Statutární město Děčín
Děčínský zámek nad Labem v pohledu z Pastýřské stěny
znakvlajka
Lokalita
Status	statutární město
Pověřená obec	Děčín
Obec s rozšířenou působností	Děčín (správní obvod)
Okres	Děčín
Kraj	Ústecký
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°46′25″ s. š., 14°11′46″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	47 180 (2023)[1]
Rozloha	117,70 km²[2]
Nadmořská výška	138 m n. m.
PSČ	405 02 / 405 01
Počet domů	6 440 (2021)[3]
Počet částí obce	35
Počet k. ú.	22
Počet ZSJ	71
Kontakt
Adresa magistrátu	Magistrát města Děčína Mírové nám. 1175/5 405 38 Děčín 4 posta@mmdecin.cz
Primátor	Jiří Anděl (ANO)
Oficiální web: www.mmdecin.cz
Otevřená data obce
Děčín
Další údaje
Kód obce	562335
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Děčín (německy Tetschen-Bodenbach, původně Tetschen) je statutární město v okrese Děčín v Ústeckém kraji na soutoku řek Labe a Ploučnice. Zaujímá rozlohu 117,7 km² a žije zde přibližně 47 tisíc^[1] obyvatel. Je významným říčním přístavem, důležitou železniční křižovatkou a leží na křižovatce několika významných silničních tahů. Rozkládá se na rozhraní Labských pískovců a Českého středohoří. Řeka Labe, která Děčín rozděluje na dvě poloviny, dodává statutárnímu městu i okolí jedinečný ráz a silně ovlivňuje život jeho obyvatel. Díky své poloze se Děčín řadí mezi nejzelenější města v Česku. Na jeho okraji začíná Labský kaňon, nejmohutnější pískovcový kaňon Evropy.

Historie

Původní osídlení bylo založeno při tehdejším labském brodu, kterým procházela významná obchodní stezka.

Na dnešní zámecké skále bylo postupně vybudováno přemyslovské hradiště, které sloužilo jako správní a obranné středisko. Ve 13. století byl na místě hradiště vybudován gotický kamenný hrad, v jehož podhradí nechal král Přemysl Otakar II. založit královské město. První písemná zmínka o Děčíně jakožto městě pochází z roku 1283.^[4]

Ve 14. století zasáhlo město několik povodní. Proto bylo jeho centrum přestěhováno o kus výše, přibližně do úrovně dnešního Masarykova náměstí. Tehdy mělo město právo obchodu, říční dopravy a rybolovu.

V období husitské revoluce bylo město postiženo několika požáry. V 16. a 17. století docházelo k častému střídání majitelů děčínského panství – vystřídali se zde tři majitelé, než je získal rod rytířů z Bünau (Bynov). Za jejich vlády nad Děčínem došlo k prudkému rozvoji obchodu a řemeslné výroby. Město provozovalo cihelny, vápenku a kamenolomy. Vlastnilo také přístaviště, loděnice a přívozy, které znamenaly významný zdroj příjmů. V majetku rodu rytířů z Bünau město zůstalo až do třicetileté války.

V roce 1628 bylo panství prodáno Thun-Hohensteinům. Po třicetileté válce význam Děčína opět poklesl. V tom období zahájili Thunové významnou přestavbu městského hradu na barokní zámek, obklopený zahradami. Další rozvoj přineslo Děčínu až 18. století, kdy došlo ke zrušení pevnostního statusu města. Thunové opět přestavěli zámek do dnešní klasicistní podoby.

Velkým stimulem pro další bouřlivý rozvoj města bylo zprovoznění železniční tratě Praha–Drážďany, 8. dubna 1851. Hlavní trať procházející po levém břehu Labe zahájila přeměnu Děčína v průmyslové město. Rozvíjet se začala zejména dosud malá vesnice Podmokly, kterou trať procházela. V roce 1874 se z Děčína stal železniční uzel. Dostavěny byly také tratě z Teplic, České Kamenice a Ústí nad Labem (po pravém břehu řeky). Vystavěn byl železniční most přes Labe. Společně se železnicí se rozvíjí také labská paroplavba. V Podmoklech rostou průmyslové podniky společně s bouřlivou bytovou výstavbou. Vesnice je v roce 1901 povýšena na město a v roce 1914 má již okolo 20 tisíc obyvatel.

Po první světové válce za hyperinflace v německých zemích (1922–1923) byly v jednotlivých městech vydávány platební poukázky, určené k ocenění při výměnném obchodu (barter). V Podmoklech – Děčíně (německy Bodenbach – Tetschen) se vydávaly poukázky v hodnotě 5 a 10 Kronen.

Ve válečném roce 1942 bylo dvojměstí Děčín a Podmokly, společně s obcí Staré Město sloučeny do jednoho města se společným názvem Děčín. Tento stav byl potvrzen i po válce v roce 1945, kdy byly k již vzniklému celku ještě přičleněny další obce (Rozbělesy, Chrochvice, Želenice, Vilsnice, Bynov, Bělá, Boletice nad Labem, Nebočady, Březiny).

V éře komunismu dále pokračovala výstavba města. Dále se rozvíjel průmysl a vlivem bytové výstavby docházelo také k dalšímu nárůstu počtu obyvatel. Od roku 1960 je Děčín centrem velmi lidnatého okresu Děčín o rozloze 909 km² a čítajícího 130 tisíc obyvatel. Velká panelová sídliště vznikala v 60.–80. letech 20. století zejména ve Starém městě, v Boleticích nad Labem, v Želenicích, v Bynově, v Březinách a v Novém městě. Touto zástavbou bylo ale velmi postiženo zejména historické jádro starého Děčína. V této době byl opět posílen význam labské plavby výstavbou moderního přístavu a překladiště v Loubí, čímž se Děčín stal nejvýznamnějším českým přístavem. Od roku 1980 jsou k Děčínu připojeny další okolní obce, např. Dolní Žleb nebo Lesná.

