovatelku všech dob, popřípadě dokonce nejznámějšího spisovatele vůbec.[4]
Jako autorka byla Agatha Christie neobyčejně produktivní a publikovala 78 detektivních románů, přibližně 150 povídek, 6 „běžných“ románů a 19 divadelních her. Její díla byla přeložena do více než stovky jazyků a prodalo se více než dvě miliardy výtisků.[4] V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare,[5] podle jiných odhadů Shakespeara dokonce překonává.[4]
K autorčiným nejpopulárnějším dílům, které přetvořily žánr a překvapují stále další generace čtenářů svými neočekávanými zvraty, patří především Vražda Rogera Ackroyda, Vražda v Orient expresu, Smrt na Nilu a Vraždy podle abecedy. Román A pak nezbyl žádný (Deset malých černoušků) patří mezi nejprodávanější romány v historii a hra Past na myši drží rekord nejdéle hraného představení.[6] Do obecného kulturního povědomí vstoupily také její literární postavy, především pak dva vyšetřovatelé – Hercule Poirot a slečna Marplová. Díla Agathy Christie si získala popularitu nejen díky svým komplikovaným zápletkám a složitým zločinům, ale také důrazem na psychologii postav a na úvahy nad různorodými motivacemi lidí ve světě, bez ohledu na věk, gender či společenské postavení. Její texty jsou často označovány za nadčasové, jen málo dotčené dobovými kulturními stereotypy a předsudky, a proto přístupné i moderním čtenářům.[7]
Jednou z příčin neutuchající popularity jsou také četné filmové a seriálové adaptace autorčiných děl, především pak filmové zpracování poirotovských příběhů s Peterem Ustinovem z 80. let, seriálová adaptace s Davidem Suchetem vysílaná v letech 1989–2013 či vysokorozpočtová a komerčně úspěšná zpracování Kennetha Branagha; oblíbené jsou také adaptace příběhů slečny Marplové, od čtyř filmů v podání Margaret Rutherfordové v 70. letech, přes zpracování s Joan Hicksonovou na přelomu 80. a 90. let až po nejmladší seriál s Geraldine McEwanovou a později Julií McKenzie v hlavní roli.[8]
Životopis
Narodila se v typické viktoriánské rodině, a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů. Roku 1906 odjela do Paříže studovat hudbu a zdokonalit se ve francouzštině. Zde zjistila, že má talent na zpěv a klavír, pro ostýchavost před publikem a nedostatečně silný hlas však od kariéry pěvkyně upustila.
Dne 24. prosince 1914 se provdala za důstojníka Archibalda Christieho. V průběhu první světové války A. Christie pracovala jako dobrovolná sestra a lékárnice v Ashfieldu. Zkušeností získaných během těchto let při práci s léky, často i s jedy, využila později při psaní detektivek. Roku 1919 se jí narodila dcera Rosalind.
Roku 1926 se po smrti své matky a kvůli manželské krizi nervově zhroutila. V té době došlo k jejímu slavnému zmizení. Po dobu jedenácti dnů byla nezvěstná a ani po jejím nalezení v hotelu v Harrogate se tento incident nikdy plně nevyjasnil. Na motivy autorčina zmizení vznikl i film Agatha (1979) v hlavní roli s Vanesou Redgraveovou, Dustinem Hoffmanem a Timothy Daltonem.
Roku 1928 bylo její manželství s Archibaldem Christie rozvedeno, nicméně jako již zavedená autorka (první kniha Záhada na zámku Styles jí vyšla v Británii roku 1921, v USA knižně a v Británii na pokračování již roku 1920)[9] netrpěla finančními problémy.
Roku 1928 se vydala do Bagdádu a mimo jiné navštívila i slavné archeologické vykopávky v Uru, kde se seznámila s archeologem sirem Leonardem Woolleym a jeho ženou Catherine. Při opětovné návštěvě Uru v roce 1930 poznala i asistenta Wooleyho a svého druhého manžela Maxe Mallowana.
Během první i druhé světové války A. Christie pracovala jako dobrovolnice ve výdejně léků.
