A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Parazitismus je způsob soužití – symbiózy dvou organismů, z nichž jeden organismus označovaný jako parazit nebo cizopasník využívá druhý organismus – hostitele. Parazit se může živit tkáněmi hostitele (aniž by se ho snažil zabít) nebo se přiživovat na hostitelově potravě či jinak profitovat z hostitelova organismu nebo jeho činnosti a snižovat přitom jeho biologickou zdatnost (fitness).
Volně žijící organismus, který není hostitelem několika parazitických jedinců různých druhů, je raritou. Více než polovina známých druhů jsou parazité nebo patogeni, přičemž bakteriální a virové parazity neznáme zdaleka všechny.[1]
Podle parazitologa profesora Julia Lukeše někteří parazité do jisté míry s lidským organismem spolupracovali (byl na ně uvyklý) a jejich vymýcení z lidské populace způsobuje, že se lidský imunitní systém chová nepřirozeně.[2]
Počet parazitických druhů
Podle některých odhadů představují parazité až čtyři pětiny všech druhů. Každý biologický druh má obvykle alespoň jednoho parazita a tito parazité obvykle mají své další parazity.[3]
Parazitické druhy
Množství eukaryotických organismů se vyznačuje parazitickým způsobem života, a to často bez ohledu na jejich vzájemnou nepříbuznost. Zejména jednobuněční parazité člověka jsou v centru zájmu vědců. Z říše Excavata patří mezi parazity mnoho diplomonád (Diplomonadida, např. Giardia intestinalis) a trichomonád (Trichomonadida, např. Trichomonas vaginalis), dále trypanozomy (Trypanosomatida, zejména rody Trypanosoma a Leishmania, původci některých významných lidských onemocnění) či někteří zástupci třídy Heterolobosea (např. Naegleria fowleri). Z říše Chromalveolata jsou známi někteří parazitičtí nálevníci (Ciliophora) a dále zejména mnozí výtrusovci (Apicomplexa), jako kokcidie (Coccidea včetně Toxoplasmy) a krvinkovky (Haematozoea, např. rod Plasmodium, původce malárie). Z říše Rhizaria se vyznačují parazitickým způsobem života například nádorovky (Phytomyxea) či haplosporidie (Haplosporidia). Z říše Amoebozoa mezi cizopasníky patří namátkou Acanthamoeba, Entamoeba histolytica a další.[5]
Známe i mnohé parazitické rostliny, konkrétně jednobuněčné řasy rodu Prototheca, ale i mnohé vyšší rostliny, jako kokotice (Cuscuta) či poloparazitické jmelí (Viscum).[5]
Z větve směřující k živočichům a houbám (Opisthokonta) jsou známy rovněž mnozí parazité: například plísňovky (Mesomycetozoa) a rybomorky (Myxozoa). Z říše houby (Fungi) parazitují mikrosporidie (Microspora), různé plísně (např. rody Aspergillus, Penicillium) a kvasinky (např. Candida albicans).[5]
Z živočichů (Metazoa) parazitují mnozí zástupci kmene ploštěnců (Platyhelminthes), jako ploštěnky (Turbellaria), tasemnice (Cestoda), jednorodí (Monogenea) a motolice (Trematoda). Dále jsou paraziti mezi kmeny vrtejši (Acanthocephala), kroužkovci (Annelida, zejména pijavice, Hirudinea) a též v rámci kmene hlístice (Nematoda) a strunovci (Nematomorpha). Existují však i parazitičtí členovci (Arthropoda) i strunatci (Chordata).[5]
Formy parazitismu
Vztahy mezi cizopasníkem a hostitelem lze dělit dle různých vztahů. Podle biologické povahy organismu lze rozlišovat:
- obligátní parazitismus (typický, pravý) – u každého parazita, u něhož alespoň jedna fáze ontogenetického vývoje probíhá na úkor jiného organismu;
- fakultativní parazitismus (podmíněný, příležitostný) – u organismů žijících volně v přírodě, které při náhodném vniknutí do hostitele mohou žít parazitickým způsobem.
Dle prostorových vztahů dělíme cizopasníky na ektoparazity, kteří žijí mimo hostitele či na jeho povrchu (např. komár, pijavice), a endoparazity, kteří žijí uvnitř hostitele, v jeho útrobách, tkáních či buňkách (toxoplasma, tasemnice).
Podle časového vztahu k hostiteli se obligátní parazité dělí na dočasné, stálé a periodické.
Zvláštním případem parazitismu je hnízdní parazitismus, dobře známý například u kukačky.