Přírodní poměry

Děčín je nejníže položené statutární město v Česku. Jeho centrum má nadmořskou výšku 135 metrů. Leží na soutoku Labe, Ploučnice (pravý přítok) a Jílovského potoka (levý přítok). Území Děčína je velmi rozlehlé a členité, rozkládá se na rozhraní 3 větších horských celků: Děčínských stěn, Labských pískovců a Českého středohoří.

Centrum Děčína je vzdáleno asi 25 km severně od Ústí nad Labem, 31 km severozápadně od České Lípy, 35 km severovýchodně od Teplic a 14 km jižně od hranice s Německem (hraniční přechod Hřensko–Schmilka). Sousedními obcemi sídla jsou Těchlovice, Jílové, Dobrná, Hřensko, Heřmanov, Malšovice, Malá Veleň, Dobkovice, Ludvíkovice, Rosenthal-Bielatal, Gohrisch a Reinhardtsdorf-Schöna.

V okolí statutárního města se nachází oblast akumulace artéských termálních vod podmíněná tepelnou anomálií hlubokých zlomů. Teplá voda byla poprvé zjištěna v roce 1912 vrtem hlubokým 189 metrů. Zdroj vody se v té době nacházel v hloubce asi 182 metrů, ve které vrt pronikl slínovcovým artéským stropem. Voda tehdy měla teplotu 25 °C a vydatnost zdroje se pohybovala okolo padesáti litrů za sekundu. Ve stejné době byl vyvrtán vrt ve Vilsnici a v roce 1913 vrt pro státní dráhy s hloubkou 230,1 metru. Další vrty byly později vyhloubeny v labské nivě pro potřeby národního podniku Kovohutě. Od roku 1977 fungoval 563,2 metru hluboký vrt pro zásobování děčínského koupaliště s teplotou vody asi 32 °C.^[5]

Podnebí

Statutární město leží na severu Česka a díky své nadmořské výšce je nejníže položeným městem v zemi. Má relativně oceánický charakter klimatu, který se projevuje ve výskytu řady atlantických a subatlantických meteorologických jevů. Během podzimu jsou k ránu velmi časté husté mlhy, což je dáno hlubokým údolím a velkou vodní plochou (řeka Labe). Průměrný roční úhrn srážek činí 537,8 mm, nejdeštivějším měsícem je květen a nejméně deštivý je únor. Nejvíce srážek spadne v srpnu a nejméně v únoru. Množství sněhových srážek kolísá v důsledku střídání teplých a studených zim, v průměru se jedná o cca 30 cm. Celková průměrná teplota činí 10,1 °C.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel statutárního města

Podle sčítání 1921 zde žilo v 789 domech 11 051 obyvatel, z nichž bylo 5628 žen. 1152 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 9104 k německé a 20 k židovské. Žilo zde 9680 římských katolíků, 897 evangelíků, 25 příslušníků Církve československé a 158 židů.^[6] Podle sčítání 1930 zde žilo v 999 domech 12 535 obyvatel. 2 101 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 9 736 k německé. Žilo zde 10 110 římských katolíků, 949 evangelíků, 181 příslušníků Církve československé a 161 židů.^[7]

Vývoj počtu obyvatel a domů statutárního města Děčín^[8][9]

Rok	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011	2021
Počet obyvatel	17 492	22 846	28 298	37 617	48 148	50 010	55 925	42 563	46 339	50 301	53 207	53 899	52 506	49 106	46 337
Počet domů	2 095	2 476	2 736	3 326	3 996	4 325	5 318	5 823	4 943	5 061	5 134	5 568	5 691	6 397	6 440

Vývoj počtu obyvatel a domů statutárního města Děčín bez místních částí ^[10][9]

Rok	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011	2021
Počet obyvatel	3 580	5 330	6 849	8 963	10 376	11 051	12 535	10 586	6 940	7 075	7 293	5 940	5 510	4 959	4 723
Počet domů	359	444	514	663	730	789	999	1 100	3 737	342	355	363	333	367	357

Národnostní složení

(Český statistický úřad, 2001)^[11]

• 94,1 % Češi
• 1,7 % Slováci
• 0,9 % Vietnamci
• 0,5 % Němci
• 0,4 % Romové

Náboženské vyznání

(Český statistický úřad, 2001)

• 86 % bez vyznání
• 14 % věřících, z toho:
  • Římskokatolická církev 75 %
  • Českobratrská církev evangelická 4 %
  • Církev československá husitská 4 %
  • Církev bratrská
  • Křesťanské společenství

Ekonomická aktivita

(Český statistický úřad, 2001)

• 52 % ekonomicky aktivních, z toho:
  • 14 % nezaměstnaných
  • 24 % zaměstnaných v průmyslu
  • 13 % zaměstnaných v dopravě a komunikaci
  • 11 % v obchodních službách
  • 10 % ve školství, zdravotnictví a sociálních službách
• 48 % ekonomicky neaktivních

Struktura populace

• 
  Věková struktura obyvatel obce Děčín roku 2011
• 
  Rodinný stav obyvatel obce Děčín roku 2011
• 
  Vzdělání obyvatel obce Děčín roku 2011

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=D%C4%9B%C4%8D%C3%ADn
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

---