V roce 1956 byla jmenována C.B.E. (Velitel britského impéria) a roku 1971 jí královna Alžběta II. udělila titul „dáma britského impéria“, z nějž vyplývalo právo na titul dáma. Díky tomu, že byl její druhý manžel Max roku 1968 pasován na rytíře, a tak se stal sirem, mohla užívat titul lady.[10]
Odkaz
Během života autorky bylo jejímu dílu, i přes jeho značnou popularitu, věnováno jen málo pozornosti ze strany literární vědy. Sama Agatha Christie vnímala jako případné jen úvahy nad tím, jak její práce naplňují svou hlavní funkci, tedy pobavení čtenáře; i proto byla zaražená, když se v roce 1967 objevilo první akademické zhodnocení její tvorby, které vydal americký literární kritik Gordon Ramsey. Po autorčině smrti se nicméně začaly objevovat další a další publikace zabývající se její tvorbou z teoretického hlediska, na přelomu 70. a 80. let vydali své texty H. R. F. Keating, Robert Barnard a Charles Osborne. I přes původní neochotu zabývat se detektivkou jakožto „nízkým“ žánrem byli badatelé zaujati vlivem Agathy Christie na přetváření a formování žánru a její schopností oslovit čtenáře bez ohledu na generaci, společenskou třídu a vzdělání.[11]
Dílo
Agatha Christie je světově nejznámější spisovatelka detektivních příběhů a také nejlépe prodávaným autorem svého žánru. Jejích knih se prodalo již přes 2 miliardy výtisků v angličtině a 1 miliarda v dalších minimálně 103 jazykových mutacích.[4] Často patří k nejprodávanějším autorům také v zemích mimo anglicky mluvící svět – ve Francii například v prodejnosti překonává i Émila Zolu, nejprodávanějšího domácího autora.[12]
Christie publikovala 84 románů (z toho 78 detektivních a 6 společenských či psychologických románů), přibližně 150 povídek a 19 divadelních her.[4] V některých dílech porušovala nepsaná pravidla o stavbě detektivního románu – Vražda Rogera Ackroyda, díky které získala již v roce 1926 značný věhlas, je známá svým překvapivým, provokativním rozuzlením. Na rozdíl od detektivních příběhů doylovského typu jsou však v textech Agathy Christie na závěr čtenáři předložena všechna fakta, z nichž bylo možné odvodit, kdo vraždu spáchal. Indicie jsou přitom „ukryty všem na očích“, a přestože forenzní analýza (otisky prstů, balistika) může být rovněž přítomna, obvykle funguje jen jako prostředek pro zúžení okruhu podezřelých, nikoliv jako hlavní důkaz.[13] Příběhy nicméně nelze označit za čistě mechanické sbírání indicií. Roli někdy hraje také intuice nebo analogie naznačená odkazem k jinému literárnímu dílu. V pozdním románu Viděla jsem vraždu je například zločin odhalen pomocí analogie s tradičním křesťanským příběhem o zlu, nikoliv racionální dedukcí, která pak slouží pouze k potvrzení nastolených předpokladů.[14]
Agatha Christie se prosadila rovněž jako autorka dramat. Její divadelní hra Past na myši drží rekord vůbec nejdéle hrané divadelní hry. V londýnském Ambassadors Theatre proběhla premiéra 25. listopadu 1952. Odtud se roku 1974 přesunula do nedalekého St. Martins Theatre, kde se stále hraje. V listopadu 2012, kdy hra slavila 60 let od londýnské premiéry, měla za sebou již 25 000. představení.[15] Představení byla dočasně přerušena pouze v roce 2020 v souvislosti s pandemií covidu-19. Návštěva této hry je pro mnohé návštěvníky „přechodovým rituálem“.[16]
Postavy
Základní rozvržení postav poirotovských příběhů na počátku autorčiny tvorby je zřetelně inspirováno Arthurem Conanem Doylem – charakteristická je ústřední trojice, k níž patří výstřední detektiv (Hercule Poirot, Sherlock Holmes), nepříliš bystrý pomocník (kapitán Hastings, doktor Watson) a tápající policejní vyšetřovatel (inspektor Japp, inspektor Lestrade). Sama autorka se v této oblasti k Doylově odkazu hlásila. Do žánru nicméně vnesla koncept indicií, které jsou čtenáři představovány a ze kterých posléze detektiv vyvodí řešení, aniž by se uchyloval k jiným, čtenáři nedostupným informacím; Doyle a jeho pokračovatelé naproti tomu nechají detektiva přijít s nečekaným, fantastickým řešením a teprve poté následuje jeho racionalizace. Představa, že Christie převzala rovněž způsob práce s indiciemi od Doyla (a že je tedy jeho naprostou epigonkou) je mylná. Z nemalé části patrně vychází ze zjednodušujícího zhodnocení, které v jedné ze svých knih v roce 1985 uveřejnil spisovatel Julian Symons, nástupce Christie v čele britského Klubu detektivů.[17]