Parazity rostlin lze dělit podle přítomnosti chlorofylu na dvě skupiny:
- hemiparazité (poloparazité) – zelené rostliny, jež z hostitele přijímají jen vodu a minerální látky, příkladem může být jmelí (Viscum) nebo ochmet (Loranthus);
- holoparazité – nezelené rostliny, jež ze svého hostitele přijímají i asimiláty, např. záraza (Orobanche) nebo podbílek (Lathraea).
Pravěcí parazité
V roce 2012 byla publikována vědecká studie o objevu obřích parazitických blech z doby dinosaurů (střední jura a spodní křída, před 165 miliony až 125 miliony let). Tyto až 23 mm dlouhé pravěké blechy (rod Pseudopulex) se zřejmě specializovaly na sání krve opeřených dinosaurů a ptakoještěrů.[6] Další druhohorní rody parazitů podobných blechám jsou Tarwinia z Austrálie a Saurophthirus z ruského Dálného východu. Další doklady parazitismu známe i u jiných pravěkých živočichů.[7]
Některé dinosauří fosilie vykazují také přítomnost možných mikroskopických až menších makroskopických parazitů v krevním oběhu obřích druhohorních titanosaurních sauropodů.[8]
Odkazy
Reference
- ↑ Parazitismus . Přednáška připravena s využitím materiálů prof. Flegra. , obr. 2 . Dostupné z: https://is.muni.cz/el/1431/podzim2014/Bi5080/um/um/Parazitismus_2014.ppt
- ↑ LUKEŠ, Julius; NEZVALOVÁ, Miroslava. Paraziti jsou naši přátelé, říká vědec, který snědl vajíčka tasemnice. iDNES.cz . 14. prosince 2014 . Dostupné online.
- ↑ ZIMMER, Carl. Vládce parazit. V Praze: Paseka, 2005. 262 s. S. ?.
- ↑ ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. Praha: Scientia, 2003. 797 s. S. ?.
- ↑ a b c d VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. 318 s. ISBN 978-80-7387-008-9. S. ?.
- ↑ SOCHA, Vladimír. Gigantické blechy v dinosauřím peří. dinosaurusblog.com . 2016-04-19 . Dostupné online.
- ↑ CASCARDO, Paula; PUCU, Elisa; LELES, Daniela. Review of Parasites Found in Extinct Animals: What Can Be Revealed. S. 275–283. Journal of Parasitology . 2021-04-12. Roč. 107, čís. 2, s. 275–283. Dostupné online. DOI 10.1645/20-30. (anglicky)
- ↑ BARANIUK, Chris. Gruesome ‘Blood Worms’ Invaded a Dinosaur’s Leg Bone, Fossil Suggests. Scientific American . 2020-10-30 . Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- DANIEL, Milan. Tajné stezky smrtonošů. Praha : Mladá fronta, 1985.
- Parazitismus . Přednáška připravena s využitím materiálů prof. Jaroslava Flegra. , 41 obrazovek, . Dostupné z: https://is.muni.cz/el/1431/podzim2014/Bi5080/um/um/Parazitismus_2014.ppt
- ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. Praha: Scientia, 2003. 797 s. ISBN 80-7183-268-5.
- SEDLÁK, Kamil a TOMŠÍČKOVÁ, Markéta. Nebezpečné infekce zvířat a člověka. Praha: Scientia, 2006. 167 s. Biologie pro všední den. ISBN 80-86960-07-2.
- VESELOVSKÝ, Zdeněk: Etologie. Biologie chování zvířat. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1331-8.
- VOLF, Petr a kol. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. 318 s. ISBN 978-80-7387-008-9.
- VOTÝPKA, Jan a MODRÝ, David. Biologické invaze v nás i kolem nás: invazní patogeny. Živa. 2018, č. 5, s. 285. Přístup také z: http://ziva.avcr.cz/2018-5/biologicke-invaze-v-nas-i-kolem-nas-invazni-patogeny.html
- VOTÝPKA, Jan; KOLÁŘOVÁ, Iva a HORÁK, Petr. O parazitech a lidech. V Praze: Stanislav Juhaňák – Triton, 2018. ISBN 978-80-7553-350-0.
- ZIMMER, Carl. Vládce parazit: pohled do světa nejnebezpečnějších tvorů planety. Překlad Vladimír Hampl a Olga Harantová. V Praze: Paseka, 2005. 262 s., s. obr. příl. Fénix, sv. 12. ISBN 80-7185-685-1.
Související články
- Efekt červené královny
- Klíšťatovití
- Komenzálismus
- Parazitoid
- Patogen
- Symbióza
- Škůdce
- Vnitrobuněčný parazit
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu parazitismus na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem jsou parazitické organismy
- Proč nevyhubit parazity a proč legalizovat drogy Archivováno 16. 6. 2013 na Wayback Machine.
- piják lužní – monitoring
- ČPS – Česká parazitologická společnost
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk