Dubnová dohoda (oficiálně „Záznam o dohodě předsednictva DS Slovenska“^[1]) byla dohoda mezi představiteli Demokratické strany (DS), která byla do té doby vnímána jako protestantská strana a členy její katolické frakce. Dohodu inicioval předseda strany Jozef Lettrich.

Historie

Katolíci byli zastoupeni kanovníky Andrejem Cvinčekem, Milošem Bugárem, Jánem Kempným a Kornelem Filem. Podepsaná byla 30. března 1946 v bytě Lettrichových v Bratislavě, ale byla oznámena až 5. dubna, měsíc před volbami v roce 1946, ve kterých se DS, také díky této dohodě, podařilo zvítězit. Pod nátlakem komunistů se od dohody po více než roce, v listopadu 1947, distancovalo vedení DS^[2] a přestala platit v lednu 1948. Komunistům se navzdory dubnové dohodě a prohře ve volbách podařilo rozložit a porazit DS v únorovém převratu 1948.

Podepsaní^[1]1" class="mw-editsection-visualeditor">editovat | editovat zdroj

• Jozef Lettrich
• Ján Ursíny
• Jozef Styk
• Matej Josko
• Rudolf Fraštacký
• Samo Belluš
• Fedor Hodža

„Katolíci“:

• Andrej Cvinček
• Kornel Filo
• Ján Kempný
• Miloš Bugár

Obsah a význameditovat | editovat zdroj

Po válce v roce 1945 byly na Slovensku povoleny pouze dvě politické strany Komunistická strana Slovenska (KSS) a Demokratická strana, které mezi sebou velmi ostře soupeřily o přízeň voličů před parlamentními volbami, které se měly konat 26. května 1946.

Dubnová dohoda má přibližně dvě strany rozdělené do 10 článků^[1]. Je koncipována jako vnitrostranický dokument zaměřený na opatření strany před volbami. Dohoda programově i personálně (poměr 2:1 na kandidátce a v poměru 7:3 v orgánech strany ve prospěch katolíků) vyšla vstříc požadavkům katolíků, kteří nezaložili vlastní stranu a tak do voleb šla DS jako jednotná strana s širokou podporou. Katolíci Kempný a Bugár se staly členy užšího předsednictva Demokratické strany ve funkcích generálních tajemníků (dalším byl evangelík Fedor Hodža).

Dohoda byla vnitrostranickým dokumentem (oficiálně „Záznam o dohodě předsednictva DS Slovenska“) i proto, že byla formálním vyjádřením toho, co bylo předtím dohodnuto ústně, že katolíci nezaloží vlastní Křesťansko-republikánskou stranu a za to získají větší vliv v DS. (Kempný a Bugár se staly členy užšího předsednictva a proto dohoda byla vlastně záznamem o jednání předsednictva DS). Dohoda obsahovala instrukce k sestavování kandidátních listin (čl. III), obsazení ústředního sekretariátu (Čl. VI), doplnění předsednictva a změny ve Sboru pověřenců a ve vládě (Čl. VII) a proto nebyla oficiálně zveřejněna ale jen zmíněna v letáku DS v dubnu 1946.^[3]

Dohoda byla i reakcí na založení Strany svobody 1. března 1946, která vznikla za tiché podpory KSS (která ovládala Národní frontu) a měla od DS odlákat katolický orientované voliče.

Dopad a reakceeditovat | editovat zdroj

Dohoda, zejména v očích veřejnosti,^[3] prezentovala DS jako sjednocenou sílu zastupující zájmy všech věřících a jako reálnou protiváhu komunistů. I díky této dohodě DS v těchto volbách na Slovensku zvítězila, když získala 62% a KSS jen 31% hlasů.

Po prohraných volbách komunisté obviňovali DS z protistátního spiknutí, o jehož odhalení informoval samotný předseda československé vlády V. Široký(28.11.1946). Dubnová dohoda byla komunisty označena jako „pakt s luďáctvím, který umožnil volné šíření myšlenek propagovaných luďáckou emigrací“.^[4] Podstatou obvinění byla takzvaná spolupráce se zahraniční „protičeskoslovenskou“ emigrací. Tezi, že DS připravuje „puč“ a její poslanci jsou „spiklenci“, kteří slouží zájmům velkostatkářů, fašistů atd. a jejich cílem je obnoviť „ľudáctví“ komunisté dostali do veřejnej diskuse před i po volbách. Napomáhalo jim v tom utajování samotné dohody DS i po volbách (zveřejnil ji Slovák v Americe 10. prosince 1946 a na Slovensku dr. Husák^[5] v březnu 1947 ). Komunisté obvinili DS, že součástí dohody byl i tajný dodatek (který nikdo nikdy nenašel ani nepotvrdil) o milosti pro bývalého prezidenta Tisa. Jako důkaz 10. června 1947 prezentoval poslanec KSS Bacílek^[6] odvolání z funkce předsedy Nejvyššího soudu Igora Daxner, který vynesl rozsudek nad Tisem a které DS v hlasování SNR podpořila. 11. června 1947 předložila KSČ NF materiál o „podvratné činnosti DS“.

Na základě vykonstruovaných obvinění byl z veřejného života odstraněn Ursíny a potom v politicky motivovaných procesech byli odsouzeni Kempný i Bugár.

Dohoda prakticky přestala platit na II. sjezdu DS v lednu 1948. Komunistům se navzdory dubnové dohodě a prohře ve volbách podařilo DS rozložit a v konečném důsledku porazit v únorovém převratu roku 1948 a vedoucí představitele DS uvěznit nebo vyhnat do exilu.

Odkazyeditovat | editovat zdroj

Referenceeditovat | editovat zdroj

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aprílová dohoda na slovenské Wikipedii.

Literaturaeditovat | editovat zdroj

• ŠUTAJ, Štefan. Slovenské občianske politické strany v dokumentoch (1944-1948). Košice: Slovenská akadémia vied, Spoločenskovedný ústav SAV, 2002. Dostupné online. (slovensky)