Z jejích literárních detektivů je nejslavnější Hercule Poirot. Původem belgický detektiv se poprvé objevil v Záhadě na zámku Styles, prvním autorčině vydaném díle. Je představen jako postarší, úspěšný vyšetřovatel, jejž si anglická policie značně váží. O jeho osobním životě se až na zálibu v pohodlí, belgickém původu a katolickém vyznání čtenář příliš nedozví. Je popisován jako okouzlující a vždy velmi zdvořilý muž, který ovšem někdy působí trochu komicky. Tato kombinace z Poirota rychle učinila nejoblíbenější postavu čtenářů.[18] Sama Christie však záhy začala být detektivem frustrována a již ve 30. letech litovala, že vytvořila „takové odpudivé, bombastické, únavné stvořeníčko“. Své pocity nicméně dokázala potlačit a Poirota do svých románů obsazovala až do konce života, ačkoli v pozdějších románech někdy vystupuje jen okrajově.[19]
Velmi populární je také slečna Marplová, která se objevila nejprve v povídce „Úterní klub“ (1928), později, počínaje Vraždou na faře (1930), se však stala vyšetřovatelkou v detektivních románech. Podobně jako Poirot je slečna Marplová postavou, kterou ostatní snadno podceňují. Inteligentní a moudrá, avšak někdy zmateně se vyjadřující stará panna žije ve smyšlené typicky anglické vesničce St. Mary Mead a často se zaobírá pozorováním každodenního života, nikoliv pouze zločinem. Spisovatelka v bystré stařence nalezla „spřízněnou duši“ a ráda vymýšlela její pronikavé postřehy týkající se vztahů ve společnosti.[20]
Dalšími postavami jsou například manželé Tommy a Pentlička Beresfordovi nebo statistický úředník na penzi Parker Pyne. Z linie vyšetřovatelů se poněkud vymyká tajemný Harley Quin, který reprezentuje harlekýnovskou postavu nadpřirozené spravedlnosti – přestože je však nadán vyšším poznáním než běžní smrtelníci, nezasahuje do vyšetřování přímo, pouze umožňuje panu Satterthwaitovi, aby své snahy po dosažení spravedlnosti dovedl do úspěšného konce.[21]
Prostředí
Detektivní příběhy Agathy Christie jsou obvykle zasazeny do prostředí více či méně uzavřené společnosti – na palubu vlaku, lodě či letadla, na izolovaný ostrov, ale nejtypičtěji do venkovského sídla. Domy jsou v autorčině tvorbě dominantní lokací především ve 20., 40. a 50. letech. Toto prostředí přitom využívá oblíbené a dobře zavedené „gotické“ a romantické imaginace, která hraje významnou roli v anglické literatuře. Již od vydání románu Měsíční kámen (1868) od Wilkieho Collinse, někdy považovaného za první detektivní román, byl venkovský dům – se svým služebnictvem, rodinou a hosty, početnými místnostmi a tajnými chodbami – stabilní rekvizitou detektivních příběhů. V kontextu rozvíjejícího se literárního modernismu využívala Christie také další motivy a problémy spojené s tímto prostředím – tlak starostí o domácnost, společenská očekávání, a především rodinná dramata. Sama autorka vlastnila několik domů, přičemž některé z nich využila jako kulisy pro příběhy (nejtypičtěji patrně Greenway House v Dartmooru, jenž je ústředním místem románů Pět malých prasátek a Hra na vraždu).[22]
Práci v lékárně zužitkovala Christie jako zdroj svých znalostí o jedech. V tomto ohledu zapadá mezi ostatní „královny zločinu“ zlaté detektivní éry – také v knihách Dorothy L Sayersové, Ngaio Marshové a Margery Allinghamové hraje jed často ústřední roli, přičemž u těchto autorek je použit jako prostředek vraždy přibližně ve třetině prací. U Christie však otravy bývají ještě četnější – statistiky ukazují, že zmínka o jedech se objevuje ve dvou třetinách jejích knih a že přibližně 40 % zavražděných postav v jejích textech sejde ze světa právě tímto způsobem.[23] K jedům užitým v jejích příbězích patří například kyanid, arsenik, chloral, strychnin, kokain, thallium nebo nikotin.[24]
Bibliografie
Knihy
Uvedena jsou data prvního knižního vydání, některé z textů byly však již předtím vydány na pokračování časopisecky, někdy ve zkrácené podobě.
Název | Původní název | Poprvé publikováno[25][26] | Česky | Vyšetřovatel | Poznámka |
---|---|---|---|---|---|
Záhada na zámku Styles | The Mysterious Affair at Styles | říjen 1920 | 1929 | Hercule Poirot, inspektor Japp | román, též Záhadná událost ve Stylesu |
Tajemný protivník | The Secret Adversary | leden 1922 | 1928 | Tommy a Pentlička | román, též Tajemný odpůrce |
Vražda na golfovém hřišti | The Murder on the Links | březen 1923 | 1932 | Hercule Poirot | román, též Pozvánka pro Hercula Poirota |
Poirotova pátrání | Poirot Investigates | březen 1924 | 1929 | Hercule Poirot | sbírka povídek |
Muž v hnědém obleku | The Man in the Brown Suit | 22. srpen 1924 | 1927 | plukovník Race | román |
Tajemství Chimneys | The Secret of Chimneys | červen 1925 | 2006 | policista Battle, Eileen Brentová | román |
Vražda Rogera Ackroyda | The Murder of Roger Ackroyd | červen 1926 | 1930 | Hercule Poirot | román, též Vražda milionáře Ackroyda |
Velká čtyřka | The Big Four | 27. ledna 1927 | 2001 | Hercule Poirot, inspektor Japp | román |
Záhada Modrého vlaku | The Mystery of the Blue Train | 29. března 1928 | 1999 | Hercule Poirot | román |
Záhada sedmi ciferníků | The Seven Dials Mystery | 24. ledna 1929 | 1939 | Eileen Brentová | román |
Zločiny pro dva | Partners in Crime | 1929 | 2002 | Tommy a Pentlička | sbírka povídek |
Záhadný pan Quin | The Mysterious Mr. Quin | duben 1930 | 2008 | Harley Quin, pan Satterthwaite | sbírka povídek |
Obrův chléb | Giant's Bread | duben 1930 | 2023 | není detektivní | pseudonym Mary Westmacott, román |
Vražda na faře | The Murder at the Vicarage | říjen 1930 | 1991 | slečna Marplová | román |
Sittafordská záhada | The Sittaford Mystery | léto 1931 | 1971 | Emily Trefusisová | román, též The Murder at Hazelmoor |
Dům na úskalí | Peril at End House | únor 1932 | 1932 | Hercule Poirot, inspektor Japp | román |
Třináct záhad | The Thirteen Problems | červen 1932 | 2010 | slečna Marplová | sbírka povídek |
Lord Edgware umírá | Lord Edgware Dies | březen 1933 | 1993 | Hercule Poirot, inspektor Japp | román, též Smrt Lorda Edgwarea |
Smrtonoš | The Hound of Death and Other Stories | říjen 1933 | 2010 | sbírka povídek, nadpřirozeno | |
Vražda v Orient expresu | Murder on the Orient Express | 1. ledna 1934 | 1935 | Hercule Poirot | román, též Vražda ve vlaku Orient-Expres, Murder in the Calais Coach |
Nedokončený portrét | Unfinished Portrait | březen 1934 | 2019 | není detektivní | pseudonym Mary Westmacott, román |
Parker Pyne zasahuje | Parker Pyne Investigates | červen 1934 | 2004 | Parker Pyne | sbírka povídek |
Záhadné zmizení lorda Listerdalea | The Listerdale Mystery | červen 1934 | 2005 | sbírka povídek | |
Proč nepožádali Evanse? | Why Didn't They Ask Evans? | září 1934 | 2000 | román, též The Boomerang Clue | |
Tragédie o třech jednáních | Three Act Tragedy | říjen 1934 | 1940 | Hercule Poirot, pan Satterthwaite | román, též Nikotin, Murder in Three Acts |
Smrt v oblacích | Death in the Clouds | 10. března 1935 | 1936 | Hercule Poirot, inspektor Japp | román, též Death in the Air |
Vraždy podle abecedy | The A.B.C. Murders | 6. ledna 1936 | 1970 | Hercule Poirot | román, též The Alphabet Murders |
Vražda v Mezopotámii | Murder in Mesopotamia | 6. července 1936 | 1969 | Hercule Poirot | román |
Karty na stole | Cards on the Table | 2. listopadu 1936 | 1938 | Hercule Poirot, Ariadne Oliverová, plukovník Race, policista Battle | román, též Vyložené karty |
Vražda v postranní ulici | Murder in the Mews | 15. března 1937 | 2009 | Hercule Poirot | sbírka povídek |
Němý svědek | Dumb Witness | 5. července 1937 | 1939 | Hercule Poirot | román, též Poirot Loses a Client |
Smrt na Nilu | Death on the Nile | 1. listopadu 1937 | 1985 | Hercule Poirot, plukovník Race | román |
Schůzka se smrtí | Appointment with Death | 2. května 1938 | 1970 | Hercule Poirot | román |
Vánoce Hercula Poirota | Hercule Poirot's Christmas | 19. prosince 1938 | 1939 | Hercule Poirot | román, též Murder for Christmas a A Holiday for Murder |
Vždyť je to hračka | Murder is Easy | 5. června 1939 | 1971 | román, též Easy to Kill | |
A pak nezbyl žádný | And Then There Were None | 6. listopadu 1939 | 1988 | román, původně Deset malých černoušků, v původním britském vydání Ten Little Niggers, též Ten Little Indians | |
The Regatta Mystery | 1939 | Hercule Poirot, slečna Marplová, Parker Pyne | sbírka povídek, pouze v USA, ve Velké Británii a v Česku povídky vyšly v jiných souborech | ||
Temný cypřiš | Sad Cypress | březen 1940 | 1999 | Hercule Poirot | román |
Nástrahy zubařského křesla | One, Two, Buckle My Shoe | listopad 1940 | 2001 | Hercule Poirot, inspektor Japp | román, též An Overdose of Deatha The Patriotic Murders |
Zlo pod sluncem | Evil Under the Sun | červen 1941 | 2003 | Hercule Poirot | román |
N či M? | N or M? | červen 1941 | 1967 | Tommy a Pentlička | román |
Mrtvá v knihovně | The Body in the Library | únor 1942 | 1972 | slečna Marplová | román |
Pět malých prasátek | Five Little Pigs | květen 1942 | 1948 | Hercule Poirot | román, též Nezabila jsem!, Murder in Retrospect |
Není kouře bez ohýnku | The Moving Finger | červenec 1942 | 1982 | slečna Marplová | román |
Nultá hodina | Towards Zero | červen 1944 | 1970 | policista Battle | román, též Come and Be Hanged |
Odloučeni zjara | Absent in the Spring | červenec 1944 | 1997 | není detektivní | román, též Já nebyl u tebe, když přicházelo jaro |
Cyankáli v šampaňském | Sparkling Cyanide | únor 1945 | 1980 | plukovník Race | román, též Remembered Death |
Nakonec přijde smrt | Death Comes as the End | říjen 1944 | 1975 | román | |
Poslední víkend | The Hollow | září 1946 | 1948 | Hercule Poirot | román, též Poslední weekend, Murder After Hours |
Pověz mi, jak žijete | Come, Tell Me How You Live | říjen 1946 | 1977 | není detektivní | jako Agatha Christie Mallowan, román |